Keltská oppida prosperovala na území dnešní České republiky před více jak 2000 tisíci lety. Přesto na jejich pozůstatky narážíme i v 21. století. Archeologové většinou objevují odpadní jámy, pohřebiště, nebo zbytky po domech, většinou ve formě jam na kůly. Co tedy víme o keltských domech? Jak vypadala jejich sídla?
Pro oppida, a to nejenom v na území ČR, je typická organizovaná vnitřní struktura tvořená takzvanou dvorcovou zástavbou. Jednalo se o systém samostatných statků – dvorců – složených z obytných budov, hospodářských objektů a dílen. Keltové si vážili osobního vlastnictví, domy byly uzamykatelné. Dvorce byly doplněny zahradami, sady, políčky a výběhy pro domácí zvířata. Vše bylo propojeno sítí cest. Další části oppida, jako shromaždiště a tržiště, byly určeny společným aktivitám.
Rekonstrukce starověkých domů se může zdát poměrně složitou záležitostí, neboť se do dnešní doby žádné nedochovaly. Ovšem díky pečlivé práci archeologů, historiků, etnologů a zkušených řemeslníků to možné je. Rekonstrukce půdorysů podle nálezů jamek pro kůly např., nadzemní část přibližná.
Nejběžnějšími keltskými stavbami jsou kůlové domy. Základní konstrukci tvoří silné kůly zakopané do země, které nesou střechu a zároveň tvoří rám pro stěny. Stěny nejčastěji tvoří proutěný výplet, případně do svislých drážek zastrkané trámky nebo desky, to celé omítnuté vrstvou mazanice, což je směs cihlářské hlíny, nasekané slámy, písku, vody a někdy i koňského nebo kravského trusu. Na střechy se většinou používal v okolí nejdostupnější materiál. Spoje držely ručně opracované dřevěné kolíky. Na stavby domů se nepoužívaly hřebíky, jelikož železa bylo značně nedostupné, složité na výrobu, a proto se používalo na výrobu důležitějších předmětů, kterými byly zbraně a nástroje.
Dvorec bohatého Kelta
Vzhledem k tomu, že se železo stalo v době laténské nejdůležitějším a nejpoužívanějším kovem, dá se také předpokládat, že kovář byl velmi důležitou osobou ve společnosti, proto si mohl dovolit rozsáhlý dvorec s velkým obytným domem.
Jeho součástí pak mohl být například trojprostorový dům (známe z oppida Staré Hradisko) o rozměrech 6 x 14 metrů s výškou štítu 6,5 m. Takto velký dům svědčí o bohatství majitele, který patřil mezi tehdejší elitu. V domě mohla pohodlně žít celá rodina včetně služebnictva a některé prostory navíc mohly sloužit, jako dílna nebo stáj.
Krom toho ve dvorci mohla stát i menší obytná polozemnice, kde zřejmě bydlela rodina kovářského pomocníka nebo služebnictvo. Dále zde jsou výrobní objekty – kovárna a dílna a také hospodářské stavby, jako je sýpka, cisterna na užitkovou vodu (pro pitnou se chodilo k prameni) nebo přístřešek pro zvířata.
Polozemnice je v keltském stavitelství celkem oblíbenou stavbou, jedná se o dům částečně (cca 1 – 1,5 m) zahloubený do země. Toto zahloubení je výhodné pro zlepšení tepelné izolace. Také ušetří stavební materiál a práci, protože stěny tvoří přímo hrany jámy vykopané nejčastěji do sprašového podloží.
V domě
Kuchyň je centrálním místem celého domu, nachází se v ní ohniště, kde krom nejteplejších měsíců prakticky trvale hořel oheň, na něm se připravovalo jídlo, ale také prostor osvětloval a vytápěl, takže se zde nejen vařilo a jedlo. Nad ohništěm se nachází jiskrolap, který chrání střechu před vyletujícími jiskrami.
Oheň se zapaloval ocílkou a křemenem nebo jiným kamenem. Mezi kuchyňské vybavení v bohatých rodinách patřily krom dřevěných a keramických nádob také železné nebo bronzové kotle. Také zde nacházíme kamenné rotační mlýnky – žernovy, které vynalezli přímo Keltové a velmi tím zefektivnili mletí mouky.
V chodbě mezi místnostmi může být umístěna pec na pečení chleba. Funguje tak, že se v ní nejprve cca 1 hodinu topí, masivní stěny a podlaha naakumulují teplo, pak se z ní vymetou uhlíky, nasází se do ní bochníčky chleba, otvory se uzavřou a pečení probíhá pomocí naakumulovaného žáru. K mletí zrní slouží tzv. žernov neboli ruční mlýnek.
Vzhledem k dispozicím velkého domu, pokud si ho daní Kelt mohl dovolit, bylo možné spací prostor od zbytku vyčlenit. Lůžko vystlané kožešinami a vlněnými látkami. Netopilo se zde, ale lidé se zahřívali navzájem. Ovšem v menších stavbách se muselo vejít vše, jak ohniště a pracovní prostor, tak i lůžko pro celou rodinu, do jedné místnosti.
Poslední místností v domě je dílna, ovšem tento prostor mohl sloužit i jako stáj pro cennější zvířata: krávy, koně, nebo jako sklad. To vše kvůli tomu, že bylo třeba chránit dům před severním větrem a zimním nečasem, a proto nejsevernější části domu sloužily spíše jako hospodářské prostory.
Pokud si chcete prohlédnout reálné keltské stavby, můžete navštívit Zemi Keltů v Nasavrkách v Pardubickém kraji. Všechny budovy v tamním skanzenu mají reálný základ a byly postaveny podle nálezových situací z českých a německých lokalit.
Autor: Kolektiv Země Keltů
