Žena v bílém

Dějiny detektivky jako žánru jsou velice úzce spojeny s vývojem anglické literatury. V 60. letech 19. století vznikl v Anglii předchůdce detektivního románu, tzv. román senzační (the novel of sensation).

Autory senzačního románu zajímala především současnost, vybírali si z ní výlučné, často kriminální události, tepali společenské zlořády a měli otevřený kritický postoj vůči společnosti.

V roce 1860 vydal anglický spisovatel Wilkie Collins Ženu v bílém, román, který došel takové obliby, že se podle něho nazývaly i klobouky a parfémy, a také se tento velmi oblíbený román stal vzorem pro román detektivní.

V čem tkví neodolatelné kouzlo Ženy v bílém?

Wilkie Collins velmi výstižně zformuloval literární program své generace: „Rozesmát, rozplakat, napnout.“ On sám nejdokonaleji pracoval s posledním bodem, tedy: napnout.

I po více než sto padesáti letech od vydání čtenář zaujatě a s napětím prožívá jeho příběhy. Collins byl mistrem atmosféry tajemna a hrůzy a překvapoval neobvyklými dějovými zvraty.

V případě Ženy v bílém chytí čtenáře Collins do svých sítí už v úvodní kapitole:

„Kdybychom se mohli spolehnout, že v naší anglické společnosti zachytí soukolí práva každičký podezřelý případ a potrestá každou nespravedlnost, pak by se o událostech, jež budou vylíčeny na dalších stránkách, veřejnost mohla dozvědět z průběhu soudního řízení. Ale v některých případech bývá zákon předem zaujatým služebníkem plné tobolky, a proto vejde tento příběh ve známost poprvé zde v této knize.“

Tajemný příběh vyprávějí postupně různé osoby, cílem autora však nebylo podat příběh z různých úhlů pohledu. Collins román vystavěl jako líčení svědků, jednotlivé výpovědi na sebe navazují a vytvářejí dějovou linku dramatu ženy provdané za zhýralce chorobně toužícího po jejím majetku. Hlavním aktérem mezi svědky je učitel kreslení, kterému se nakonec promyšlený zločin podaří odhalit a vše dobře dopadne.

Žena v bílém není ještě detektivkou v pravém slova smyslu, spíš se v jejím případě hovoří o románu s tajemstvím, avšak řada postupů detektivce odpovídá: tajemství, zločin, pátrání, vyšetřování, důsledné racionální postoje, napětí, hrůza, slepé uličky, akční scény a nakonec překvapivé rozuzlení.

Collinse dodnes můžeme obdivovat v jeho vynalézavosti, zručnosti a důmyslnosti, a také v jeho nevšední vypravěčské technice. Wilkie Collins svůj román doslova budoval, jeho výstavba je naprosto detailní, konstrukce a kompozice děje se blíží dokonalosti.

Detail, konstrukce, vynalézavost a důmyslnost spolu s vypravěčskou technikou jsou dodnes nezbytnými vlastnostmi každé dobré detektivky. Není divu, že se román Žena v bílém stal velkým vzorem mnoha autorů tohoto velmi oblíbeného žánru.

Eva Tvrdá
www.evatvrda.cz

Reklama
SDÍLET