Co jsou exekuce, již dnes často víme z bolestných zkušeností našeho okolí a někdy, bohužel, nás samotných. Dnes se podíváme na dlužníky daní. Nic si nepůjčili na vysoký úrok, nenastřádaly se jim poplatky a pokuty banky jako našim současníkům, ale „jen“ neplatili daně. Bylo to totiž na samém počátku let třicátých, kdy už pomaličku našlapovala okolo krize.
Jistý obchodník Hromčík ze Starého Města u Uherského Hradiště dělal bůhvíco, když najednou státu na daních dlužil v r. 1931 celých 34 tisíc korun. (Možná to bylo tehdy jako později v letech devadesátých, kdy se leckdo snažil na platbách státu šidit, co jen mohl.) Jelikož tento obchodník ne a ne platit, bylo proti němu použito takzvaných zostřených prostředků. Jakých? Inu, vědělo se, že pan Hromčík prodává na trzích. A konání trhů bylo veřejně známo. Zjistilo se tedy, že Hromčík prodává přímo v Uherském Hradišti. Když se trh nachýlil ke konci, přišel pojednou k jeho krámku exekutor a žádal, aby mu otevřel zásuvku s uloženou tržbou. Hromčík velice nerad uposlechl a otevřel. Dříve však, než mohl exekutor něco zabaviti, sám hrábl dovnitř a sebral všechny papírové peníze.
Na krámku však zůstala kabelka jeho ženy, takže si chtěl exekutor vzíti alespoň tu. Tušil, že u ní také nějaké peníze najde. Jak po ní ale sáhl, vyvolala paní Hromčíková bouřlivou scénu. Rozčileně volala na shromážděný dav, aby se díval, jak ji chtějí okrást. Nejlépe prý bude všechny takové postřílet. Situace byla tak zlá, že exekutor raději odešel.
Za týden se však k Hromčíkovým dostavil znovu. Přišel do obchodu, doprovázený kolegou a ještě strážníkem. Zabavili však v tom obchodě pouze 40 Kč a proto se rozhodli, že provedou ještě exekuci po bytě. Hromčíková je však ve dveřích bytu uvítala velikým křikem. Vyhrožovala, že je raději postřílí, než aby se dala exekovati. Hromčík zatím rychle využil příležitosti a uklidil všechny jejich cenné předměty.
Přes to exekutor Teichman našel jednu cennou věc: Psací stroj. Hodlal jej zabavit, když tu se na něj vrhla dcera Hromčíkových. Kousala jej do ruky tak silně, že stroj pustil. Měl ruku na několika místech prokousnutou! Stroj potom popadl její otec a ze vzteku jím praštil o zem, až se rozbil.
Celá rodina se tak vášnivě bránila exekuci, že všichni tři muži zákona odešli s nepořízenou.
Případ potom převzalo četnictvo a čel k soudu. Napoprvé Hromčík vysvětloval, že byl tak rozčilený exekucí, že ani nevěděl, co dělá. Soud byl tedy přerušen, aby byl přezkoumán jeho duševní stav – a rovnou byl zkoumán i duševní stav obou žen. Soudní lékaři však nenalezli žádnou závažnou poruchu, při svém rozčilení si všichni tři byli velmi dobře vědomi nepatřičnosti svých činů i jeho následků. V novém přelíčení byl Hromčík odsouzený na 4 měsíce a jeho dcera na dva měsíce žaláře nepodmíněně.
Také ve Staré Boleslavi toho roku měli potíže s exekucemi. Nejenom tam, na soudech prý v té době ležely celé stohy žalob proti osobám mařícím exekuční jednání. Zdá se, že chuť platit daně byla v té době velmi, velmi mizerná. Někdy soudci sami viděli rozčilení a neznalost či momentální neuvědomění si důsledků urážky úřední osoby a také na druhé straně přílišnou horlivost a neústupnost na straně oněch úředních osob. Soudit přečiny museli, ale často rozhodli moudře.
Tak se stalo, že na lavici obžalovaných poprvé v životě usedl jakýsi pan Růžička s manželkou. Prý se v říjnu minulého roku ve svém domě ve Starých Benátkách dopustili urážky úřední osoby, tedy berního vykonavatela Fr. Kratochvíla ze Staré Boleslavě. Ten pro neplacení daní zabavil domkáři Růžičkovi jednu z jeho dvou červených krav, a sice tu s červenou ploskou.
Domkář peníze neměl a smířil se již s osudem, že mu kravičku prodají v dražbě. Exekutor Kratochvíl tedy přišel s řezníkem, aby si krávu odvedl. Tomu, jako odborníkovi, však padla do oka druhá kravka, také červená, ale bez plosky.
Po rozmluvě s řezníkem, že zabavená kráva by nevyrovnala celý dlužný obnos, rozhodla úřední osoba, že si řezník odvede tu druhou, hezčí a asi mladší kravku. Neodbornicky k tomu dodal, že je kráva jako kráva.
Jenže na to druhé zvíře zabavovací arch neměl, na to se exekuční arch nevztahoval. Manželé, kterým kravka poskytovala více mlíka a i jinak byla k užitku, se tímto jednáním cítili být dotčeni a poškozeni. I sdělili panu Kratochvílovi velice jasně své mínění o jeho rozumu. Zapomněli však při svém velikém rozhořčení, že úřední osobu nemohou urážet, i když se třeba takto mýlí a neuctivě vyjadřuje. Soud jim tedy vyměřil trest v trvání dvou měsíců podmínečně na dva roky
