Velký detektiv po česku

Byly kdysi doby, kdy nosili detektivové buřinky a kníry, kdekdo je znal a poznal a oni zase znali kdekoho, takže nebylo co skrývat. A v těchto dávných dobách se odehrává nejoblíbenější série českých literárních, později také filmových i televizních detektivů. Policejní rada Vacátko spolu s inspektory Brůžkem, Bouše a Mrázkem se stali velkými detektivy české literatury.

Literárnost velkých českých detektivů je však poněkud neliterární.

Proslulá pražská mordparta vstoupila do české literatury prostřednictvím spisovatele Jiřího Marka, avšak nejedná se o smyšlenou partu kriminalistů. Případy z pera spisovatele Marka jsou skutečnými případy skutečných prvorepublikových detektivů: vrchního policejního rady Knotka, jeho nástupce rady Vašátka a celé pražské mordparty.

Přestože jde pouze o převyprávění více či méně slavných skutečných případů, v české literatuře se tyto příběhy nadobro usadily. Je to zásluhou jemného humoru a jazykového mistrovství Jiřího Marka. V jeho povídkách ožívá nostalgický svět prvorepublikové Prahy s pestrou galerií osobitých postav.

Jiří Marek sepsal případy pražské mordparty do tří povídkových souborů: Panoptikum starých kriminálních příběhů, Panoptikum hříšných lidí a Panoptikum Města pražského. Tyto soubory povídek se staly předlohou k veleúspěšným filmům a televizním seriálům. Češi si pražskou mordpartu oblíbili podobně jako Francouzi svého Arsèna Lupina či Fantomase, Angličané svého Sherlocka Holmese nebo Američané svého Phila Marlowe. Kdo by v Čechách neznal pana radu Vacátka, inspektory Bouše, Brůžka a Mrázka, nebo slavné sídlo neřesti Jedovou chýši?

Pohleďme nyní na metody slavné mordparty.

Pro pražskou mordpartu je typická jakási nedůvěra v moderní techniku a její metody. Největší úspěchy slaví mordparta s tím, čemu vrchní policejní rada Knotek říkával „čuch a náhoda“. Nos byl podle něj celé tajemství kriminalistiky. K nosu přistupovala náhoda, k níž měl pan rada Knotek až posvátnou úctu. S náhodou se podle něj nesmělo žertovat, neboť bez náhody by nebylo nic. A tak se propojením „čuchu“, „náhody“ a trpělivé mravenčí práce rozplétají i ty nejsložitější pražské i mimopražské případy.

Jiří Marek se svou pražskou mordpartou zaujímá na scéně české detektivky mimořádné postavení. Vrchní policejní rada Vacátko se stal nejslavnějším detektivem české literatury, českého filmu i české televize.

Jak tedy vypadá velký detektiv na český způsob?

Zřejmě je pro Čechy typické mít ve svém velkém detektivovi kus reality. Pohádky typu Fantomas či Sherlock Holmes mohou v Čechách pobavit, ale Čech se svou typickou skepsí má ve větší oblibě skutečného policejního radu a k tomu ještě s týmem, neboť není pravděpodobné, že by jedinec, byť sebeschopnější, sám cokoliv zvládl. Příběhy jsou navíc podávány s jemným humorem a jazykovým mistrovstvím. V českých podmínkách se tedy stala velkým detektivem reálná silná osobnost se silným týmem, přirozenou intuicí, jemným humorem a vytříbeným jazykem.

Postava velkého detektiva v každé literatuře vznikla samovolně, díky čtenářskému zájmu, který zrcadlí národní povahu. Obliba mezi čtenáři zrodila i velkého českého detektiva.

Pražská mordparta na nás prozrazuje, že jsme sice národem přízemním, nikoliv však nudným, neboť při vší lásce k realitě a skepsi milujeme jemný humor a vytříbený jazykový styl.

Eva Tvrdá
www.evatvrda.cz

Reklama
SDÍLET