Čas strávený s rodinou je k nezaplacení. Ač to zní jako klišé, je tomu tak. Jenže kvůli práci a každodennímu stresu mnohdy na volnou chvíli s rodinou zapomínáme. Přečtěte si dojemný příběh, který poukazuje na to, že bychom si neměli nechat utéct čas mezi prsty a že bychom ho měli trávit s našimi blízkými.
Otec přišel domů z práce pozdě a unavený, když v tom k němu přiběhl malý syn a ptá se ho: „Tati, mohu se tě na něco zeptat?“ Táta samozřejmě souhlasil a dál poslouchal svého syna. „Kolik si v práci vyděláš peněz za hodinu?“ Touto otázkou byl otec mírně zaskočen a nevěděl, proč se ho na to dítě ptá, s rázným tónem v hlase mu tak odpověděl, že to ho nemusí zajímat.
Syn se ale nenechal tak jednoduše odbýt a tatínka přemlouval, aby mu pověděl, kolik si za hodinu vydělá peněz. „Dobře, když to musíš vědět, tak mám 200 Kč na hodinu,“ řekl táta. V tom si chlapec povzdechl a požádal tátu o 100 Kč, což ho velmi rozčílilo. Myslel si, že jediný důvod, proč jeho syna zajímá, kolik vydělává je, aby si mohl říct o peníze na nějakou blbinu, ať už hračku nebo sladkosti. Proto chlapce ihned poslal spát do svého pokojíčku a k tomu navíc dodal, aby popřemýšlel nad svým sobeckým jednáním.
Syn se sklopenou hlavou a se slzami v očích odešel.
Po hodině, co se táta uklidnil a odpočinul si, začal přemýšlet nad tím, proč syna otázka peněz asi zajímá. Říkal si, že možná přeci jen reagoval přehnaně a že mohl syn peníze potřebovat na něco důležitého. Šel tedy za chlapcem do pokoje.
„Synu, spíš?“ zeptal se otec. „Ne,“ odpověděl syn. V tom se začal táta synovi omlouvat za přehnanou reakci a dal mu 100 Kč. Chlapec se usmál, oči se mu rozzářily a ihned vyskočil z postele pro další stokorunu, kterou si ušetřil do prasátka.
„Tati, tady máš 200 Kč a rád bych si za ně koupil hodinu tvého času. Přijď zítra z práce, prosím, dříve a povečeř se mnou. Moc bych si to přál,“ řekl chlapec. Najednou otec neměl slov, jediné k čemu se zmohl bylo objetí. Věděl, že v práci tráví hodně času, ale nevěděl, že to syna trápí.
Některé věci jsou v životě důležitější.
