Pacient ze sedmičky – III. část

Třetí část romantické povídky na pokračování od autorky Hany Novákové.

Abych naplánovala Pavlovu návštěvu, musela jsem vše skloubit s rozpisem služeb a mými dalšími povinnostmi a to nebylo jen tak jednoduché. Zase ubíhaly dny a noci a mně se po Pavlovi stýskalo čím dál víc. Musely nám stačit pouze telefonáty, které byly plné milostných vyznání, ale pořád mi moc chyběly doteky, polibky a všechny ty člověčí věci, kterými nás oboustranná láska povznáší do výšin. Stanovila jsem termín návštěvy a Pavlovi zavolala. Byl velmi rád. Přijel zase přesně. Přivezl mi kytici a bylo na něm vidět, jak moc se na mě těší. Pojď dál do mého království, říkám s úsměvem na rtech. Ve dveřích mně vášnivě políbil. Máš daleko větší byt Jani než já. No to asi určitě. Je mi Pavle moc líto, že ses musel přesídlit do toho provizoria, a proto bych ti ráda nabídla, abys bydlel u mě. Pokud ovšem budeš chtít. Jsme spolu, a když to tak zůstane, můžeš bydlet u mě, je tu pro nás oba dost místa a hlavně pro tebe pohodlí. Stál proti mně a asi v tu chvíli nevěřil. Ano Pavle, myslím to vážně. Líbal mě a líbal a po tvářích mu stékaly slzy, slzy štěstí. Děkuji ti za tvoji nabídku a pohostinnost, nevím, zda to vůbec mohu přijmout. Proč ne? Chceme spolu žít, tak nejlépe, když spolu i budeme bydlet. Navečeřeli jsme se, nejsem Bůh ví jaká kuchařka, ale myslím, že se mi recept od maminky povedl. I Pavlovi chutnalo. Po večeři jsme pili vínko, pustili si vážnou hudbu. Pavel mě něžně objímal a líbal, povídali jsme si o všem možném. Na Pavlovi bylo znát, že dnešní den a dnešní večer byly plné zvratů, ale karta se obrací na tu lepší stranu. Byla to krásná, romantická pohoda plná něžností, lásky, smíchu zkrátka tak, jak je to o lásce psáno. Nechtěla jsem, aby odešel, ale aby zůstal a nejen pro tento večer. A tak se i stalo. Příští den jsem měla volno, Pavel si ve firmě také udělal volno a přestěhovali jsme věci do mého bytu. Začala nová etapa mého i jeho života. Najednou jsem měla milence, do kterého sem byla moc zamilovaná a chtěla bych s ním žít napořád. Jak se osud zachová?

Dny plynuly a my jsme si žili svým životem. Já sloužila na klinice, on vedl dobře svoji firmu. Jezdili jsme na výlety, chodili na procházky, do kina i divadla, Pavlova levá ruka byla už zcela v pořádku, jen ta noha ne a ne se zlepšovat. To Pavla moc trápilo. Jani, zamilovala ses do mrzáka, třeba už nikdy nebudu pořádně chodit, nebude ti to vadit? Jsi mladá, hezká, chytrá ženská, můžeš mít chlapů, kolik chceš a lepších než já a hlavně zdravých. Pavle, nehledala jsem manekýna, ale normálního chlapa, který mně bude mít rád, bude mně milovat a se kterým mi bude dobře a to jsem našla v tobě. Nikdo nejsme dokonalý a ty už nad tím nepřemýšlej. Vždy ho má slova nějak uklidnila. Přeci jen, byla jsem o 13 let mladší a musím říci, že i dost hezká. O nápadníky jsem neměla nouzi. Pavel mi doma dost pomáhal, byl šikovný, nápaditý a byl vždy rád, když jsem pochválila jeho práci. Nikdy jsem nešetřila slovy chvály, protože mi v mém bytě hodně věcí vylepšil. Po večerech jsme si pouštěli vážnou hudbu, kterou jsme oba rádi poslouchali, při tom jsme si užívali něžností a nakonec vždy naše vzájemná touha po lásce nás obou vyzněla v ložnici.

