Čtení na neděli: Proč všude vidíme jen dluhy?
Je po poledni jednoho pěkného dne roku 2014, náš vinař-amatér se jde uklidňovat prací do své malé vinice. Právě skončily zprávy. „Tak si zas naplánovali prohospodařit sto miliard, čímž mě hodně nasrali. Není argument, že jiní, i lepší než my, jsou na tom ještě hůř! Sice jsem ho nevolil, tohoto novýho ministra financí (jméno si doplňte sami), ale stejně mě zklamal,“ to si řekl tenkrát Daniel Jahn ve své knize Vinařský deník. Co říká dnes? „O těch sto miliardách si dneska můžeme nechat zdát – tím či oním způsobem.“
Čtení na neděli: Poslední zprávy
Doběhlo mi životní pojištění, čímž jsem se definitivně vyřadil z okruhu lidí, který mají nějakou perspektivu. Dopadlo to tedy úplně opačně, než s čím se takový...
Čtení na neděli: Jak se (ne)kupuje dům I.
Čtenář se jistě zajímá – nebo aspoň to zajímá mě – jak jsme přišli k tomu domu, k zahradě a k tomu skromnýmu vinohradu. Aby se poučil ten, kdo se tedy poučit dá, jak se tak zásadní krok zásadně dělat nemá. My městští mamlasi jsme do tý doby, než jsme přibyli do tohoto svýho domku, neviděli vinohrad ani zdálky na obrázku… a možná ani čtenáři…
Čtení na neděli: Jak se (ne)kupuje dům II.
Je večer, rozdělám si víno a sklenku a den se svejma starostma a pitomostma všeho druhu se začne jakoby zmenšovat. Co může být krásnějšího? A beru si k ruce pár starejch fotografií tohoto našeho domu. Takto se cestuje v čase. Celý jedno album dokumentuje postup rekonstrukce, co fotka, to kus hotový práce. A ty práce jdou z dnešního pohledu logicky, plynule, tak rychle, jak jen rychle dokážu albem listovat.
Čtení na neděli: Kdo si přeje novou železnou oponu?
Odpověď na případnou otázku, proč knihu Vinařský deník rámují komentáře k dění roku 2014, je jednoduchá. „Tento rok, na který se už začíná i trošku zapomínat, považuju za přelomový, kdy začala k mé nelibosti vznikat jakási nová železná opona. Je třeba to připomínat. A tou dobou prostě vznikal rukopis…“ říká Daniel Jahn.
Čtení na neděli: Vinařův raný podzim
Knižní ukázka z knihy Vinařský deník, kterou napsal Daniel Jahn. V kalendáři začal podzim a na vinici sklizeň, nejhezčí část mého roku! Jsou to vpravdě dostihy, ale docela hezký, za proměnlivýho počasí, k vidění bylo všechno od takřka trička až po neoprén.
Čtení na neděli: Moje cesta na Moravu
Ve zprávách se večer dozvídám, že na tý Moravě někde za pár hodin spadlo srážek, co naprší za celej běžnej čtvrtrok. Ti vinaři tam si toto nepamatujou sto let. O staletý vodě ovšem v posledních letech slýchám asi dvakrát do roka. V Mikulově nateklo i do vinobraní, kde museli odčerpávat vodu. Záplavy řešily čtyři stovky hasičů a jeden hejtman. Pokud nebude dál pršet, situace se uklidní, pravil kibic. A ráno mám jet pro hrozny Regentu…
Čtení na neděli: Je svět dneska lepší?
Vinařský podzim běží, rané odrůdy už jsou ve sklepě, především náš výborný Solaris. Nějací blázni prý ho pěstujou až v Norsku, říkaly zprávy!
Čtení na neděli: Putování za sluncem
Vinařský deník, druhý román Daniela Jahna, servíruje víno trochu jinak, než jak jsou čtenáři literatury věnující se vínu snad zvyklí. Ukázka z této knihy je...
Čtení na neděli: Proč vinaři milují babí léto?
Svítí sluníčko, babí léto je v plným běhu a vydrží ještě celej měsíc prý, což by ve vinařskejch dějinách snad nemělo obdoby. Měl by tedy ještě dobrou šanci ten náš pozdní Laurot. Když budu chtít, vylisuju nejstarší várku našeho Regentu, nebo nebudu dělat nic. Dělal bych nejradši něco s vínem, ale jinak není co, a rozbalovat a mýt všechny potřeby kvůli těm pár litrům asi nemá smysl. Vinařil bych až bych brečel! Vinařskej děj se opravdu už možná začíná zas ředit.
