V dobrém i zlém I. část

První část romantické povídky o dvojí tváři života od autorky Hany Novákové.

Je půlka května, období, které mám ráda. Všechno kvete a zelená se, slunce dává tušit, že se léto neodvratně blíží. Sluneční paprsky lehce vklouzly do mého malého, ale útulného bytu a osvítily snad každý kout. Ač je sobota, kupodivu nesloužím a tak bych si měla přispat, přesto vstanu. Musím stihnout nějaké domácí práce a odpoledne se trochu učit. Byt mi pořídili rodiče, než odjeli do států, kde pracují na prestižní klinice jako chirurgové již řadu let. Každý rok jsem tam jezdila na prázdniny, poslední dobou jen tak na kratší dovolenou. Vystudovala jsem medicínu, mám již druhou atestaci, chybí mi poslední zkouška a cesta k udělení titulu doktorky filosofie je volná. Nenudila jsem se, do toho práce na chirurgii na jedné pražské klinice. Otcův kamarád je jejím přednostou a tak mně vzal pod svá křídla, znal mně totiž od narození, byl mi kmotrem. Žádná protekce, jen tvrdá práce, ale pan docent si pochvaluje, že mně k sobě na oddělení vzal. V pátek mi oznámil, že ředitelství povolilo placeného zástupce a v pondělí mně tím zástupcem jmenuje. Byla jsem trochu v šoku, jsou tu doktoři starší a déle sloužící, ale on si trvá na svém rozhodnutí. Je přísný, vynikající odborník a nikdo mu neodporuje, je vždy spravedlivý. Musíme si zvyknout na novou, mladou krev zdůvodnil mé povýšení na poradě a paní doktorka je na prahu získání dalšího titulu. Pracuje svědomitě, pečlivě, bez ohledu na čas, její odbornost je vysoká a má příkladný vztah k pacientům. Mně to bude dost zavazovat, protože naše oddělení patří mezi nejlepší široko daleko a tak to musí i zůstat.

Zvoní mi mobil. Pepa. Ahoj Hani, nezapomněla jsi, dnes má Karel tu oslavu profesury? Jé, na to jsem docela zapomněla. Pepo, nejenže nemám čas, však víš, závěrečná zkouška se blíží, ale ani nemám dárek. O ten nyní nejde, pošlu ho po tobě dodatečně, ale ten čas. Ty mně jistě u profesora omluvíš. No to ani omylem, to by mě Karel vynadal, že nedorazíš. Chce, abys tam byla. Co chceš naznačit tím tónem v hlase? Myslím, že nemusím naznačovat nic, že to domyslíš. A máš co dělat, v 16 hodin tě vyzvednu s Pavlou a jedeme. No tak dobrá, co mám s tebou dělat a kde to je? V penzionu Romantika. Pepa je můj dobrý kamarád, já mu před několika lety zachránila život a do dnešní doby se tak starám o jeho zdraví. Je právník a ekonom, pracuje ve firmě Karla, která se zabývá počítačovými programy a má pobočky po celé Evropě. Firma je hodně známá a dost dobrá. Jeho ženu Pavlu znám taky dlouho, je učitelka na střední škole, chytrá, pohodová, příjemná ženská.  Dobrá, tak se pro mě zastavte. Ale nemám žádnou pozvánku na oslavu, já vím, s Karlem jste si na plese zapomněli vyměnit vizitky, neměl ji kam poslat a tak pověřil mně. Tvoji pozvánku mám u sebe. Dobrá. Seděla jsem a přemýšlela co dřív udělat, ještě ale musím pro nějaký dárek. Co asi darovat, no nějaká pěkná lahev whisky to jistí a k tomu bych si představovala kvalitní značkové pero. Vyrazila jsem směrem do centra města obstarat dárky. Vrátila jsem se po poledni,s dárky jsem byla spokojená. Moc se mi líbilo pero, které sice bylo drahé, ale cena odpovídala kvalitě. Do krabičky jsem napsala lísteček …jen pro krásná slova… Dárky jsem zabalila a za mašli zastrčila růži. Chvíli jsem nad nimi zapřemýšlela, jak to bylo na plese, kde jsem Karla poprvé spatřila. Líbil se mi i já jemu, což bylo evidentní, několikrát jsme spolu tancovali, trochu si i povídali, ale u toho to vše skončilo. Ještě několikrát jsem si na něj vzpomněla, ale myslela jsem, že toto setkání bylo pouze hříčkou osudu. Mé myšlenky přerušil hlad a tak jsem něco rychle snědla, navíc nezbyl čas. Něco jsem poklidila, vyprala a na učení nezbyl čas. To je čára přes rozpočet, jak se říká, tak budu muset nastavit nějaký den.

