Kontroverzní. Slovo, které plně vystihuje studii německého novináře věnujícímu se původně zejména geopolitické situaci Balkánu, od které byl už jen krůček k romské problematice v Evropě, několikrát je zde zmiňována i Česká republika, častěji naši slovenští sousedé.
Na jednu stranu se snaží vystupovat vůči Romům nezaujatě, což se mu poměrně i daří, ale na straně druhé mi jeho uvažovaní přijde poněkud schematické v rovině východu a západu Evropy a jejich přístupu k Romům. Kdybych toto schéma velmi zevšeobecnila a zjednodušila, tak by se dalo položit rovnítko jeho přístupu k Romům asi takto: východní Evropané = rasisté, Západní Evropané = hloupé naivky.
Knížka je určitě zajímavým pokusem o nezaujatý pohledu na Romy, protože tak, jak stojí v názvu, nejsou to ani chudáci Romové, ale ani zlí cikáni. Nesnaží se živit romantickou představu o bezstarostném a svobodomyslném životě Romů, ale ani není vůči nim zaměřená. Domnívám se, že autorovým záměrem bylo podat objektivní náhled na skutečnost a najít kořeny problémů a nastínit jejich možné cesty řešení. Nejsem však zcela přesvědčena, jestli se mu to opravdu podařilo.
Z celé knihy vplývá především to, že problémy, které vznikají mezi většinovou společností a Romy jsou v podstatě jen problémy ekonomické, protože kdyby se Evropě jako celku podařilo odstranit chudobu a sociální problémy s ní spojené, tak je tím vyřešeno i napětí panující mezi Romy a většinovou evropskou populací. Niedek se sice ve své práci věnuje různým socioekonomickým vrstvám romské populace, ale spíše jen okrajově. Programově se zaměřuje zejména na Romy s nejnižším socioekonomickým statusem, což publikaci činí jaksi nekompletní.
Snaží se dokázat, že většina předsudků, které v Evropě vůči Romům panují, nemá reálný základ, respektive to nejde doložit. Zajímavá je kapitola věnována tomu, jestli jsou Romové svébytným etnikem a nebo spíše sociální skupinou, jakousi subkulturou, a z toho pak vyplývající i odlišný přístup při začleňování Romů do společnosti, lišící se podle toho, jestli politika daného státu vychází z přístupu etnografického nebo naopak sociologického. Opominuto není ani to, kolik grantů, prospěšných společností a jiných forem podpor např. vzdělávání Romů bylo v Evropě učiněno a kolik takovýchto prostředků se ve skutečnosti dostane až k těm nejpotřebnějším a k těm, kteří by je měli čerpat především.
„V zásadě však romské nevládní organizace vznikají ze stejných pohnutek jako jiná občanská sdružení v Evropě – tedy z pohnutek svých sponzorů. Jen v Bulharsku jsou zaregistrovány tři tisíce romských organizací. Většinou jsou tvořeny jedinou osobou nebo jsou to v lepším případě rodinné podniky, vydávající se za experty tu na to, tu na ono téma – dnes mají na programu zrovnoprávnění žen, zítra reformu školního vzdělávání a pozítří trvale udržitelné hospodaření v malých zahradnictvích. Tak vnikl gypsy industry, romský průmysl, jak tuto mašinerii nazývají odborníci kritizující takovýto systém pomoci.“
Publikaci bych doporučila především studentům humanitních oborů a zájemcům o romskou problematiku. Knihu Chudáci Romové, zlí Cikáni vydalo nakladatelství Host Brno.
