Malá noční žranice je román 3 mužů a jedné ženy. Oněmi muži jsou Pan Otec, Pan Syn a Pan Šedý, kteří k nám střídavě promlouvají. Co kapitola, to vyjádření jednoho z mužů. Sylva, dcera, sestra a manželka v jedné osobě, vlastní kapitolou obdarována nebyla, avšak to ji neubírá nic na důležitosti, neboť zde zastupuje jakýsi pojivý prvek mezi všemi muži.
Autor Jiří Šimáček vystudoval dějiny umění na Masarykově univerzitě v Brně a současné Brno je i z převážné části hlavním dějištěm všech příběhů jednotlivých aktérů. Zdánlivě uzavřené celky, ve kterých každý muž vypovídá sám za sebe, se myšlenkově slévají v jeden obraz rodiny. Rodiny, která jako rodina vystupuje jen navenek, ale de facto v ní žijí její členové osaměle. Každý je sám se svými myšlenkami, sny a přáními.
Jen těžko lze říci, který z hrdinů mi byl nejsympatičtější. Každý z nich má něco do sebe, ať už v pozitivním či negativním slova smyslu. Pan Šedý je zdařilou karikaturou sobce a kariéristy zahleděného do sebe. Žije v jakési své pokřivené psychopatické realitě. Jeho vědecké práce za něj píše jeho žena Sylva, i když on si úspěšně namlouvá, že Sylva jeho práce pouze přepisuje a koriguje. Jméno Pan Šedý je v tomto případě opravdové nomen omen. Chtělo by se říci, že je to šedá úřednická myš, i když je učitelem na vysoké škole. Bezbarvý, unylý, mstivý a tak trochu slídil a práskač. Vlastně to není ani trochu kladná postava, avšak kdo v tomto románu oním kladným hrdinou je? Pan Šedý je natolik dobře vykreslený charakter člověka, který hledí jen na svůj vlastní prospěch a který až autisticky lpí na pevném řádu, že se při čtení jeho výpovědí o stavu světa prostě nemůžete nebavit. I když pravda je to humor poněkud drsný až černý.
Pan Syn. Viděno očima Otce a Šedého je Pan Syn líný lempl, neschopný najít si a udržet zaměstnání. Viděno očima čtenáře je to těžký flegmatik, v určitém slova smyslu i pohodář a požitkář. Jistě zdánlivě nevytváří pro tuto společnost žádný užitek ani přínos, přesto je však postavou, která působí ve srovnání se Šedým mnohem krevnatěji a živěji.
Pan Otec. Stárnoucí muž, který se rozhodne, že odejde do domova důchodců. Ani ne tak kvůli tomu, že by byl nesoběstačný, ale protože se nedokáže dívat na zbabrané životy svých dětí. Dcera si vzala dle jeho smýšlení neskutečně nemožného blba a syn je líné budižkničemu. On inženýr, který se celý život snaží být aktivní a pracovitý, má takovéto děti. Jak se to mohlo stát?
Sylva se volně proplétá a proklouzává mezi svými mužskými hrdiny. Vlastně se jeví z celé čtyřky hlavních postav jako duševně nejnormálnější. Vychází dobře s bratrem i s otcem a snáší i puntičkářské manýry svého muže.
Kde je matka? Napadalo mě často při čtení. Matka nežije, přesto zde cítíme její stín, neboť kvůli její smrti a její příčině se z původní rodiny stala jen maska rodiny.
Na knížce mě hodně zaujal její název. Malé noční žranice jsou situace až dojemné. Jsou to jediné okamžiky, kdy je tato pseudorodina rodinou a kdy jsou alespoň na chvíli spolu. Proč, kdy a jak k těmto situacím dochází, už si přečtěte sami.
Vydalo nakladatelství Host.
„Pan Šedý.
Atentát! Toto je sprostý, ničemný a nepochopitelný atentát na mou profesuru. Zákeřný a zničující útok na celé moje pracovní úsilí, pokus zmařit moje celoživotní dílo. Co to říkáš? Tohle prosím neříkej ani z legrace. Vždyť to byl atentát na mou profesuru. Prý přeháním. S klidným a zarážejícím cynismem mi tu vlastní žena tvrdí, že přeháním. Tak já přeháním? Vstanu a odejdu do koupelny, zamknu za sebou dveře, sednu si na okraj vany a chvíli si oplachuji obličej studenou vodou. Tma a zvuk vody dopadající na dno vany mě aspoň nepatrně uklidňují.“
