Ženská vlna v české detektivce

První významnou autorkou české detektivky se stala v 60. letech minulého století Hana Prošková, jejíž knihy se dodnes těší velké oblibě. Hana Prošková svou tvorbou zahájila v české detektivce ženskou vlnu, která na vrchol žánru vynesla několik výborných autorek.

Hned v 70. letech minulého století zatočila s českou detektivkou Eva Kačírková. Její detektivové nejsou profesionálové, v knihách Evy Kačírkové vraždy řeší lidé, kteří se k nim náhodně připletou. Většinou jsou to outsideři, kteří prožívají obtížnou etapu své existence, nebo lidé, kteří opravdu dlouhodobě žijí na okraji společnosti.

Eva Kačírková opustila model velkého detektiva. Hrdinové jejích próz pátrají na vlastní pěst, často jsou právě oni z vražd podezřelí, a tak se snaží nalezením skutečného vraha z podezření očistit.

Eva Kačírková českou detektivku přiblížila skutečnosti. Domnívala se, že je slabá v logice, a tak prý použila trik, který už před ní užili mnozí autoři: jednak využila detektivky bez detektiva a zároveň se vyhnula reálným zločinům. Její příběhy, to jsou situace, do nichž se lidé běžně v životě dostávají. Sobectví, bezohlednost, chamtivost, nebo jen neodpovědnost, lhostejnost, či nedostatek lásky, tyto běžné situace Eva Kačírková dotahuje do mezních hranic a tam už se posouvají do pole zločinu.

Mezi nejslavnější tituly Evy Kačírkové patří Masožravé rostliny, Riziko povolání nebo třeba Po sezóně se nevraždí. Nutno podotknout, že Eva Kačírková v logice slabá není, v tomto se v jednom z doslovů ke svým knihám hodně podcenila.

Mezi současné nejlepší autory české detektivky patří ale i další ženy. Vybrala jsem dvě jména, která jsou podle mého názoru pro českou detektivku velkým příslibem.

První autorkou, o které se chci zmínit, je Michaela Klevisová. Svůj talent prokázala již čtyřmi detektivkami. Vytvořila v nich postavu svého velkého detektiva, jímž je inspektor Josef Bergman, a zároveň zdařile pracuje s prostředím, postavami a samozřejmě i s napětím.

První kniha, kterou na sebe Michaela Klevisová upozornila, má název Kroky vraha a vyšla v roce 2007. Její čtenáři byli nadšení tím, že se inspektor Bergman za dva roky na knižní trh znovu dostavil. Kniha Zlodějka příběhů kvality Klevisové potvrdila, stejně jako pozdější Dům na samotě i zatím poslední Ostrov šedých mnichů.

Knihy Michaely Klevisové jsou velmi čtivé a napínavé a domnívám se, že její čtenáři, kterých stále přibývá, s velkým napětím očekávají další a další příběhy s postavou inspektora Josefa Bergmana.

Druhá autorka, kterou chci vyzvednout, má na kontě zatím jen dva tituly, ale domnívám se, že její potenciál je také obrovský. Jedná se o ostravskou autorku Nelu Rywikovou.

Nela Rywiková své knihy za detektivky nepovažuje, domnívá se, že píše něco jako sociální sondy. Její knihy jsou však označovány za krimi. Zatímco Michaela Klevisová rozvíjí svými knihami velmi zdařile žánr klasické detektivky, tvorba Nely Rywikové se dá zařadit do nejmodernějšího proudu současné světové detektivky, který je nazýván právě krimi.

Silnou součástí knih Nely Rywikové je zachycení prostředí, které je v souladu s žánrem krimi. Nela Rywiková zasazuje své příběhy do Ostravy, z níž si vybírá z různých prostředí to nejsyrovější. Díky zajímavému prostředí, jazykové pestrosti a napínavému příběhu si Nela Rywiková získává stále více čtenářů. Vydala však zatím jenom dvě detektivky, a tak si na její skutečné místo v české detektivce budeme ještě muset počkat.

Před časem jsem zmiňovala Václava Erbena jako dosud nesesazeného krále české detektivky. Domnívám se, že už to nebude trvat dlouho, a čtenáři na trůn vládce české detektivky dosadí svou první královnu. Držím oběma autorkám palce, ať se jim daří psát a těšit svou tvorbou stále více a více čtenářů.

Eva Tvrdá
www.evatvrda.cz

 

 

 

Reklama
SDÍLET