Světové prvenství prvního českého detektiva

V roce 1928 se v románu Tajemství obrazárny čtenářům poprvé představil pan Klubíčko, svérázný detektiv, který vede vyšetřování jinak, než bylo do té doby v literatuře zvykem.

Detektiv Klubíčko je typicky česká postava. Není v něm nic z Holmesova génia, nemá v sobě pitoresknost Poirota, není to ostřílený hoch Cliftonova typu, nic z Klubíčka nepřipomíná pohádky o Arsènu Lupinovi. Je naprosto jiný, než většina hrdinů tehdejších detektivek.

Klubíčko nezakládá svou vyšetřovací metodu na faktech, ale na studiu lidí kolem případu. Ke své metodě se dopracoval postupně. Na počátku kariéry i Klubíčko pečlivě skládal fakta a na jejich základě konal. Usvědčil z dvojnásobné vraždy člověka, proti němuž naprosto svědčila fakta. Klubíčkovi a jeho faktům uvěřil soudce, uvěřila mu i porota. Jakýsi novinář vytkl tehdy Klubíčkovi, že fakta sice zapadají do sebe, ale jako detektiv všechno popletl, protože nemá víru v člověka. Po letech se ukázalo, že odsouzený byl nevinen.

Klubíčko změnil svůj přístup. Studoval lidi kolem případu, člověk mu byl faktem rovnocenným se všemi důkazy. Často hájil podezřelé, proti nimž svědčily důkazy, a nacházel opravdového viníka.

Klubíčko byl obyčejný člověk, nenápadný, takových jako on se po ulicích pohybovaly spousty. Byl však velmi chytrý, i když se tak netvářil. Jeho nejpoužívanější metodou byla metoda „zdravého rozumu“. Klubíčko typově připomíná slečnu Marplovou nebo komisaře Maigreta, avšak na literární scéně se objevil dřív Klubíčko. Slečna Marplová začala těšit své čtenáře v románové podobě od roku 1930 (v povídce se objevila v roce 1927) a komisař Maigret se objevil v literatuře až roku 1931.

Detektiv Klubíčko je vědomý protiklad anglických detektivů. S jedním z nich je nucen spolupracovat, je jím detektiv Purcell. Angličan udělá chybu, protože se zakousne do faktů patrných na první pohled a vytvoří si jednoduchou teorii, které se celou dobu drží. V řešení případu se jako schopnější ukáže český Klubíčko. Svůj úspěch Klubíčko přičítá tomu, že Purcell je realista, který se drží vnějších faktů, kdežto on sám je romantik, který za fakty vidí člověka.

Klubíčko jako literární postava malého národa nepronikl do světa, ale stal se typickým představitelem českého literárního detektiva. Snad nejtypičtějšími jeho znaky jsou obyčejný život, víra v člověka, ta mu však nebyla dána, získal ji zkušenostmi, a chování hloupého Honzy, kterým Klubíčko dokáže vraha naprosto zmást a dostat ho tam, kam potřebuje.

A jaké bylo Klubíčkovo soukromí? Byl to zralý muž, pohyblivý, menšího vzrůstu, potrpěl si na eleganci a noblesní životní styl. Žil vysoko na kopci nad Kinského sadem v malém přízemním domku s podkrovím, kde si v klidu hojil nervy ztrhané těžkou službou.

Autorem této pozoruhodné postavy je spisovatel Emil Vachek, který napsal neuvěřitelné množství románů nejrůznějších žánrů, bylo jich kolem padesáti. Mezi Vachkovými romány najdeme román dobrodružný, sociální, erotický, fantastický i rozsáhlý dokumentární cyklus o druhé světové válce.

Vachkovy romány se vyznačují dokonalou znalostí prostředí, zajímavým dějem, psychologickým přístupem, výborně zvládnutým užíváním slangu a argotu a v neposlední řadě také humorem. Toto vše Vachek vložil i do svých detektivních příběhů a vytvořil tak velmi kvalitní základ původní české detektivky.

Eva Tvrdá
www.evatvrda.cz

Reklama
SDÍLET