Hrad Házmburk stojí na čedičovém kopci, nad městečkem Libochovicemí. Hrad má svou nezaměnitelnou siluetu a bývá nazýván králem Českého středohoří.
Byl postaven ve 13. století jako královský hrad a původně nesl české jméno Klapý. V roce 1335 jej získal do svého vlastnictví šlechtický rod Zajíců z Valdeka. Podle jejich poněmčeného jména, zajíc je německy hase, se začal hrad nazývat Hasenburk či Házmburk.
Jeden z nejznámějších držitelů hradu Zbyněk Zajíc v mládí úspěšně bojoval proti bandám lapků v Posázaví, pak se dal na církevní dráhu a dotáhl to až na pražského arcibiskupa. Jako ostatně mnoho šlechticů této doby byl negramotný, funkce arcibiskupa však vyžadovala přece jen určité vzdělání a tak se Zbyněk Zajíc v mužném věku učil číst a psát. Byl nejdříve stoupencem a přítelem Mistra Jana Husa, ale časem se obrátil proti anglickému církevnímu reformátorovi Viklefovi, z jehož myšlenek vycházel Mistr Jan Hus ve svém učení. V roce 1410 nechal v Praze spálit všechny Viklefovy spisy. Studenti Karlovy univerzity tehdy v pražských ulicích zpívali tento posměšný popěvek: „Biskup Zbyněk Abeceda spálil knihy nic nevěda co je v nich.“
Zbyněk Zajíc raději z Prahy uprchl na svá severočeská panství, ale Mistra Jana Husa dal do klatby. Mistr Jan Hus musel z Prahy odejít a tak vlastně začala jeho pouť, která nakonec skončila na kostnické hranici.
Bílá věž a Černá věž tvoří siluetu hradu
Hrad byl již koncem 16. století pustý a postupně se stal zříceninou. Nejkrásnější je hrad na jaře, kdy pod kopcem kvetou meruňkové sady a hradní stráň je plná voňavých fialek. Siluetu hradu tvoří dvě věže, nižší kulatá Černá věž a vyšší hranolová Bílá věž. Bílá věž je veřejnosti přístupná je odtud pěkný výhled na půvabnou krajinu Českého středohoří.
Pověst o pokladu Napoleonových vojáků
Po neúspěšném tažení do Ruska se zbytek dříve mocné napoleonové armády neslavně vracel do Francie. Skupina asi dvaceti vojáků procházela Českým středohořím a měla sebou několik desítek kilogramů zlata, které vojáci uloupili v Rusku. Jejich kapitán byl zkušený muž. Dobře věděl, že budou muset projít několika německými knížectvími, jejichž obyvatelé neměli Napoleona a jeho vojáky příliš v lásce. Bylo proto pravděpodobné, že by jim zlato sebrali a ještě je zamordovali. Když však půjdou jako chudé válkou zdecimované vojsko, bude větší naděje, že se přece jen dostanou zpět do Francie. Poklad však bude nutno ukrýt na nějakém dominantním místě. Pak kapitán uviděl zříceninu hradu Házmburku s Černou a Bílou věží a zaradoval se. To je to pravé místo pro ukrytí zlatého pokladu, až bude po válce, bude zase poklad vyzvednut. Napoleonovi vojáci pak v areálu zříceniny hradu zakopali poklad. Nikdo si ho už ale nevyzvedl. Snad tito vojáci padli v dalších napoleonských válkách, nebo z nějakých jiných důvodů se pro něj nemohli vrátit. Tak je prý na hradě Házmburku ukrytý tento poklad dodnes. K hradu se už vydalo mnoho hledačů pokladů, ale poklad doposud nalezený nebyl.
