Pandemie koronaviru napříč celou společností dostala mnoho lidí do krajních a krizových situací, což má za následek vysoký počet osob hledající únik v alkoholu. Psychiatrickou ambulanci Polikliniky AGEL Ostrava plní pacienti, jež ztratili v uplynulém roce zaměstnání nebo zažívali nadměrný stres a obtížné životní chvíle řešili u láhve něčeho ostřejšího. Alkoholici museli navíc se svou závislostí bojovat zcela osamoceni, protože nemohli docházet na setkávání Anonymních alkoholiků.
„Opatření zavedená k omezení šíření viru představovala extrémní rizikový faktor, nejvíce u osob s problémovým pitím alkoholu a u těch, kteří abstinují kvůli závislosti,” říká na úvod MUDr. Stanislav Ostatník z psychiatrické ambulance Polikliniky AGEL Ostrava. „Především pijí lidé, kteří kvůli koronavirové krizi ztratili zaměstnání, dostali se do problémů a v alkoholu hledají „řešení.“ I když to může znít paradoxně, mnozí lidé sahají po alkoholu kvůli nadměrnému stresu, obavám o sebe, o své zdraví, o budoucnost. Alkohol je bohužel používán jako způsob „sebeléčby.“ Během pandemie přibylo alkoholiků, nemohli se například konat ani sezení Anonymních alkoholiků, lidé tak často museli závislost zvládat zcela osamoceni,” pokračuje MUDr. Stanislav Ostatník.
Psychiatr zároveň zdůrazňuje, že důležitým faktorem mnoha těchto problémů je i změna způsobu pití. Z restaurací, hospod a barů se lidé přesunuli do soukromí a spotřeba alkoholu se měnila v závislosti na původním způsobu konzumace. Kdo tedy hodně popíjel už před pandemií, pil v mnoha případech ještě více během ní, zatímco umírnění konzumenti svou spotřebu v době koronaviru ještě snížili. „V mé ordinaci jsem zaznamenal případy podnikatelů, kteří kvůli zavření podniků přiznali zvýšenou konzumaci alkoholu, nebo případy, kdy v důsledku lockdownu nebylo možné najít si bydlení ve městě, s následným setrváním v izolaci, třeba na venkově nebo v jiném městě, a zvýšenou konzumací alkoholu,” přiznává specialista z psychiatrické ambulance Polikliniky AGEL Ostrava s tím, že pandemie se také negativně promítla do ochoty vážné problém řešit. Mnoho lidí se rozhodne problémy s alkoholem léčit až po nátlaku okolí, většinu kontaktů však lockdown potlačil na minimum. „Na druhou stranu, covidová doba mohla být i pro někoho příležitostí využít čas na absolvování protialkoholní léčby,” domnívá se MUDr. Ostatník.
Česká republika se dlouhodobě drží v první pětce zemí s nejvyšší spotřebou čistého lihu a i během pandemie výrazně vzrostlo nárazové pití. Alkohol však není dobrým řešením stresu, neboť počáteční euforii a pocit zapomenutí na starosti střídá deprese nebo agresivní chování. Podle statistických dat z roku 2018 každý Čech v průměru vypil 14,4 litrů čistého lihu za rok. Poměr ve spotřebě mezi muži a ženami je zhruba 4:1. V době pandemie se o 60 % zvýšil počet těch, kteří pili pravidelně každý týden nadměrné dávky alkoholu. „Z mé zkušenosti i ze statistik je u žen častější tzv. „skryté, tajné pití“, doma. U mužů je to spíše v hospodách, ale tím, že byly zavřené, mohlo u některých dojít k omezení pití – zejména u těch, kteří nepili hodně a často. Za hranicí rizikového pití se v Česku pohybuje přes milion lidí,” varuje psychiatr.
Celkové situaci v tuzemsku s nadměrným popíjením nepomáhá ani silně zakořeněná „proalkoholová“ kultura. Jak dodává psychiatr z ostravské polikliniky, k prvnímu setkání dětí s alkoholem dochází velmi často v rodinách. „Adolescenti, kteří běžně vidí ve svém okolí rodiče, příbuzné či známé osobnosti pijící alkohol, mají tendenci toto chování napodobovat. Mezi mladými lidmi tak převládá názor, že „normální je pít“, a to i před nabytím plnoletosti,” říká na závěr MUDr. Stanislav Ostatník.
Zdroj: MUDr. Stanislav Ostatník, psychiatrická ambulance Polikliniky AGEL Ostrava.
