Rodinné tajemství V.

Jednoho dne se mi udělalo nevolno, začala jsem krvácet. Volala jsem Zdenovi. Neměla jsem jinak komu. Naši zatím nevěděli, že jsem těhotná. Chtěla jsem odvézt do nemocnice. Nebral mi mobil. Zavolala jsem ještě několikrát.  Musela jsem si tedy zavolat taxi. Sbalila jsem si věci pro případ hospitalizace. Zajisté si mně tam hned nechali.

Zavolal, ale až za hodinu, omlouval se, že měl poradu. Co se stalo Hani? Krvácím a nechali mně v nemocnici. Kde? V Podolí. Beru auto a jedu. Potřebuješ něco přivézt? Jen prosím něco k pití. Tak za hodinku jsem u tebe. Přijel. Sestře řekl, že je přítel a jde za mnou. Byl ze mě dost vystrašený. Zatím se nic moc neděje, jen tu budu muset několik dní být, pokud se to zlepší, pokud ne, tak tu budu do porodu. To se ale nedá nic dělat. Chci miminko, tak tomu musím vše podřídit říkám Zdenovi a hleděla jsem na něj.

Věděl, že jsem moc nešťastná, ale nedokázal mi v tu chvílí pomoci. Zdeno chodil každý den na nějakou delší dobu za mnou na návštěvu. Když odešel, moc se mi po něm stýskalo. Vždy při odchodu mně políbil na tváře a ty polibky byly čím dál víc láskyplnější. Když mně pustili domů s tím, že musím převážně ležet, řekla jsem Zdenovi: Zdeno, chtěla bych tě poprosit, zda bys u mě na nějakou dobu nemohl být, tak jeden, dva dny v týdnu. Nemám nic dělat, převážně ležet. Jistě že ti pomůžu. Dojedu si domů sbalit nějaké věci a přijedu. Řekneš, co mám koupit a dojedu na nákup. Vždy ti uvařím a vše nachystám, abys nic nemusela dělat. Rozplakala jsem se. Nezlob se, že tě tak zneužívám. O tom vůbec nemluv, budu tu s tebou rád. Hleděli jsme zamilovaně na sebe a naše rty se lehce políbily. Nevydržela jsem a Zdena jsem objala, pohladila a políbila ještě jednou. I on mně držel v náručí a vášnivě mně začal, líbal. Konečně jsme se oba odhodlali dát našim touhám průchod. Hleděl na mně a řekl:Již od konkurzu ses mi moc líbila. Bylo mi v tvé přítomnosti hodně dobře. Sice mi bylo trochu líto, že jste se do sebe zamilovali s Mirkem, ale je to můj syn, tak s ním přeci nebudu soupeřit. A potom mě dost mrzelo, jak to vše špatně dopadlo.

Chtěl bych s tebou žít Hani. I já Zdeno, jsem do tebe zaláskovaná. Je mi s tebou dobře, jsi fajn chlap, věk není rozhodující. Náš přátelský vztah přerostl v lásku a to je moc fajn. Dojeď si sbalit věci, potom ještě něco nakoupíš a budeme tu vegetit. Stalo se. Když už byl večer a my odpočívali a vyprávěli si o našich životech Zdeno řekl: Hani, co kdyby to dítě bylo jako moje, v rodném listě bych byl uveden jako otec. Vždyť by se krom nás dvou nikdo nemusel nic dozvědět. To by šlo, ale je to od tebe velmi odvážné rozhodnutí. Budeš otec a s tím i nějaké povinnosti. Taky, dítě je synovo. Ale Hani, podívej, co vyvádí, spustí se s nějakou courou a ten na dítě ještě stejně není zralý. Vůbec by nevadilo, kdyby byl otec neznámý, říkám. Stejně Hani, pokud budeme spolu žít, chtěl bych, abys mně do rodného listu dopsala jako otce, abychom byli rodina. Tak proč to neudělat hned. Hani, řekl, zamiloval jsem se, i tobě nejsem lhostejný, budeme spolu žít a já myslím, že někdy v budoucnu by se i náš život dal legalizovat sňatkem, ale jistě to pro tebe nebude podmínka. Zdeno, pohladila jsem ho po tváři a vášnivě ho políbila. Hladil mně a naše oboustranné něžnosti nás poprvé doprovodily až do nové ložnice, ve které začaly naše milostné příběhy, kterých později byly desítky a stovky. Ač je to k nevíře, ale do té doby spával Zdeno vždy doma až na drobné výjimky, když mi v těhotenství nebylo dobře, to ale spával u mě jen na sedačce. Nijak na mně nenaléhal.

Jak jen tohle dopadne?

Konec páté části romantické povídky na pokračování od autorky Hany Novákové.

Pokračování povídky vyjde příští neděli.

Reklama