Když se řekne polská literatura, zřejmě se nám vybaví jména jako Adam Mickiewicz či Henryk Sienkiewicz, tedy literatura napsaná před sto a více lety. Přestože Polsko je náš blízký soused, soudobá polská literatura je pro většinu z nás poněkud exotickou končinou. Představitelkou současné polské literatury, jejíž knihu si můžeme díky Nakladatelství Host přečíst v češtině, je Olga Tokarczuková. Její knihy pravidelně získávají polské literární ceny a jsou oblíbené nejen u čtenářů, ale i u kritiků.
Román Běguni se při povrchním čtení může jevit jako nahodilá změť textů, které postrádají jakoukoli tematickou spojitost či časoprostorovou souvztažnost. Čtenář může mít pocit, že se ani o román nejedná, že jsou to jen zmateně poskládané útržky, ale přesto po chvíli intuitivně vycítí, že tyto útržky v podobě velmi krátkých, ale několik desítek stran dlouhých kapitol, něco spojuje. To, co jednotlivé příběhy pojí, je pohyb z místa na místo – fenomén cestování.
„Běguni (Poutníci) byli příslušníci ruské pravoslavné sekty z osmnáctého století. Věřili, že svět je dílem ďábla a ten má největší moc nad lidmi, kteří stojí na místě.“
Postavy románu jsou neustále popoháněny jak vnějšími okolnostmi, tak jakýmsi vnitřním puzením (snad instinktivní silou) k pohybu. Cestují jako děti s rodiči. Cestují za poznáním. Cestují, protože již nemohou vydržet doma a ani sami se sebou. Psycholožka, která si píše zápisky z cest. Muž, kterému se na dovolené na chorvatském ostrově ztratí žena se synem. Lékař, který je posedlý touhou najít dokonalý konzervační prostředek pro uchování lidských těl. Mladá žena, která se stará o těžce postižené dítě. Lékař žijící v 17. století, jenž důkladně pitvá lidská těla, ze kterých následně vytváří preparáty, které chce uchovat na věčné časy. Hrdinové tohoto románu. To všechno jsou nesourodé charaktery, které tvoří jeden refainovaně poskládaný kompoziční celek.
Běguni jsme v jistém slova smyslu my všichni. Metafora cesty jakožto lidského života je v literatuře přítomná již tradičně. Netradiční a neotřelé je však autorčino pojetí, které je přesvědčivým důkazem toho, že i ze stokrát ztvárněného tématu dokáže dobrý autor vytěžit maximum možného.
„Každý si v duchu sestavuje němý účet svědomí – jestli má všechno, pas a letenku, a místenku taky, jestli si vyměnil peníze. A kam letí. A proč. A zda nalezne to, co hledá, zda si zvolil ten správný směr.“
Kniha vyšla v nakladatelství Host.
