Slavné citáty

Každý člověk hledá lidi, kteří myslí, cítí a vnímají podobně jako on sám. Pokud takové lidi najde, cítí se šťastný. Člověk jako tvor společenský potřebuje oporu. Součástí této opory je i lidová slovesnost.

 

 

 

Pokud dokážeme svou jedinečnou situaci pojmenovat pomocí obecně platných vět, často se nám velmi uleví. Cítíme, že v tom nejsme sami. Klasická lidová slovesnost je neustále mnoha způsoby obohacována a modernizována. K jejímu obohacení přispívají v současnosti velkou měrou citáty.

Citát je věta, která na rozdíl od přísloví nebo rčení není anonymní, ale má svého autora. V okamžiku, kdy citát osloví velké množství lidí, stává se součástí lidové slovesnosti.

Obliba citátů roste. Na internetu nacházíme mnoho webů, které citáty sbírají. Autory citátů jsou slavné osobnosti, ale na weby je vkládají běžní uživatelé. Některé weby poskytují dokonce i možnost o oblibě vložených citátů hlasovat.

Z oblíbených citátů uveďme třeba jeden Jana Wericha:

„Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“

Aktuální jsou i slova Boženy Němcové:

„Moudré ucho neposlouchá, co hloupá huba povídá.“

Mnohé z nás osloví i tento citát Marka Twaina:

„Bankéř je člověk, který vám zapůjčí deštník, když svítí slunce, a chce jej zpátky, když začne pršet.“

Citáty slavných osobností oslovují především internetovou veřejnost. Ve chvílích krize jsou snadno dostupné a rychle, individuálně a navíc anonymně dávají pocit sounáležitosti.

Přímo do našeho každodenního života vstupují jiné citáty, jsou to tzv. hlášky z filmů. Tyto citáty se postupně stávají přímou součástí lidové slovesnosti. Připomeňme si některé z nich:

Maminka mi před koupáním sundává bačkůrky. (S tebou mě baví svět) Hujer meteleskum bleskum. (Marečku, podejte mi pero) Kde udělali soudruzi z NDR chybu? (Pelíšky) Musíte se snažit, pane správče. (Postřižiny) Nová doba, host vyhazuje vrchního! (Dědictví) Jestli si ten fotbal neprosadíš, tak jsi u mě mrtvej muž! (Ecce Homo Homolka) Neživíš, tak nepřepínej! (Knoflíkáři)  Jeď do Pelhřimova. (Vesničko má středisková) Vy jste se zase kochal, pane doktore! (Vesničko má středisková)

Filmové hlášky postupně vytlačují z lidové slovesnosti klasická přísloví a rčení. Už například neslýcháme větu: „Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá,“, častěji zaslechneme citát podobného významu: „Nepotěšil jste mě, ani já vás nepotěším.“  (Marečku, podejte mi pero)  V okamžiku, kdy na něco v souvislosti s dětmi zapomeneme, zaznívá věta : „Maminka mi před koupáním sundává bačkůrky,“ (S tebou mě baví svět), když se něco pokazí, zaznívá známá hláška: „Kde udělali soudruzi z NDR chybu?“ (Pelíšky) Podobných příkladů lze v běžné komunikaci zaznamenat mnoho.

Tento jev je důkazem toho, že lidová slovesnost je věčná. Její zdroje a její obsah se proměňují, její potřeba v každodenním životě přes všechen pokrok a všechnu techniku zůstává.

Eva Tvrdá
www.evatvrda.cz

Reklama
SDÍLET