Nevíte, ale přesto jsou Vám ta jména nějak povědomá? Není divu. Spisovatel Zdeněk Dvořák si při psaní knihy Podivuhodné příběhy z Atlantidy, vydané v nakladatelství Fragment, stanovil za cíl seznámit malé, velké i ty „věkem největší“ čtenáře s hlubším významem některých slov označujících určité psychické vlastnosti, dispozice či poruchy.
Tato slova mnohdy používáme, aniž bychom znali jejich přesný význam a setkávají se s nimi i děti, kterým je jejich význam ještě nejasnější. Autor pro svůj výše zmíněný cíl zvolil příjemnou formu ve stylu řeckých bájí a pověstí. Zde však nejsou hlavními hrdiny Řekové, ale Atlanťané, obyvatelé bájné země. Ačkoliv panuje mezi milovníky tajemna a záhad přesvědčení, že Atlanťané oplývali nadpřirozenými vlastnostmi, autor tohoto obecného povědomí naštěstí příliš nevyužíval, což přispívá k lepšímu ztotožnění čtenáře s hrdiny jednotlivých příběhů. Zvolil cestu obyčejných lidských bytostí, které řeší různorodé problémy, které nás v životě potkávají.
Obsah knihy je tvořen 19 bájemi a na konci každé z nich je přítomen i naučný výklad o skutečném obsahu pojmu, např. za bájí Malý a Velký Paranoios následuje takovéto poučení:
„Každý člověk si od narození buduje v mysli svůj vlastní svět, který se podobá zrcadlu z křišťálového skla. Je stejně křehký jako ono a odraz vnějších dějů v něm závisí na jeho dokonalém tvaru. Je-li zrcadlo pokřivené, jsou pokřivené i postavy, které se v něm zobrazují, a člověk má pak mylný dojem, že tito lidé jsou proti němu nespravedlivě zaujetí, přejí mu jenom to nejhorší a vytrvale ho pronásledují. Tento stav duše nazývají lékaři PARANOIA a je s ohledem na jinak normální jednání postiženého těžko rozpoznatelný a léčitelný. Na krátký čas může postihnout i životní vyděděnce, kteří museli opustit vše, co milovali.“
Velkým kladem všech těchto atlantských bájí je jejich originálnost, vtipnost a poučnost. Na škodu jim však trochu je to, že spletitost děje některých příběhů je trochu překombinovaná a zbytečně náročná.
Kniha je doplněna černobílými kresbami Lubomíra Lichého, které svou srozumitelností a vtipným podtextem výborně korespondují s duchem textu.
Podivuhodné příběhy z Atlantidy bych doporučila všem, kdo se chtějí nad textem nejen poučit, ale i pobavit a jako zvláštně vhodnou bych ji viděla pro společné předčítání dětí s dospělými či pro společné čtení ve škole. Zkrátka si ji přečtěte vy všichni, kdo máte rádi příběhy, které nejen pobaví a zaujmou, ale ke kterým se v myšlenkách budete vracet i nadále.
A na závěr ještě malou ukázku z báje Intelektos a Emocie:
„Jednou uviděl v ovocném sadu dívku, která hladila v náručí bílou slípku a usedavě plakala. „Jak se jmenuješ a proč pláčeš?“ otázal se jí a ona slípku postavila na zem a chvatně si otřela slzy. „Jmenuji se Emocie a říkají o mně, že nemám žádný rozum, zato největší srdce,“ odpověděla. „Pláču, protože jsem zasadila dva stromky a jeden uschl.“ “
