Na většině míst v České republice začala topná sezóna. Topení s sebou ovšem přináší vysušování vzduchu v interiérech a s ním se pojí řada zdravotních problémů. Škrábání v krku, ucpaný nos, pálení očí či chronická onemocnění horních i dolních cest dýchacích. To jsou nejčastější problémy způsobené vzduchem, jehož vlhkost klesá pod 40 %. Pomoct přitom může i obyčejné prostěradlo.
Podle výzkumů tráví lidé průměrně 80 % svého života v uzavřených místnostech. Ideální pro lidský organismus je situace, kdy se teplota vzduchu v místnosti pohybuje mezi 20 a 21°C (v ložnici přibližně o 5 °C méně) a relativní vlhkost vzduchu v rozmezí 40-60 % (přičemž 0 % představuje absolutně suchý vzduch a 100 % pak dokonale vlhký vzduch prosycený párou).
Hrozí chronické záněty průdušek a ekzémy
Jenže právě topná sezóna v zimním období je důvodem toho, že vlhkost vzduchu v domácnosti klesá pod 40 %, v krajních případech až pod 20 %.
„Suchý vzduch způsobuje překrvení, otok a vysychání sliznic, zhoršení imunitní bariéry sliznic, takže dochází k častějšímu onemocnění horních a dolních cest dýchacích. Překrvení sliznice nosohltanu vede k pocitům ucpaného nosu a opakovaným laryngitidám, především u dětí. Vysychání kůže má často za následek vznik chronického zánětu pokožky a ekzému. Vlivem nadměrné perspirace dochází v suchém vzduchu k únavě, fyzické skleslosti, ztrátě výkonnosti a zvýšenému pocitu žízně. U starších lidí a dětí hrozí v suchém prostředí rychlejší dehydratace,“ vysvětluje praktický lékař MUDr. Michal Hondl.
Suchem trpí i zrak
Na příliš suchý vzduch reagují velmi citlivě také oči. „Na jemné kůži kolem očí může suchý vzduch vyvolat změny podobné zánětu, které v důsledku vedou k omezení funkce víčkových mazových žlázek a k suchému oku. Onemocněním suchého oka trpí velké procento naší populace. Jedná se o obtíže spojené s pálením, řezáním, zarudnutím očí a obtížným zaostřováním s nutností častého mrkání. Stav suchých očí se objeví v okamžiku, kdy slzný film přestane zvlhčovat a zvláčňovat povrch oka. Příčinou suchých očí může být nevhodné složení slz, či jejich nedostatečná produkce, často se tyto potíže objevují právě v důsledku nadměrného odpařování slzného filmu v místnostech s ústředním vytápěním,“ vysvětluje MUDr. Eva Jerhotová, oční lékařka kliniky DuoVize, a dodává: „V souvislosti se suchým vzduchem může dojít také k překrvení spojivek, čímž se vytváří živná půda pro pomnožení bakterií a tedy i pro infekci, v lehčím případě spojivek, v těžším případě infekci rohovky.“
Vlhkost vzduchu má prokazatelný vliv i na nemocnost školních dětí. Ve třídách, kde byl během topné sezóny zvlhčován vzduch, byl počet onemocnění z nachlazení poloviční než u dětí ve třídách, v nichž se vlhkost nezvyšovala, protože mikroorganismům způsobujícím nemoci z nachlazení se daří v suchém prostředí.
Jak dostat vodu do vzduchu?
Při pokojové teplotě 20°C by se v každém metru krychlovém vzduchu mělo vyskytovat přibližně 8 g vody. V průměrném panelákovém bytě o rozloze 50 m2 s výškou 2,5 metru je přibližně 75 m3 vzduchu (nepočítáme-li prostor zabraný nábytkem). Do něj je tudíž potřeba na trvalo „dostat“ zhruba 600ml vody. Jak na to?
Tipů na zvyšování relativní vlhkosti vzduchu je několik. Jednoduché a efektivní je přehodit přes radiátor mokré prostěradlo či ručník. Samotné sušení prádla v bytě vlhkost zvyšuje. Součástí mnohých radiátorů jsou odpařovače, ale stačí jen na topné těleso postavit misku s vodou, kterou můžete osvěžit několika kapkami citronové nebo pomerančové šťávy. Důležitá je ovšem údržba a pravidelné čištění těchto odpařovačů, v jejichž zbytkové vodě se mohou tvořit škodlivé mikroorganismy.
Vlhkost vzduchu zvyšuje také koupelna, pračka i provoz v kuchyni. Udržet zdravé klima v bytě pomáhá přítomnost rostlin a květin.
Nákladnější variantou jsou pak ultrazvukové zvlhčovače a čističky vzduchu. Kvalitní přístroje dokáží denně odpařit 8 – 9 litrů vody.
Pozor si dejte také na nadměrnou vlhkost
Přílišná vlhkost vzduchu může způsobovat především rozvoj kožních plísňových onemocnění tzv. dermatomykózy, které jsou velmi úporné a vyžadují dlouhodobé léčení. Inhalací mykotoxinů a spor plísní může docházet k postižení dýchacích cest a způsobit například alergické záněty očí nebo vznik astmatu. Kožní mykózy v genitální oblasti zase mohou vyvolat chronické záněty močových cest, a to především u žen. Dlouhodobý kontakt v prostředí s plísněmi a jejich produkty – mykotoxiny, může být i karcinogenní. Základem je dobré odvětrání místnosti.
