Vinařský deník

Je večer, rozdělám si víno a sklenku a den se svejma starostma a pitomostma všeho druhu se začne jakoby zmenšovat. Co může být krásnějšího? A beru si k ruce pár starejch fotografií tohoto našeho domu. Takto se cestuje v čase. Celý jedno album dokumentuje postup rekonstrukce, co fotka, to kus hotový práce. A ty práce jdou z dnešního pohledu logicky, plynule, tak rychle, jak jen rychle dokážu albem listovat.

Odpověď na případnou otázku, proč knihu Vinařský deník rámují komentáře k dění roku 2014, je jednoduchá. „Tento rok, na který se už začíná i trošku zapomínat, považuju za přelomový, kdy začala k mé nelibosti vznikat jakási nová železná opona. Je třeba to připomínat. A tou dobou prostě vznikal rukopis…“ říká Daniel Jahn.

Knižní ukázka z knihy Vinařský deník, kterou napsal Daniel Jahn. V kalendáři začal podzim a na vinici sklizeň, nejhezčí část mého roku! Jsou to vpravdě dostihy, ale docela hezký, za proměnlivýho počasí, k vidění bylo všechno od takřka trička až po neoprén.

Ve zprávách se večer dozvídám, že na tý Moravě někde za pár hodin spadlo srážek, co naprší za celej běžnej čtvrtrok. Ti vinaři tam si toto nepamatujou sto let. O staletý vodě ovšem v posledních letech slýchám asi dvakrát do roka. V Mikulově nateklo i do vinobraní, kde museli odčerpávat vodu. Záplavy řešily čtyři stovky hasičů a jeden hejtman. Pokud nebude dál pršet, situace se uklidní, pravil kibic. A ráno mám jet pro hrozny Regentu…

Vinařský podzim běží, rané odrůdy už jsou ve sklepě, především náš výborný Solaris. Nějací blázni prý ho pěstujou až v Norsku, říkaly zprávy!

Vinařský deník, druhý román Daniela Jahna, servíruje víno trochu jinak, než jak jsou čtenáři literatury věnující se vínu snad zvyklí. Ukázka z této knihy je...

Svítí sluníčko, babí léto je v plným běhu a vydrží ještě celej měsíc prý, což by ve vinařskejch dějinách snad nemělo obdoby. Měl by tedy ještě dobrou šanci ten náš pozdní Laurot. Když budu chtít, vylisuju nejstarší várku našeho Regentu, nebo nebudu dělat nic. Dělal bych nejradši něco s vínem, ale jinak není co, a rozbalovat a mýt všechny potřeby kvůli těm pár litrům asi nemá smysl. Vinařil bych až bych brečel! Vinařskej děj se opravdu už možná začíná zas ředit.

Daniel Jahn, z jehož nové knihy Vinařský deník Vám přinášíme další ukázku, servíruje víno trochu jinak než ostatní autoři. Třeba takto: „Večer si jako každej večer naliju sklenku a jako každej večer pak začínají hrát zprávy. A ať se čtenář taky trošku zapotí – uhádnete, v jakém roce mohly proběhnout tyto zprávy? Odpovědi do kvízu mi ale rozhodně neposílejte.“

Nevím, jestli je úterý nebo středa nebo něco ještě jinýho, co jsme měli včera k večeři, ale jinak mám paměť jako slon. Svýma vzpomínkama často čtenáře rád škádlím.

Na začátku června 2014 bylo horko k padnutí, o tom jsme si letos mohli nechat jen zdát. Třetím dílem pokračují ukázky z románu Daniela Jahna Vinařský deník.