Práce se seniory a jejich vzpomínkami mne přivedla k tiskovinám, jejichž existenci jsem tušila, ale většinou je neznala doopravdy. Velkým zdrojem poučení pro mne (nyní i pro kamarádku, která se věnuje používání starých postupů a technik) se staly dobové časopisy. Česká dívka, která na mne jednou vykoukla z navlhlé hromady na burze, se stala úžasným úlovkem. Jsou zde prezentovány také práce slečen z dívčích škol, z roku 1911.
Časopis obsahuje vzory na monogramy, fotografie různých technik, od vyšívaných, háčkovaných a pletených krajek až po celé kabelky, zdobené sutaškou nebo korálkovou výšivkou.
Věřím, že ta něžná krása potěší oko i duši. Dokáže zaujmout různé generace, dámy i pány. Neříkám to jen kvůli vzpomínkám na setkávání v domově pro seniory. Nyní připravuji druhou velkou výstavu svých pokladů na sobotu 5. května při slavnostech tvrze Pomezí a je zamluven termín výstavy v Praze na únor 2021, na přání pořadatelů. Drobnosti, které zdobily všední den doma i sváteční chvíle ve společnosti, se mi nějak samy stále hrnou pod ruku. Věřím, že bude stále, co ukazovat a výstavky obměňovat.
Protože dnes máme první květnový den, zasvěcený lásce, připravila jsem i malé luštění: Na snímku obálky České dívky můžete přečíst několik veršíků, které si zapsala zamilovaná žákyně některé té dívčí školy. Hezký máj vám všem!