Bylo 16 hodin a Pepa zvonil před domem. Kabelku, dárky a odjíždíme. V penzionu jsme byli do 15 minut, nebyl daleko. Měl krásnou polohu a tím i krásný výhled na Prahu. U vchodu zkontrolovali pozvánky a pustili nás dovnitř. Byl tam raut tak pro 60 lidí, kteří byli pozváni. Každý měl své určené místo. U našeho stolu bylo 8 míst, sedm z nich jsem obsadila já, Pepa s Pavlou a další dva manželské páry, které pracovaly v Karlově firmě. Osmé místo bylo vyhrazeno pro Karla. Skoro nikoho jsem neznala, nicméně mi to nevadilo. Nejdříve mu popřejeme, pravil Pepa. Karle nastup prosím ke gratulacím a bude i líbačka. No to myslíš s tebou, to snad ne? Rozesmál se a my s ním. Počkám si na to nejkrásnější pohlaví. Všichni jsme mu popřáli, předali dárky. Já šla poslední. A nakonec to nejlepší, doktorka Hanka, špitnul mi do ucha, omlouvám se, že jsem pozvánku poslal po Pepovi. To nevadí paneprofesore, já to přežiju a usmála jsem se zrovna jako on. Popřála jsem mu, políbili jsme se decentně na tvář. Bylo na něm vidět, že ho má přítomnost těší. Pak ještě přišli další gratulanti a chvíli trvalo, než Karel přisedl k našemu stolu. Všichni už měli nalito, pilo se kvalitní moravské víno, chlapi hlavně whisky, kterou ve firmě měli v oblibě. Začali hrát pomalejší písničky, Pavla vyzvala všechny přítomné ženy, abychom udělaly kolo a jedna po druhé provedla profesora v kole. Povedlo se to. Karel byl vyšší postavy, štíhlý, prošedivělé velmi krátce střižené vlasy, prošedivělý knírek a stříbrné brýle, tančil jako lev salonu. Bylo o něm známo, že ctil galantnost a slušné vystupování. Byl chytrý, měl několik titulů a ten nejvyšší -profesor byl důvodem dnešní oslavy. Uměl tři řeči a navíc byl velmi vtipný a sympatický. Nebyla s ním nuda, jak jsem později zjistila. Poslední jsem s ním tančila já. Lehce mně uchopil a pomalu jsme tančili uvnitř živého kruhu. Umíte velmi dobře tancovat Hanko. Tančíte po parketu jako pírko ve větru, pravil. Vždyť v mládí jsem pár let tancovala závodně. Hráli pro něj píseň Láska prý. Pravou ruku, kterou mně držel, dal lehce na svoji hruď spolu se svojí a občas ji pohladil. Několikrát se moje a jeho tvář jen tak mimochodem, nebo možná zcela záměrně, dotkly. Později se ukázalo, že to bylo zcela záměrně. Jednu chvíli jsme ze sebe nespustili na malou chvilinku oči a oba jsme mysleli jistě na to samé. Naše těla byla velmi blízko, cítila jsem, jak se mi lehce vzdouvá hrudník. Karlovi se nejen zrychlil jeho dech, ale pod mojí rukou jsem cítila, jak mu rychle bije srdce. Kdybychom tak byli úplně někde jinde bylo moje přání, ale rychle jsem se vrátila do reality, končila písnička a tím i nádherné snění. Líbila jsem se mu, to se dalo poznat, ale mně bylo 32 a on stál ve svých 48 letech pomalu na prahu padesátky. Já svobodná, on bezdětný vdovec. Žena umřela více jak před deseti roky, měl sice pár vztahů, jak mi později řekl, ale všechny adeptky na sňatek šly hlavně po penězích. Karel byl velkorysý, štědrý a tak se ho zlatokopky držely, jak se říká jako veš košile, proto rozchody, zvláště ten poslední, byl dosti dramatický. Posledních několik let byl už sám. Neodpouštěl zradu v lásce,vypočítavost a chtěl mít svůj klid. Ještě několikrát jsem ten večer s Karlem tančila a situace se zase opakovala.

