V lesích a vřesovištích rostou porosty borůvek, nízkých keříků, jejichž listy na zimu opadají. O borůvkové keříky se lidé začínají zajímat až v červenci, kdy na nich dozrávají borůvky. Borůvky ale taky krásně kvetou v květnu a červnu. Květy borůvek vyrůstají na dosti dlouhých převislých stopkách, mají načervenalý nádech a jejich koruna srůstá v širokou baňku. Plody borůvek jsou nejprve zelené, postupně červenají a nakonec se změní v modravě černé bobule.
Borůvky jsou bohatým zdrojem vitamínu C a mají příznivý vliv na náš imunitní systém. Vykazují však ještě další léčivé účinky. Podporují dobrý zrak a příznivě působí na trávící ústrojí. Borůvkové listy zase snižují hladinu cukru v krvi a jsou součástí diabetických čajů.
Borůvky jsou vynikající nejenom syrové, ale i jako součást mnoha pokrmů. V jižních Čechách již ve středověku vařili z borůvek sladkou kaši, kterou zahušťovali moukou a perníkem. V červenci začíná ten krásný čas borůvkových koláčů. Koláč s borůvkami pěkně do vysoka posypaný sladkou drobenkou, to je panečku lahůdka. Na Valašsku se borůvky nazývají hafery a pečou se zde chutné koláče s borůvkovou náplní, zvané frgály.
V Čechách jsou zase velmi oblíbené borůvkové knedlíky s máslem a tvarohem. Když borůvky rozvaříme, namažeme na vdolek, posypeme tvarohem a přidáme šlehačku, no to je teprve dobrota. Je docela možné, že známé české přísloví „někdo má rád vdolky, jiný holky,“ vymyslel nějaký kulaťoučký starší pán, pojídaje právě borůvkové vdolky.
V Pošumaví v 19. století dokonce nasbírané borůvky sušívali na střechách svých chalup a sušené je ukládali na zimu. Při sbírání borůvek tyto sice jen pomalu přibývají v konvičce, ale jste v krásné přírodě a představa borůvkových hodů stojí za trochu té práce.
Jiří Glet
