Práce soukromých detektivů se za téměř sto let výrazně posunula. Důvody, proč jsou však klienty najímány, se ale od roku 1932 příliš nezměnily. Důkazem tomu jsou příběhy ze Zpravodaje, které v dnešním článku převyprávěla Hana Mudrová.
Důvěřuj, ale prověřuj. Toto úsloví bývá velmi často úvodem k práci naší detektivní kanceláře, kdy především před svatbami v rodinách klientů míváme napilno.
Nevěsta dcerou ministra
To vám do naší kanceláře přijde šedivý pán v nejlepších letech. Poznali jsme v něm ihned jednoho z ministrů a pohledy se starostlivě domlouvali, co nás asi čeká. Milenka? Ohrožení úřadu? Pokud by šlo o nějakou milenku v utajení, mohla nastat i dosti ošemetná situace. Jistěže jsme o žádné takové slečně u tohoto pána nevěděli, ale nakolik byl dost opatrný? Mezi staršími zajištěnými muži diskrétní vztah s mladší osobou nebývá tak řídký, jak byste řekli. A státní tajemství? Inu, neinzerujeme jej, ani nevyhledáváme, ale je snad vhodnější zástěrkou vyšetření zrovna práce detektivů, kteří pátrají ponejvíce po osobách zamilovaných nebo pro zamilované?
Kdepak, žádost pana ministra byla z jiného, společensky nezávadného soudku. Jeho dcera se zamilovala, on již byl požádán o její ruku. Všechno prý probíhá v souladu se společenskými zvyklostmi a dobrými mravy vůbec, jenže postavení pana otce si žádá nejvyšší opatrnosti. Co když ten mladík všechnu lásku předstírá? Ví o postavení jeho dcery téměř od začátku. Jako otec se pan ministr bojí o její štěstí. Je tedy nutné ověřit pověst mladíka, kterému chce svěřit osud své dcery. „Vyšetřete věc velice přísně, pánové,“ požádal nás.
Stál přede mnou nesnadný úkol, odjet do malé vesničky a tam pobývat tak dlouho, než se nenápadně místních vyptám na vše o rodině chudého železničáře, která čestně obstála při nepřízních osudu. Dva starší syny ztratila ve válce, ale ten nejmladší je profesorem na pražské střední škole. Považte, jak jsou na něj pyšní! I celá ves je hrdá s nimi! Když přijede, nic ze sebe nedělá, o žních přiloží ruku k dílu, v hospodě s nimi posedí, o Praze povypráví.
Ba i to, že se má ženit s bohatou nevěstou, se zde již vědělo, syn rodiče pozval do Prahy a představil je. Také šetření přímo v Praze znamenalo potvrzení řádného života mladého a vzdělaného ženicha a všechny informace v tomto případě byly mimo nadání velice dobré.
Mladší snoubenka v objetí chasníků
Jinak to ale skončilo tenkráte, když jakýsi pan Kratochvíl dal hlídat svoji o dost mladší snoubenku. Měli již po prvých ohláškách a jemu náhle napadlo, že by ji mohl dát stopovat. Neměl žádné příčiny, prý mu to poradil jeho kamarád, jen tak, pro jistotu, vždyť prý Praha nabízí mnoho zábavy. To byl tehdy mimořádný spěch!
Děvče mělo pár dní před svatbou, očekával jsem dlouhé jednání u domu modistky nebo setkávání s kamarádkami. Kdepak svatební přípravy a sezení doma nad výbavou! Čas před svatbou se už hodně zkrátil, když náhle došlo k překážce. Děvče šlo domů dlouho po půlnoci, velice opilé a nikoliv samo! Podivně se loučilo se svobodou – bylo ve společnosti tří chasníků, kteří působili v ulici veliký povyk a také museli zaplatit rámusenku. Pro pana Kratochvíla a jeho sňatek s veselým děvčetem vyzpívala ta opilá společnost umíráček.
Podobné případy bývají v práci detektivní kanceláře nejčastější. Často je On nebo Ona podezříván zcela neprávem a jejich život potom plyne jako obláček na modrém nebi. Přece jen se však vyskytne habaděj příběhů, které potvrzují, že je svět zmatek nad zmatek a náhoda leccos zmaří tam, kde úmysly nejsou zcela čisté.
Zdroj: Hana Mudrová, Zpravodaj
