Recenze: Kladivo na čarodějnice

Kniha Václava Kaplického Kladivo na čarodějnice byla poprvé vydána roku 1963, od té doby však vyšla ještě mnohokrát. Na začátku byla žebračka, která si před oltářem ukradla hostii a na konci zničené životy stovek nevinných lidí. Tato kniha vychází z holé skutečnosti a příběh začíná roku 1860. Tehdy na panství Velké Losiny došlo k činu vyvolanému pověrou.

Reklama

Stará žebračka se chystala odnést hostii získanou v kostele bohaté sousedce, které nedojila kráva. Díky tomu že by kráva hostii dostala, začala by opět dojit. Tím se odstartoval inkviziční proces dosti nevídaný. V knize je zcela patrné, že když se zlo nezastaví v počátcích, musí se nechat dojít až do konce. Horší už je pak jen to, když zlo vezme do svých rukou člověk, který je zlem celý zkažený. A přesně takový byl soudce Boblig. Ubližovat lidem mu dělá dobře a ničit jejich životy ještě víc. To on všechny odsoudí k trestu smrti.

Jeho záporná postava ve Vás vyvolá dokonalý pocit nenávisti k němu. Ať už chcete nebo ne, budete ho nenávidět, ale celou dobu budete i doufat, že spravedlnost se musí objevit. Bohužel ale proti němu stojí lidé, kteří nic nezmůžou. Inkviziční proces je jak lavina. Jednou se začne a jen ztěžka se končí. V knize je patrné, že kdo se chce vyhnout tomuto procesu, buď „musí jít s davem“, a nebo má smůlu. Jak soudce Boblig jednou začal, už nechce skončit. Je ale pravda, že i on bude na konci příběhu potrestán, bohužel až po upálení mnoha nevinných lidí.

Pokud nepatříte k Vášnivým čtenářům a i přesto byste rádi věděli, jaké to bylo za dob, kdy „hořely hranice“, můžete zkusit i stejnojmenný film režiséra Otakara Vávry, kde v hlavních rolích uvidíte například herce, jako jsou Josef Kemr, Vladimír Šmeral, Soňa Valentová, Elo Romančík či Blanka Waleská.

Reklama