V dobrém i zlém III. část

Třetí část romantické povídky o dvojí tváři života od autorky Hany Novákové.

Naše společné žití bylo moc krásné, zprvu to bylo hlavně o milování a všech něžnostech okolo, asi proto, že to nám oběma již delší dobu chybělo, později jsme chodili do společnosti, do divadla, jezdili na výlety, chodili na procházky, jezdili na kole,chodili se koupat a nebo jsme si jen tak dlouze povídali, bylo to fajn. Hojně jsme po celý čas využívali vířivku. Připomínala nám naše první důvěrné seznámení. Já jsem úspěšně dokončila studium, měla jsem tak víc času, zastupovala jsem přednostu a věnovala jsem se chirurgii. Operování byla moje vášeň a Karel mě hodně podporoval. Byla jsem se podívat i v jeho firmě. Protože neměl děti, vzal do firmy své dva synovce, Jana  a Václava, kteří zastávali vysoké funkce a létali pracovně hlavně do poboček v Evropě. Byli mladí, chytří, Karel je nechal vystudovat s tím, že povedou jednou spolu firmu. Zatím však vše bylo na Karlovi. Při návštěvě firmy se mi Jan opětovně začal nezvykle dvořit i když mu muselo být nad slunce jasné, že já patřím ke Karlovi. Byl už takový a zkoušel to. Karel to přešel úsměvem a řekl. Jane, přeci víš, že Hanina je jen moje, máš to marný. Viď, lásko moje a pohlédl na mně. Ale  Jan to už dlouho ví, že jo, Jane? říkám. Karel se pousmál se a políbil mě. Václav se u toho dost bavil, Jan byl na druhé koleji a nemohl se s tím smířit. On, svůdce žen, mě nedostal a nedostane. Bylo to poprvé při jeho dobývání žen, jak později přiznal. Ale život není jen o výhrách.

Žili jsme s Karlem jeden pro druhého, užívali si života, i když jsme měli oba hodně práce. Došlo i na dovolenou, předpokládal, že pojedeme někam do exotiky a já překvapila, že bych jela do Špindlu. Dobře, tak jednou pojedeme do hor a budeme tam tak tři týdny, co ty na to Hani? Byla jsem ráda, že budu v oblíbené destinaci, budeme chodit po horách, večer na vínko a taková večerní procházka Špindlem s nebem plným hvězd nad hlavou a hučícími Labskými vodopády nebo pořádnou horskou bouřkou v zádech, to byly pro nás oba romantické starty do nastávajících nocí. Dovolená se moc vydařila, byla romantická, prochodili jsme Krkonoše, popili vínka, milovali se nejen každou noc, moc jsem si přála, aby to nikdy neskončilo….Ne že bychom spolu nenavštívili nějakou exotiku, ale nijak mně to nelákalo a Karel zjistil, že je i dost krásným míst v naší zemi, které musíme navštívit.

Léto bylo v plném proudu a my si ho spolu užívali, jak jsme jen mohli. Rodiče nebyli moc rádi, že nepřiletím, těšili se, tak jsem musela s pravdou ven, že mám přítele. Poslala jsem jim nějaké společné fotky, nejdřív byli zaražení, že je mezi námi takový věkový rozdíl, ale uznali, že je to můj život a pokud mi to vyhovuje, tak že i oni budou spokojení a pozvali nás na podzim na návštěvu do států. Karel byl rád, že pojedeme spolu za rodičema.

