Kateřina Tučková patří ke čtenářsky velmi oblíbeným autorkám, což dokazují i její ceny v knižních cenách Magnesia litera, ve kterých získala v roce 2013 cenu čtenářů za Žítkovské bohyně v roce 2010 tutéž cenu za knihu Vyhnání Gerty Schnirch.
Román Vyhnání Gerty Schnirch stojí na pomezi románu psychologického, historického a románu typu rodinné kroniky. Časově je děj románu ohraničen obdobím začátku druhé světové války a postupně procházíme osudy spolu s Gertou od doby krátce po sametové revoluci, kde do děje částečně zasahuje už i její vnučka.
Sugestivně líčený osud českoněmecké ženy Gerty Schnirch patří k těm ojedinělým literárním počinům, kteří zpracovávají téma odsunu Němců z Česka po druhé světové válce. Gerta je v době počínající druhé světové války mladá dívka pocházející z česko-německého manželství. Maminka je Češka a otec Němec, který se vlivem dějinných událostí stává spolu s Gertiným bratrem přesvědčeným nacistou. Maminka i Gerta se cítí jako Češky, ale doma ani mluvit česky nesmějí.
V poválečných radikálních řešeních dochází k vyhánění Němců a tento „řízený“ odsun těžce poznamenává i Gertu. Gerta je vyhnána z Brna. Otce ani bratra již nikdy nespatří, maminka jí umírá během války.
Gertin tragický odsun z rodného města není v jejím životě vyhnáním jediným. Na metaforické rovině byla vyhnána už dříve válkou a účastí otce i bratra v nacistických strukturách. Byla vyhnána z přátelské atmosféry soužití Čechů a Němců v Brně. Dalším vyháním je vyhnání z rodiny přicházícím spolu se smrtí matky. Gerta i nadále žila s otcem a bratrem, ale do rodiny pro svůj pročeský postoj již nepatřila.
Gerta podstupuje se svou dcerou Barborou (v té době nemluvně) a spolu s ostatními Němci vyhnanecký pochod, kde jich mnoho umírá následkem vyčerpání, krutého zacházení i na epidemii tyfu a úplavice. Krutosti, kterých se dopouštějí Češi si v ničem nezadají s krutostmi Němců v době války. Do tohoto pochodu jsou zařazeni všichni Němci bez rozdílu provinění vůči Čechům. Nikdo nezkoumá, kdo mám být vyhnán a kdo ač Němec byl třeba členem nacistického odboje.
Gerta je přidělena na nucené práce v zemědělství na malé jihomoravské vísce, kde se postupem času vcelku úspěšně aklimatizuje. V průběhu let se může vrátit do Brna a následuje pár, snad lze říci i šťastných, let, kdy se shledává se svou dávnou láskou Karlem, kterou však vlivem politických procesů opět a tentokráte navždy ztrácí.
V pasážích textů, kdy vypravěč mluvící ústy Gerty jsme přesvědčeni, a je o tom přesvědčena i Gerta sama, že Gerta dělá pro svou dceru to nejlepší, co může. Ve chvíli, kdy se dostane ke slovu Barbora, dojde čtenář k truchlivému poznání, že Gerta sice dělala, co mohla, ale její dcera se přesto nikdy necítila svou matkou přijata a plně milována.
„Ono to s mámou nikdy nebylo lehké. Celé dětství jsem byla jako prosebníček stojící před jejím tvrdým, nehybným obličejem, se kterým přijímala všechno bez rozdílu.“
Toto bolestné poznání je dáno jednak složitou sociální situací, ale i faktem toho, kdo je vlastně Barbořin otec.
O osobě Barbořina otce se dozvídáme jen tak mimochodem a jakoby to ani nehrálo v příběhu tak důležitou roli. Stejným způsobem se čtenář dozví i o Gertině těhotenství. Při tom je nasnadě, že otcovství Barbořina dítěte má vedle vyhnanství Němců klíčovou roli v celém strastiplném příběhu. Identitu tohoto muže čtenář intuitivně vytuší díky literárnímu mistrovství, jímž Tučková vládne ještě dříve, než se o tom Gerta formou vnitřního monologu zmíní.
Gerta je vyhnána nejen ze svého města, bytu a rodiny, ale vyhnanství se týká i její národnostní identity. Není ani Češka ani Němka. Němkou či tedy spíše německou nacionalistkou odmítala být za druhé světové války, styděla se za svého otce a bratra, a za to, že ji nutili angažovat se ve prospěch Říše. Češkou se přestala cítit po válce, neboť s ní Češi nakládali jako s viníkem, ačkoliv vina nebyla. Gerta si připadá jako vyhnanec všude, a to především proto, že není ochotna odpustit ani Čechům, ani Němcům, ani otci a bratrovi, ale především je neschopna odpustit sama sobě.
Kniha vyšla v nakladatelství Host.
