Náš pražský soukromý detektiv z roku 1932 dokázal rozlousknout i případ, který sahal až k lehce nadpřirozeným jevům. Popisem tohoto případu se zařadil mezi ty, kdo mají na nepravosti zvláštní „čuch“. Nechme jej však vypravovat o těch zvláštních souhrách prapodivných náhod jeho samotného.
Začátkem června šel jsem procházkou po Pražské národní třídě. Přede mnou zvolna kráčel statný, mladý muž v hnědých šatech a černém klobouku, s elegantní hůlčičkou. Zevnějškem a chováním budil ve mně zvláštní pozornost, nedokážu však popsat, proč tomu vlastně bylo. Stopoval jsem ho tedy k Hlavní poště, nemaje nic jiného na práci a zvědav, co mou pozornost k němu tolik přitahuje. Vyhledal zde oddělení poste-restante. Ani to by nemuselo být divné, snad čekal odpovědi na inzerát – ovšem on zajisté nepřipomínal člověka, který by sám musel na pomoc přivolávat seznamovací rubriku. Spíše by mohl dámy odhánět, jak se po něm otáčely.
Šifrovaný dopis, který vyzvednul, pomalu otevřel a rychle pročetl. Poté na kousíčky roztrhal a odhodil. Jat zvláštním tušením, poslechl jsem vnuknutí, útržky pečlivě sesbíral a odnesl. Doma jsem je slepil dohromady, ale obsah mi nedával žádného smyslu – právě pro ty šifry. Pouze na jeho konci byla adresa jisté dámy.
Nyní, po několika týdnech, dveře mé pracovny otevřela vysoká dáma, neobyčejně krásného zjevu. Byla bruneta a oči měla jako len. Po delším váhání a ostychu mi sdělila okolnosti svého případu. Před časem si na pražských vzorkových trzích (ty byly v červnu) nechala hádat z ruky. Cikánka se jí skoro vnutila, ale napomohla tomu posléze i zvědavost samotné dámy. Jasnovidka prý mluvila o lecčems, co se podobalo skutečnosti. Nakonec tajuplně dodala:
„Hoj! Zde vidím zvláštní znamení! Slečinko vzácná, ještě dnes začne vaše životní štěstí. Ve večerní hodině setkáte se s mužem, který je vám navždy souzený. Je vysoké postavy, hnědých očí, kaštanových vlasů a jmenuje se Emil. Zvláštní příhoda svede vás dohromady. Pamatujte, štěstí kvete každému jen jednou!“
Opravdu, všechno se prý událo právě tak, jak cikánka věštila. Kolem deváté hodiny večerní, když vystupovala ona dáma na Václaváku z auta před hotelem, v němž bydlela, pozdravil ji s vlídnou pozorností kavalír vysoké postavy. Slečna prý tehdy ve chvilce byla celá rudá, neboť si hned všimla kaštanových vlasů a hnědých očí. Zmocňovala se jí zároveň úzkost, když si připomněla cikánčina slova o štěstí. Poznávala, že ji ten snědý gentleman přímo fascinuje.
Toť se ví, v příštích dnech se stalo mnoho neobvyklých věcí. Dáma, zmámená osudem, si počínala, jako by Emila znala celé roky. Tak se stalo, že dcera bohatého stavitele z Brna utratila se svým společníkem všechny peníze a dokonce mu svěřila i své skvosty. Jenže poté se již džentlmen neukázal a ona procitla.
Představte si tu bizarní shodu okolností: Měl jsem od začátku června ve své přihrádce adresu oné „věštkyně,“ která si šifrovaně dopisovala s hochštaplerem velmi podobným gentlemanovi, který vylákal ze zamilované slečny hotové jmění.
Snadno jsem nyní zjistil jeho pobyt a vše ostatní. Vysoký pán kaštanových vlasů tajně sledoval dceru stavitelovu, s chiromantkou se domlouval na postupu a posléze se s ní dělil o zisk. Jaká to souhra náhod (nebo vyšší moci ?) napomohla v tomto případě alespoň část škody napravit!
