Naše minulá cestovatelská zastávka se odehrála v krásné přírodě Pieninského národního parku. Jedinečnost této lokality spočívá ve vysokých skalách, kterými protéká řeka Dunajec, po níž plují tzv. pltě, tedy vory vytvořené svázáním několika loděk. Tato nádherná lokalita se nachází na severním Slovensku, na hranici s Polskem. Hranici tvoří řeka Dunajec, a tak na ní potkáváme pltě nejen slovenské, ale i polské.
Dnes se podíváme na jedno z děl světově proslulého barokního stavitele Jana Blažeje Santiniho. Stavba, kterou navštívíme, nepatří k těm nejproslulejším, její krása však vyráží dech.
Santini byl velkým znalcem a obdivovatelem gotického stavitelství, které studoval v Praze. Své znalosti později významně obohatil studiem v Itálii, kde se zaměřil na antické stavby a na stavby svých současníků, tedy barokních stavitelů.
Své inspirační zdroje nezaměnitelně rozvíjel ve svých jedinečných projektech. Připomeňme si, že jeho geniální stavba poutního kostela na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou je na seznamu památek UNESCO.
My však pohlédneme na jinou jeho stavbu. Leží v pohraničních lesích, v areálu kláštera, který byl založen již na počátku 12. století. Santini byl na počátku 18. století klášterem osloven, aby vypracoval projekt opravy kostela.
Klášterní kostel představoval pro barokního stavitele Santiniho unikátní materiál: jednalo se o původně románský kostel, který byl přestavěn v gotickém slohu. Kostel se po Santiniho přestavbě stal jedním z největších chrámů na území Česka a je vrcholným dílem české barokní gotiky.
Stejně jako v dalších Santiniho stavbách i zde spatříme geniální práci se světlem a řadu duchovních odkazů ukrytých ve stavebních prvcích. Kostel se stal dominantou kláštera, která již na první pohled návštěvníky ohromuje.
Poznali jste místo naší dnešní zastávky?
Eva Tvrdá
www.evatvrda.cz
