Většina domácích koček si ke svým chovatelům vybuduje „bezpečnou vazbu“. Díky tomu se v cizím prostředí se svým pánem cítí bezpečně a klidně. Tvrdí to nový výzkum americké Státní univerzity v Oregonu.
Kočky jsou z hlediska společenské schopnosti velmi podceňované. Mnoho odborníků tvrdí, že si k člověku nemohou vybudovat pevnou sociální vazbu podobnou například psům. Jenže psi a kočky mají zcela odlišné projevy náklonnosti.
Vědci ze Státní univerzity v Oregonu nedávno v odborném časopise Current Biology prezentovali závěry svého posledního výzkumu. Ten spočíval v jednoduchém experimentu. Vědci měli k dispozici 70 koťat s jejich majiteli. Výzkumníci každé kotě s majitelem nejdříve umístili do stejné místnosti. Po chvíli musel majitel odejít a po dvou minutách se opět vrátil za kotětem do místnosti.
Během této doby výzkumníci pozorovali chování koťat. Z experimentu vědci zjistili, že 64 % koťat bylo při shledání s majitelem klidnější. Koťata si přišla pro pohlazení a sebevědoměji prozkoumávala místnost. Tato reakce má dokazovat „bezpečnou vazbu“ na páníčka.
Na druhou stranu 36 % koťat v experimentu zůstávalo vystresovaných a prokazovalo známy „nejisté vazby“. Vědci se na základě zjištění domnívají, že některé povahové rysy jsou kočkám vrozené, stejně jako u psů či u dětí.
Výsledky experimentu zpochybňuje profesor Daniel Mills z University of Lincoln. Ačkoliv je profesor Mills expertem na veterinární chování zvířat a zastáncem teorie vazby mezi kočkou a člověkem, tvrdí, že studie má své chyby. Podle Millse by se měl experiment opakovat s tím, že by majitele koťat nahradili lidmi, které zvířata neznají. Existuje totiž pravděpodobnost, že některé kočky obecně reagují pozitivně na přítomnost člověka.