Byl to krásný čas. Jednoho dne jsem přišla domů. Bytem voněla nějaká dobrota, kterou Pavel připravoval. Šla jsem do sprchy, a když jsem se vrátila, prostřel i stůl. Na stole byla krásná, malá kytička a lahev vína. Pavle, my budeme něco slavit? No to ještě nevím, ale v duchu v to doufám. Sundal si zástěru, stál přede mnou, byl o hlavu vyšší, jeho čokoládové oči byly na mně upřené a pravil: Jani, miluji tě, jako žádný člověk na světě jsi mi pomohla se dostat z temnoty, která mi přivodila i mou nemoc. Jsem ti moc vděčný a budu až do konce mých dní za to, že jsi tu byla pro mě. Moc tě miluji a bude to tak napořád.  Chtěl bych, abys byla jen mojí, abys svůj život spojila s mým a stala ses mojí ženou. Taky bych s tebou chtěl mít dítě, které by bylo skutečně jen moje a tvoje. Proto tě chci požádat o ruku. Vezmeš si mě? Stála jsem před ním, celé tělo se mi chvělo touhou po něm, byla jsem do Pavla moc zamilovaná. I já tě ze srdce miluji, vezmu si tě a chci s tebou miminko. Měli bychom být rodina, do které bude patřit i Kája. Oběma nám tekly slzy doslova proudem. Utřela jsem si oči a povídám: vždyť je to tak krásné a my brečíme jako o pohřbu. Pavel mi nasadil prstýnek a vášnivě jsme se líbali až tak, že náš slib, jsme zpečetili krásným milováním. Mezitím už ale večeře vystydla, takže Pavel musel znovu k plotně a večeři dohřát. Moc se mu povedla. Dlouho do noci jsme spolu povídali o životě, jak bychom ho chtěli prožít. Nikdy tak na naše zásnuby nezapomeneme i přesto, že byly docela krátce po našem seznámení.