Léto se chýlilo ke konci, večer už bývalo chladno a tak jsme venku seděli pomálu. Han, co kdybychom si udělali ještě prodloužený víkend někde v jižních Čechách. Nebyla jsem proti. Karel vybral rodinný penzion na Lipně a já s jeho výběrem souhlasila. Proč ne, procházky krajem na sklonku léta s vůní nastávajícího podzimu by mohly být dobrým relaxem. Do penzionu jsme dorazili ve čtvrtek večer. Hlásili krásné počasí až do neděle. Navečeřeli jsme se a udělali program výletů na dobu pobytu. Pak jsme seděli vedle sebe, hleděli do přírody, objímali se a bylo nám krásně. Druhý den jsme brázdili jachtou  po Lipenském jezeru. Karel měl kapitánské zkoušky, tak jsme na lodi byli jen my dva. Bylo to krásné. Karel byl ale nějak nesvůj, myslela jsem, že jsou nějaké problémy ve firmě, často telefonoval, ale nevyzvídala jsem. Teprve večer mi došlo, že zajišťoval slavnostní večeři s překvapením. Večer jsme se chystali na večeři. Oba jsme si pořídili před dovolenou bílé kalhoty, světle modrá trička a bílé svetry, musím říci, že nám to jako dvojce slušelo. Mohli bychom se k večeři obléknout do našeho bílého oblečení? řekl. Sice jsem na něj chvilku hleděla trochu překvapivě, ale proč ne. No dobrá. Dorazili jsme do jídelny. Ne, my máme Hani dnes večeři v salonku. Překvapeně jsem na něj hleděla dnes již podruhé. . Byl to salonek pro deset lidí, krásně ho upravili pro nás dva, uprostřed na přístavném stolku byla obrovská kytice bílých růží, prostřený stůl pro dva a místo pro tanec. Posaď se, prosím. Přišel majitel penzionu, nabídl nám víno a odešel. Po chvíli přinesl mé oblíbené Rulandské šedé pozdní sběr. Paráda, rozlil jej do skleniček a nechal nám tam jídelní lístek. Když odešel, Karel řekl, prosím Haninko povstaň, podal mi ruku, poodešli jsme směrem ke stolku s kyticí a poklekl přede mně. Miluji tě z celého srdce, je mi s tebou dobře a chtěl bych si tě vzít, jeho oči se zaleskly slzami. Otevřel krabičku a tam byl nádherný zásnubní prstýnek. Nasadil mi ho na prsteníček a podal mi ze stolu tu nádhernou kytici. Oči jsem měla zalité slzami a ty stékaly po tvářích až na koberec. Já tě Karle také moc miluji a vezmu si tě, vzlykala jsem. Budeme žit naplno, abychom si vynahradili ty roky, co jsme se neznali, pravil Karel. Potom jsme se jen vášnivě líbali. Ale víš Hani, že do roka a do dne by měla být svatba? Vím to. Byla bych s tebou i bez svatby, nezříkám se jí však,  až dorazíme domů, tak vše naplánujeme. Rád bych si tě vzal před Bohem, tedy církevní svatbu. Nech si to projít hlavou. Neměla jsem s tím problém, svatba v chrámu sv. Barbory by i mně  lákala. Připili jsme si na zdraví a objednali menu. Povečeřeli jsme a pustili si muziku, naše oblíbené pomalé písničky a asi hodinu jsme jen my dva tancovali. No spíš jsme se pomalu vlnili po parketu, objímali se, líbali, tiskli k sobě tváře a navzájem si dávali najevo, jak moc se milujeme. Nazdali jsme, že naši lásku necháme vyznít v našem pokojíku, kde jsme se milovali ještě dlouho po půlnoci. Zase jsem si potvrdila, že Karel není mladý jen duchem. Bylo to krásné a vroucí….

Víkend skončil a my se vrátili do reality všedního dne. Měla jsem v tu dobu  hodně práce, dosti operací, hodně papírování s mojí funkcí, noční služby. Přednosta byl totiž na služební cestě v Číně. Když Karel mohl, přijel při nočních za mnou do nemocnice, přivezl mi večeři a alespoň chvilku byl se mnou, pokud ovšem medicína nevolala na pomoc. Nemohli jsme bez sebe dlouho být. Stýskalo se nám po sobě. Ač věkový rozdíl byl velký, já jsem k němu vzhlížela,  měl charizma, nějaké zvláštní, tajemné kouzlo, které odkrýval jen pro mě a kterému se nedalo odolat a já mu taky nikdy neodolala. Milování s ním bylo jako s mladým klukem jen s tím rozdílem, že byl daleko něžnější, láskyplnější a šeptal mi sladká slova, která se tak ráda poslouchají. Od něho zněly vždy tak neuvěřitelně pravdivě, což jsem poznala i v našem společném životě.

Blížil se okamžik, kdy mu budu muset říci, že až se vrátí přednosta, mám vyjednanou stáž v Anglii a to na měsíc. Z toho jsem měla obavy. Na jedné straně se mi moc bude po Karlovi stýskat, na druhé straně je to stáž na prestižní klinice a můžu získat hodně poznatků a zkušeností. Taky se připravujeme za našima, tak jsem z toho zcela zmatená, jak se to bude stíhat. Za dva dny se přednosta vrací, dnes mi mailoval a já se mám připravit, že za týden odjíždím. Musím s pravdou ven. Byla jsem celá nesvá, přišla jsem domů, Karel nebyl ještě doma. Dala jsem sprchu a šla připravit stůl na večeři. Karel přijel asi za hodinu v dobré náladě, kterou mu zajisté mým sdělením zkazím. Navečeřeli jsme se, ale Karel poznal, že se něco děje. Hani, co se stalo? Poznám na tobě, že je něco špatně. Kájo, přednosta se pozítří vrací a já za týden odlétám na měsíční stáž do Anglie. Seděl proti mně a já viděla, jak se mu chvěje brada a vlhnou oči. Vstala jsem, popošla k němu objala jsem ho a vroucně políbila. Přeci se ti brzy vrátím. Hani, já to tu bez tebe nedám, nejde to nějak odložit? Jsme spolu krátce a víš, že mám problém, i když jsi na noční nebo sloužíš celý víkend, že se mi moc stýská a musím za tebou přijet. Je to sice úsměvné, ale byl jsem dlouho sám a nyní mám po čem jsem dlouho toužil a nedovedu si představit odloučení. Moc tě miluji, bojím se o tebe. Kdybychom v práci neměli před dokončením důležitý projekt, odjel bych s tebou. Ale nejde to. A ty to tu beze mne nevydržíš? Zeptala jsem se tiše. Neodpověděl, jen se slzami v očích odešel do své pracovny.

