Lidské duši máloco prospěje víc než trocha vtipné kaše. Kdo ji pojedl, lépe myslí, lépe vnímá a lépe žije, nežli ten, který vtipnou kaši nikdy neokusil. Lidová slovesnost vtipnou kaši nabízí, její nejoblíbenější formou je vtip neboli anekdota.
Slovo anekdota pochází z řečtiny a jeho původní význam je utajovaný příběh ze života, něco, co nemělo být zveřejněno. Anekdoty se ve středověku vkládaly do kázání a kronik jako moralizující příklady, později bývaly oblíbenou součástí lidových kalendářů. Od 19. století anekdoty zařazovali do svých periodik i vydatelé novin a časopisů.
Dnes se anekdoty šíří ústně, ale také internetem, vznikají celé weby nabízející anekdoty z nejrůznějších prostředí. Dnešní anekdoty zesměšňují osoby, různé situace, rasy, národy, společenské vrstvy a zvyky.
Anekdota je velmi živý útvar, vzniká rychle, anonymně a vysokou rychlostí se i šíří. Vtipy neboli anekdoty můžeme nacházet v nejrůznějším prostředí, velmi oblíbené jsou politické, policejní, o blondýnách, manželské, erotické a mnoho jiných. Podle použitých prostředků se rozlišují vtipy s jemným humorem a vtipy s humorem, který je považován za černý, pro ty nejsilnější se vžil termín kameňák.
V českých anekdotách se objevují postavy spojené s určitým prostředím a s určitým obdobím, takže některý typ postavy časem mizí a jiný naopak vznikne, aby po čase zase zmizel. Jedna postava českých anekdot je ale zřejmě nesmrtelná: Pepíček. Pepíček je chlapeček, který velmi nevhodně pojmenovává věci pravými jmény. Pepíčkovi se smáli naši předkové už před sto lety a smějeme se s ním i dnes.
Pepíček před lety:
V hodině zpěvu vyvolá paní učitelka Pepíčka, aby vyjmenoval bicí nástroje.
Pepíček odpoví: „Rákoska, vařečka a řemen!“
A dnešní Pepíček:
Pepíček se ptá tatínka: „Opravdu nám ten počítač přinesl Ježíšek?“
„Ano, proč se ptáš?“
„Před našimi dveřmi stojí nějaký pán a chce třetí splátku!“
A na závěr ještě malá aktuální anekdota:
Volá zákaznice na technickou podporu: „Nemůžu spustit počítač. Nevíte, kde je chyba?“ Podpora: „Nevytáhla jste nějaký kabel?“ Zákaznice: „Nevím.“ Podpora: „Tak se podívejte.“ Zákaznice: „To nejde.“ Podpora: „Proč?“ Zákaznice: „Nevidím tam.“ Podpora: „Tak jděte blíž.“ Zákaznice: „Ale stejně nic nevidím.“ Podpora: „Jak je to možné?“ Zákaznice: „Je tam tma.“ Podpora: „Tak rozsviťte.“ Zákaznice: „To nejde! Vypnuli totiž elektrický proud.“
