Jírovec maďal obecný neboli koňský kaštan je našim velmi oblíbeným stromem. Nazýváme jej prostě kaštan.
Kaštan je takovým jednoduchým kalendářem. Když se na kaštanu objeví bílé svíce květů, jaro je už v plném proudu, a když ze stromu začnou padat kaštany, začíná podzim. Snad každý z nás si v dětství vyrobil z kaštanů nějaké ty postavičky nebo zvířátka. Máme za to, že kaštan je náš původní strom, ale není tomu tak. Jeho domovinou je severní Řecko a Turecko. Teprve v druhé polovině 16. století se dostal do Paříže a první kaštany byly vysazeny ve Vídni teprve roku 1576. Z Vídně se zanedlouho dostal do Čech a záhy zde zdomácněl. Kaštan je nazýván koňským proto, že turečtí vojáci plody kaštanu krmili své koně. Ještě je zde jedno vysvětlení, když na podzim na stromě opadají listy, zůstanou po nich jizvičky, které svým tvarem připomínají siluetu koně.
Vloni na podzim jsem viděl dívenku, která se svou babičkou sbírala kaštany. Ta babička byla má spolužačka ze základní devítileté školy, Boženka. V hlavě se mně najednou vynořila vzpomínka stará skoro šedesát let. Tehdy ředitel naší školy vyhlásil soutěž ve sběru kaštanů, které pak byly předány do Zoo ke krmení zvěře. My páni kluci jsme nad sběrem kaštanů ohrnovali nos, maje v hlavě plno hloupostí a darebačin. To děvčata, ta se panečku jinak činila. Božence tehdy pomáhala sbírat kaštany její babička a Boženka vyhrála ve sběru kaštanů první cenu. To byla velká sláva, sám ředitel školy přinesl Božence do třídy velký čokoládový dort. Nebyla lakomá, kdepak. Dort byl pečlivě rozdělen na 31 dílků, aby každý spolužák mohl ochutnat tu dobrotu. Pro děti z dělnické čtvrti počátkem šedesátých let byl kousek dortu opravdovou vzácností.
Za nějakých padesát let bude Boženčina vnučka již sama babičkou a třeba zase se svoji vnučkou bude sbírat kaštany. Kaštany se u nás totiž sbírají na podzim každoročně a jejich sběru se věnují všechny generace sběračů. Je to tak dobře, neboť mládí a stáří tvoří rub a líc jedné mince, jednoho lidského života.
