Myslíte si, že hraní počítačových her se týká pouze mladé generace? Pak jste na omylu. S přibývajícím počtem seniorů, kteří využívají internet, se hraní počítačových her dotýká také starší generace. S tím se také rozvíjí pravděpodobnost vzniku závislosti na hrách. Jak rozlišit hranici mezi zábavou a závislostí?
Počítačové hry jsou podobně jako oheň dobrý sluha, ale zlý pán. U seniorů dovedou hry rozvíjet jemnou motoriku, koordinaci pohybů a především stimulovat mysl i paměť. Jenže nic se nesmí přehánět.
Na počítačových výukových či pohybových hrách v podobě nejrůznějších rébusů, křížovek a spojovaček si závislost lze vytvořit obtížně. Tyto hry totiž vyžadují vysokou koncentraci a myšlenkové úsilí, které po opakovaném hraní či procvičování vyčerpává.
Naopak závislost si lze lehce vytvořit na budovatelských hrách, například na hrách s budováním farmy či středověkého impéria. Tyto hry totiž nejsou náročné na koncentraci a naopak vyžadují stereotypní opakování úkonů. Příkladem je příprava pole, zasetí, sklizeň a tak stále pořád dokola. Zjednodušeně řečeno, čím více sklizní hráč uskuteční, tím více mu přibude bodů, za které může svou farmu rozšiřovat.
A právě tyto stereotypní prvky ve spojení s odkrýváním vyšších herních pozic, odemykáním nových nástrojů a celkově touha po lepším výsledku a herním portfoliu vedou k závislostem. A čas pozvolna ubíhá. Když v tom si uvědomíte, že váš manžel, tatínek či dědeček nesedí u počítače obvyklou hodinu po obědě, ale že u hraní her pravidelně tráví celé odpoledne či dlouhé noci.
Jak poznat závislost?
Závislost na počítačových hrách není definována pouze stráveným časem, ale také četností hraní. K posouzení a přesnému stanovení závislosti se obvykle přidává více faktorů. Tráví váš partner pravidelným hraním dlouhé hodiny? Ztrácí zájem a okolí? Přestává se věnovat svým běžným činnostem? Je podrážděný a unavený? Pak může být zaděláno na problém. Promluvte si o hraní, jeho motivacích a pokuste se stanovit jasná pravidla.
Tento postup zpravidla vede k sebereflexi hráče a uvědomění, že je něco špatně. Pokud ale rozhovor nepomůže, nezbývá nic jiného, než se obrátit na odbornou pomoc.
Úsměvnou, nikoliv však banální historkou ilustruje své zkušenosti s hraním manžela paní Jarmila: „Náznaky, že manžel to s vysedáváním u tabletu přehání, jsem měla již delší dobu. Hraním farmářské hry trávil hodně času, v domácnosti navíc pořád rušily zvuky cinkání peněz či zvuků zvířat. Trpělivost mi došla v momentu, když jsem se manžela zeptala, zda mi donese mouku. Na to mi řekl, že mouka bude, až sklidí obilí a odveze ho do mlýna.“
Sociální odloučení i ztráta financí
K úskalím závislosti na počítačových hrách patří sociální odloučení. A to, i přestože mnoho dnešních her je multiplayerových neboli pro více hráčů, kde si hráči své výsledky porovnávají a mohou vzájemně diskutovat. Bohužel závislý hráč ztrácí kontakt s realitou. To se promítá jak na lidských vztazích, tak i na péči o svůj zevnějšek a životosprávě.
Hrozícím problémem je také ztráta financí, neboť většina her podmiňuje získání lepších nástrojů, budov a dalších vymožeností právě nákupem kreditu. Závislý hráč pak lehce ztrácí přehled o utracených financí, které nic hmatatelného, kromě hráčského uspokojení, nenabízí.
