Daniel Jahn

Svítí sluníčko, babí léto je v plným běhu a vydrží ještě celej měsíc prý, což by ve vinařskejch dějinách snad nemělo obdoby. Měl by tedy ještě dobrou šanci ten náš pozdní Laurot. Když budu chtít, vylisuju nejstarší várku našeho Regentu, nebo nebudu dělat nic. Dělal bych nejradši něco s vínem, ale jinak není co, a rozbalovat a mýt všechny potřeby kvůli těm pár litrům asi nemá smysl. Vinařil bych až bych brečel! Vinařskej děj se opravdu už možná začíná zas ředit.

Vinařský deník, druhý román Daniela Jahna, servíruje víno trochu jinak, než jak jsou čtenáři literatury věnující se vínu snad zvyklí. Ukázka z této knihy je...

Je večer, rozdělám si víno a sklenku a den se svejma starostma a pitomostma všeho druhu se začne jakoby zmenšovat. Co může být krásnějšího? A beru si k ruce pár starejch fotografií tohoto našeho domu. Takto se cestuje v čase. Celý jedno album dokumentuje postup rekonstrukce, co fotka, to kus hotový práce. A ty práce jdou z dnešního pohledu logicky, plynule, tak rychle, jak jen rychle dokážu albem listovat.

Zavázal jsem se každý týden tu mít příspěvky o víně, o víně, o víně. Vím o tom. Mě v tom psaní ale ruší spousta dalších námětů, ne tak pěkných a možná i ne tak naléhavých. Ostatně můj pravidelný čtenář – je-li nějaký – stejně už dávno pojal podezření, že vínu příliš nerozumím. Není to úplná pravda ani úplná lež. Skutečně třeba nemám žádný someliérský kurz, který se dneska organizujou na každým rohu. Jednou jako potenciální dárek mi byla nabídnuta encyklopedie vína a rozhodně jsem to odmítl. Podrobněji se nějak vzdělat v tomto oboru, na to bych potřeboval ještě další život, a obávám se, že už ho nemám. Svoje zkušenosti jsem získal jenom pitím.

Pokračuje retrovzpomínání s knihou Naivní sezóna.

Vážení čtenáři, přinášíme vám soutěž o debutovou knihu Naivní sezóna, kterou napsal Daniel Jahn. Pozdní socialismus, osmdesátá léta. Vypravěč nás s sebou bere do krajiny, kde...

Je po poledni jednoho pěkného dne roku 2014, náš vinař-amatér se jde uklidňovat prací do své malé vinice. Právě skončily zprávy. „Tak si zas naplánovali prohospodařit sto miliard, čímž mě hodně nasrali. Není argument, že jiní, i lepší než my, jsou na tom ještě hůř! Sice jsem ho nevolil, tohoto novýho ministra financí (jméno si doplňte sami), ale stejně mě zklamal,“ to si řekl tenkrát Daniel Jahn ve své knize Vinařský deník. Co říká dnes? „O těch sto miliardách si dneska můžeme nechat zdát – tím či oním způsobem.“

Krajinou prochází mladý adept výtvarného umění a zdokonaluje svou malířskou techniku. Chce být samozřejmě slavným umělcem, nezanedbatelným protipólem této snahy je ovšem ještě jiná...

Nevím, jestli je úterý nebo středa nebo něco ještě jinýho, co jsme měli včera k večeři, ale jinak mám paměť jako slon. Svýma vzpomínkama často čtenáře rád škádlím.

Ve zprávách se večer dozvídám, že na tý Moravě někde za pár hodin spadlo srážek, co naprší za celej běžnej čtvrtrok. Ti vinaři tam si toto nepamatujou sto let. O staletý vodě ovšem v posledních letech slýchám asi dvakrát do roka. V Mikulově nateklo i do vinobraní, kde museli odčerpávat vodu. Záplavy řešily čtyři stovky hasičů a jeden hejtman. Pokud nebude dál pršet, situace se uklidní, pravil kibic. A ráno mám jet pro hrozny Regentu…