Malá mazlivá kočička s pružným tělíčkem a srstí hebkým jako peříčko. Kdo by odolal a alespoň si ji nepohladil? V případě, že si kočičku chcete hladit častěji než jen při návštěvě přátel a známých, a rozhodli jste si tohoto sladkého, ale divokého mazlíčka pořídit domů, Vám možná přijdou vhod základní rady a doporučení naší paní doktorky Radky Žáčkové z Veterinární klinika Delta v Praze, která nám už poradila i s přípravami na přijetí štěněte do domácnosti.
Před pořízením kotěte je nutné si uvědomit, že kočky jsou poměrně dlouhověká zvířata. Není výjimkou, že se v ordinaci setkáváme s dvacetiletými, ba i staršími jedinci. Proto je potřeba počítat s tím, že s námi prožijí velkou část našeho života. Podobně jako u psů, je možné si svého kočičího mazlíčka vybrat z velkého množství plemen. Proto doporučujeme, aby si majitelé před koupí kotěte nastudovali co nejvíce informací o daném plemeni a vybírali si kočku nejen podle atraktivního exteriéru, ale i dle typických povahových rysů plemena a dle nároků na jejich chov.
Některá plemena jsou známa charakteristickými povahovými znaky, které nemusí všem chovatelům vyhovovat. Často se setkáváme s tím, že jsou majitelé zklamáni, že kočka se s nimi vůbec nemazlí nebo je dokonce agresivní. To se samozřejmě může stát u jakéhokoli plemene či křížence, ale jsou známa plemena, která jsou tímto chováním typická. I když, jak se říká, výjimka potvrzuje pravidlo. Příkladem může být v posledních letech tolik oblíbená Britská kočka, která příliš nevyhledává tělesný kontakt se svými páníčky. Jejím opakem je například Mainská mývalí, která je ráda v přítomnosti svého páníčka a velmi ráda se mazlí.
Při odběru by kotě mělo být staré 12 týdnů. V tomto období je již plně samostatné a mělo by být naučené chodit na kočičí záchodek. Zdravé kotě by mělo být čilé, hravé a zvídavé. Nemělo by mít žádný výtok z očí a z nosu a nemělo by kýchat. Uši by měly být čisté, srst hladká, lesklá a přiléhavá, kotě by se nemělo intenzivně drbat. Stolice by měla být formovaná, ne průjmovitá.
Po příchodu do naší domácnosti je důležité kotě nenásilným způsobem seznámit se členy domácnosti, případně s jinými zvířaty. Po příjezdu domů otevřeme přepravku s kotětem a necháme jej, ať se samo v klidu rozkouká. Opatrně postupujeme při seznamování s dětmi, které mají většinou tendenci kotě chovat, nosit a hrát si s ním i proti jeho vůli. Pokud se to koťátku nelíbí, tak bychom v tomto měli dětem zabránit. Až bude kotě chtít, tak za nimi přijde samo.
Až se u nás kotě zabydlí, měli bychom s ním navštívit veterinárního lékaře. Od původního chovatele by mělo být kotě několikrát odčervené a alespoň jednou očkované. Nezapomeňte proto s sebou vzít očkovací průkaz. Veterinární lékař kotě prohlédne, zhodnotí stav zubů a zjistí jestli kotě nemá nějakou viditelnou vrozenou vadu, např. kýlu. U kocourků zkontroluje, zda jsou varlata sestouplá v šourku. Podle zdravotního stavu a věku veterinář naplánuje další očkování a odčervení. Jistě Vám rád vysvětlí, kdy v budoucnu na kastraci s kočkou a kdy s kocourem a odpoví na všechny další dotazy, které Vás budou zajímat.
Před příchodem kotěte do naší domácnosti je nutné se předem připravit na nového člena domácnosti. Kočka je zvíře zvídavé, s oblibou prozkoumává nové věci, má ráda výšky a také vše ráda pozoruje. Proto je vhodné kočce před příchodem pořídit nějaké škrábadlo či větev s odpočívadlem, odkud může vše v klidu pozorovat a případně zde i odpočívat. Současně tato pomůcka kočce poslouží k obrušování drápků a s mnohem menší pravděpodobností si pak k broušení drápů nevybere náš nábytek.
MVDr. Radka Žáčková
