Vinařský deník

Ve zprávách se večer dozvídám, že na tý Moravě někde za pár hodin spadlo srážek, co naprší za celej běžnej čtvrtrok. Ti vinaři tam si toto nepamatujou sto let. O staletý vodě ovšem v posledních letech slýchám asi dvakrát do roka. V Mikulově nateklo i do vinobraní, kde museli odčerpávat vodu. Záplavy řešily čtyři stovky hasičů a jeden hejtman. Pokud nebude dál pršet, situace se uklidní, pravil kibic. A ráno mám jet pro hrozny Regentu…

Vinařský podzim běží, rané odrůdy už jsou ve sklepě, především náš výborný Solaris. Nějací blázni prý ho pěstujou až v Norsku, říkaly zprávy!

Vinařský deník, druhý román Daniela Jahna, servíruje víno trochu jinak, než jak jsou čtenáři literatury věnující se vínu snad zvyklí. Ukázka z této knihy je...

Svítí sluníčko, babí léto je v plným běhu a vydrží ještě celej měsíc prý, což by ve vinařskejch dějinách snad nemělo obdoby. Měl by tedy ještě dobrou šanci ten náš pozdní Laurot. Když budu chtít, vylisuju nejstarší várku našeho Regentu, nebo nebudu dělat nic. Dělal bych nejradši něco s vínem, ale jinak není co, a rozbalovat a mýt všechny potřeby kvůli těm pár litrům asi nemá smysl. Vinařil bych až bych brečel! Vinařskej děj se opravdu už možná začíná zas ředit.

Daniel Jahn, z jehož nové knihy Vinařský deník Vám přinášíme další ukázku, servíruje víno trochu jinak než ostatní autoři. Třeba takto: „Večer si jako každej večer naliju sklenku a jako každej večer pak začínají hrát zprávy. A ať se čtenář taky trošku zapotí – uhádnete, v jakém roce mohly proběhnout tyto zprávy? Odpovědi do kvízu mi ale rozhodně neposílejte.“

Nevím, jestli je úterý nebo středa nebo něco ještě jinýho, co jsme měli včera k večeři, ale jinak mám paměť jako slon. Svýma vzpomínkama často čtenáře rád škádlím.

Na začátku června 2014 bylo horko k padnutí, o tom jsme si letos mohli nechat jen zdát. Třetím dílem pokračují ukázky z románu Daniela Jahna Vinařský deník.

Titulek zní dost kýčovitě – ale nenechme se prosím odradit! Třeba si vymyslím ještě něco jinýho, kupříkladu Návrat do starých časů, to mě ale prosím zaražte! Co takhle: Tajemství staré půdy?

Jak to všecko začalo, to si pamatuju naprosto přesně. Ten den jsme začali se sousedama dole rozebírat starej zvětralej taras a dřina to byla...

Zavázal jsem se každý týden tu mít příspěvky o víně, o víně, o víně. Vím o tom. Mě v tom psaní ale ruší spousta dalších námětů, ne tak pěkných a možná i ne tak naléhavých. Ostatně můj pravidelný čtenář – je-li nějaký – stejně už dávno pojal podezření, že vínu příliš nerozumím. Není to úplná pravda ani úplná lež. Skutečně třeba nemám žádný someliérský kurz, který se dneska organizujou na každým rohu. Jednou jako potenciální dárek mi byla nabídnuta encyklopedie vína a rozhodně jsem to odmítl. Podrobněji se nějak vzdělat v tomto oboru, na to bych potřeboval ještě další život, a obávám se, že už ho nemám. Svoje zkušenosti jsem získal jenom pitím.