Karel si u stolu sedl vedle mě, nějak to Pepa zcela záměrně zinscenoval. Protože jsme si pořád vykali a mně už to bylo tak nějak trapné, nabídla jsem mu, ať mi tyká i když to zrovna nebylo podle etických pravidel. Usmál se, budu, ale s podmínkou, že i ty budeš tykat mně. Dobrá, připili jsme si na to a lehce se na tvář políbili. Ještě dlouho jsem cítila příjemnou vůni jeho luxusní kolínské. Moc jsme si ale nepopovídali, spíš jsme mluvili všichni u stolu mezi sebou. Pavla chtěla přijít se svoji kamarádkou na vyšetření. Pavlo, ve čtvrtek mám noční tak dorazte. Já ji vyšetřím. Na oslavě se hodně tancovalo. I já jsem byla kupodivu v jednom kole. Pokud jsem tančila s někým jiným, než Karlem všimla jsem si, že mně jedním okem neustále sleduje, zvláště pak, když jsem tancovala s jeho synovcem Janem. To mně doslova sledoval ostřížím zrakem. Věděl dobře proč. Jan byl mladý, vysoký, tělo vypracované sportem, delší vlnité vlasy, medově hnědé oči. Hezoun, který mohl kandidovat na Muže roku. Tančili jsme spolu několikrát a jen blázen by neviděl, že mně začal intenzivně balit. Snažil se mně dotýkat víc, než mně bylo milé, různě hladit, pořád mi nějaké něžnosti šeptal a tak. Ne, že by mne to neinponovalo, ale já ty hezouny nemusím. Taky bylo nevhodné ho stále odmítat při žádosti o tanec. Hlavně, pořád jsem myslela, i přes věkový rozdíl, na Karla. Později mi Karel svěřil, že byl dost smutný, když viděl, jak mně Jan od začátku intenzivně balí. Byl to totiž jeho styl získávání partnerek. Žádná neodolala, proto čekal, že mu neodolám ani já a on se tak navždy bude trápit myšlenkou, že se mu nikdy nenaplní touha, abychom mohli být spolu. Během večera jsme si s Janem vyměnili vizitky, prý pro případ, co kdybych byl zraněn, zdůraznil Jan. Jen jsem se pousmála, bylo to na mně velmi chabé a legrační zdůvodnění. Zeptal se mně, zda bych zítra neměla čas na procházku a nějaký drink. Ač jsem ještě neměla program, řekla jsem zcela záměrně, že program mám nabitý až dost. No tak příště, já se ozvu, pravil a k tomuto tématu jsme se již během večera nevraceli. Jan prostě odmítl přestat o mě usilovat. Karel nějak pochopil, že nejsem nadšená z chování Jana a snažil se se mnou o trochu víc tancovat. V duchu jsem si přála, abych mohla celý večer tančit jen s Karlem, ale zdaleka to nešlo, nebylo by to vhodné. Přání protančit oslavu jen se mnou měl i Karel, jak mi později řekl. Ale zdržel se všeho, co by bylo proti etickým pravidlům. Když tančil Karel s nějakou jinou, v duchu jsem na ni žárlila, on se jí dotýká, mně ne,úsměvné, ale pořád jsem se toho nemohla zbavit. Navíc to bylo to tak silné, až mi to vhánělo slzy do očí, proto jsem se omluvila a odešla ven. Věděla jsem, že když jsem s Karlem je mi moc hezky, i na něm bylo poznat, že mu nejsem lhostejná, ale nějak se mi zdálo, že se to vše zase  vzdaluje, ztrácí a tím se můj život i nadále bude odvíjet jen od kariéry, samoty domova a bez lásky. Žádná paráda, ale tak to asi osud chce. Neměla jsem na oslavu chodit. Zase budu několik dní smutná a to teď vůbec nepotřebuji. Musím mít čistou hlavu na učení.

Oslava se Karlovi vydařila a skončila nad ránem. Firemní řidiči měli na starost odvoz hostů. Karel mi zašeptal, nepospíchej, pojedeme spolu, odvezu tě domů. Ale já jsem domluvená s Pepou, přijela jsem s ním, tak i odjedu. Neboj, nebude se zlobit a mně bys udělala radost, řekl Karel a udělal na mně prosebné oči. Pepovi jsem tedy špitla, že mi Karel nabídl odvoz. Šibalsky se usmál. Já vím, že se mu líbíš, chtěl by tě, je to ale jen na vás. Přál bych ti lásku a lásku Karlovu o to víc. Říkal mi důvěrně, že se do tebe hodně zamiloval už od plesu, ale bojí se, že to asi nebude oboustranné. Kdo ví, řekla jsem a víc jsem se o tom nechtěla bavit i když mně jeho slova v tak pozdní hodině doslova rozzářila. Asi okolo třetí hodiny ranní, tedy skoro za kuropění, jsme se i my s řidičem vydali na cestu ke mně domů. Celou cestu mně Karel držel za ruku a hladil, občas i políbil, byl to krásný pocit na závěr vydařené oslavy. Před dům jsme dorazili brzy, lehce mně políbil, já ho pohladila po tváři, vystoupila a zamávala na rozloučenou. Ještě v autě mi zašeptal, zda mně může zítra zavolat. Ano, pokud mně ještě jednou políbíš a zavoláš až po obědě, protože budu spát jak zabitá. No to já taky, usmál se a políbil mně.

Doma jsem padla hned po sprše do postele a spala opravdu až do oběda.

Konec první části. Další díl povídky vyjde v neděli za 14 dní. 

Autorka: Hana Nováková

Reklama
SDÍLET