Slíbila jsem, že to zkusím nějak s přednostou vyjednat, zda by to nešlo odložit na později. Karel byl rád, že jsem souhlasila a nějak to  zkusím zařídit. Přednosta ale rád nebyl. Ze zdravotních důvodů se to dalo však přeložit, i když už potom řízením osudu k žádné stáži  nedošlo.  Přišla jsem domů a řekla Karlovi, že musím odjet. Najednou jsem uviděla, co s ním udělalo moje sdělení, byl bílej jako stěna, v očích stesk, smutek a hodně slz. Sebral se a odešel do pracovny. Po celém domě byl nezvyklý klid a napětí. Najednou se jako by vytratila atmosféra lásky, touhy a něhy, neozývalo se Hani, lásko, Kájo, miláčku. Nedalo se to vydržet.

Rozhodla jsem se, že Karla déle nebudu trápit a řeknu pravdu. Jeho síla lásky a touha po mně byla až neuvěřitelná. Ani já jsem nevěřila  že z měsíční služební cesty může být tak rozrušený a tak smutný a k tomu v jeho věku, při jeho vzdělání, rozhledu a postavení. Už dopředu jsem věděla, že na žádnou cestu nemohu jet, protože ho tu nemohu a hlavě nechci nechat. Vše oželím, jen když bude v klidu, tak moc ho miluji. Vešla jsem do pracovny, Karel seděl za stolem a hleděl z okna, na počítači probíhaly mé i naše společné fotky. Kájo, po chvilce se na mě otočil, oči měl hodně smutné a uplakané. Promiň, nevěděla jsem, že tě to tak sebere, že budeš tolik smutný. Nikam nepojedu, vše jsem to zařídila tak, aby se to dalo odložit. Popošla jsem k němu, pohladila ho po tváři a vášnivě políbila. Jak mě držel v objetí, díval se na mě těma svýma hlubokýma očima, které byly najednou rozzářené a plné lásky,  vzal mně do náručí, odnesl do ložnice a tam mi do rána vyznával lásku nejen slovem. I já jsem mu láskyplně dávala najevo, jak jsem s ním ráda, jak ho miluji. Až mnohem později jsem  pochopila tuto situaci, neměl ten svůj život jednoduchý, v manželství nebyl šťastný, byl vlastně pořád sám, bez dětí, ona pak umřela a těch pár vztahů jen pro jeho peníze nestálo za nic, až teprve v padesáti potká ženu svého srdce, kterou miluje nade vše, se kterou je mu dobře a pak teprve znovu začíná poznávat sílu opravdového štěstí, lásky a něhy. Myslím, že jsem ho pochopila, bál se, že by se vše mohlo nějak pokazit a on by mohl zůstat zase sám,bez lásky, bez milované ženy, což mu jistě nahánělo hrůzu. To mi i později přiznal.

Dny ubíhaly a my jsme se připravovali na cestu do států k rodičům. Karel měl najednou tak trochu obavy, ale já ho přesvědčila, že rodiče jsou v pohodě a budou si rozumět. Nadešel den odletu. Odletěli jsme jen na čtrnáct dní. Rodiče byli rádi, Karel se jim líbil, hodně spolu diskutovali. Karel mě musel mít pořád u sebe, i před nimi mě bez ostychu hladil, líbal jako kdyby mu bylo o 35 let méně. Rodiče se usmívali a věděli, že jsme zaláskovaní a že je nám spolu určitě  dobře. Také se radovali z toho, že se mi v práci daří a mám zakončenou školu. Oni oba byli v pohodě, což mě zase na nějakou dobu uklidnilo, přeci jen jsme spolu během roku pouze skypovali, což úplně není ono. Neradi jsme se vraceli domů, ale museli jsme. Doma jsme zase zajeli do starých kolejí a život plynul v pohodě dál…

Konec třetí části. Další díl povídky vyjde v neděli za 14 dní. 

Autorka: Hana Nováková

Reklama
SDÍLET