Pavlova firma rozjela připravovaný projekt a tak měl práce dost a dost, chodil pozdě domů, byl značně vyčerpaný a mně se po něm moc stýskalo, nezbylo moc času na naše vysedávání u hudby, i ubylo těch krásných chvil v naší ložnici. Doma jsme se skoro jen míjeli. Já měla nějakou denní, ale často noční službu, takže jsem odcházela a Pavel nebyl ještě doma, a když jsem přišla ráno, už zase doma nebyl. Omlouval se mi za to, abych to chvíli ještě vydržela, že mi to všechno vynahradí. Sice jsem situaci chápala, ale bylo mi moc smutno a teskno. Přemýšlela jsem, zda za tím nemůže být něco docela jiného. Pozvala jsem na celé odpoledne na návštěvu svoji kamarádku doktorku z gyndy, která měla už malého chlapečka, abych se trochu rozptýlila a popovídaly jsme si. Probraly jsme naše životy a naše bolístky a milostné věci, byly jsme si dosti blízké celá studia. Z malého Míši jsem byla celá pryč, chovala ho, bylo mu teprve 6 měsíců, hladila, líbala a dováděla s ním. Katka mi říká: Jani, tvoje biologické hodiny bijí jak splašené. Když tak na tebe koukám, ty máš nejvyšší čas na dítě. Řekla jsem jí, že jsme se s Pavlem zasnoubili a že chceme miminko. Tak něco dělejte! Samo se nic nestane, zasmály jsme se tomu obě od srdce. No teď je zrovna období, kdy Pavel má hodně práce a tak není ani ta správná pohoda na milování. Když odešla, přemýšlela jsem, protože po dítěti jsem moc toužila, ale i po Pavlovi, po milování s ním, které bylo vždy něžné a krásné. Pavel přišel nezvykle brzy, bylo tak okolo čtvrté hodiny. Já seděla v křesle a zadumaně jsem koukala z okna a přemýšlela, jak bych mu vtipně vylíčila odpolední návštěvu. Lehce mě políbil a šel do sprchy. Pavle, dáš si kafe, uvařila bych, jo, to by se hodilo. Uvařila jsem kávu, sobě jsem ji dala ke křeslu a Pavlovi na jeho oblíbené místo na sedačce. Když vyšel z koupelny, pravil: Stalo se něco Jani? Jsi dnes nějaká zamlklá a smutná. Musím se ti Pavle přiznat. Byla jsem ti dnes nevěrná. Tato věta byla jako blesk z čistého nebe. Pavel zůstal stát, otočil se na mně a asi nevěřil. Kdo to byl? On byl tady, nebo kde jsi s ním byla? Kde jste se milovali? V naší ložnici?  Byla to palba otázek. Byl tu krásný kluk, Michal, měl nádherné modré oči, byl roztomilý, pořád se smál, krásně se se mnou mazlil, říkala jsem tichým hlasem. Spala si s ním? Neodpověděla jsem. Tak spala? Zopakoval Pavel otázku. Zvýšil hlas, ve kterém jsem poznala dost zloby. Popošla jsem k němu, chtěla ho pohladit po tváři a vše mu vysvětlit, ucuknul, v očích měl stesk, beznaděj, ale zároveň i zlost. Já věděl, že to tak dopadne. Proč jsi to udělala? Víš, že tě moc miluji, mám jen tebe, jsi moje nejdražší a ty mně takhle podrazíš. To jsem si nezasloužil a zrovna teď, když ti chci říci, že ve firmě je už hotovo a budeme mít hodně času na sebe a taky i daleko více peněz. Pavle, ten kluk bylo půlroční miminko mé kamarádky, já si nemohla pomoci, přemohly mně mateřské pudy, chovala jsem ho, hladila, líbala snad tak, jako kdyby bylo moje. Mazlila jsem se s ním víc jak s tebou a v tom jsem ti byla nevěrná a pousmála jsme se. Ani jsem si neuvědomila, jak na něj tento slovní vtípek bude působit a hlavně, jak Pavel bude reagovat. Moc bych si přála s tebou miminko, ale teď se moc nemilujeme jako před tím, mně to moc chybí i když vše dokážu pochopit. Ale taky nevím, zda za tím není něco jiného a tím myslím nějakou ženskou. Protože se moc nemilujeme, tak vidina dítěte se bude i oddalovat. Z očí mi stékaly slzy. Popošel ke mně a řekl: Nemohl jsem uvěřit, že by si mě podvedla, ale na světě je možné všechno. Avšak s takovým klučinou je ti odpuštěno, a hned večer si takového klučinu či holčičku zkusíme udělat i my, co ty na to? Usmál se na mně, objal mně a vroucně políbil. Nic za tím není, jen a jen práce. Jak si na to přišla, že bych měl nějakou ženskou? To bych ti nikdy neudělal. Víš, ulevilo se mi, ale byly to krušné okamžiky, vůbec si nedovedu představit, co bych dělal, kdyby to byla pravda, řekl už s klidným hlasem. Nikdy mi už tyto vtípky nedělej prosím, snad mi i stoupl tlak, hrozně jsem se bál, že je konec, že přijdu o svou lásku.

Jsem s tebou rád, umíš vytvořit krásnou atmosféru domova, kde voní nejen dobré jídlo, ale hlavně pohoda, láska a milování. Když tu je Kája, tak je na něm vidět, jak je spokojený, jak tě má rád, i když nejsi jeho matka a říká ti jen Jani. Dopili jsme kávu a Pavel se intenzivně začal věnovat zákoutím mého těla. Vůbec jsem se nebránila, bylo mi to velmi příjemné až tak, že jsme se oba neubránili krásnému milování, na kterém bylo dost znát, že Pavel má starosti a stres z práce za sebou a že zase bude vše ve starých kolejích. Tak i vidina našeho miminka se nám snad nějak rychleji přiblíží, uvidíme. Každý den se mi zdál nějak zajímavější, lepší, těšila jsem se domů na Pavla, když jsem byla na noční, často jsme i volali, pokud jsem musela být v práci celý víkend, vozil mi jídlo a byli jsme rádi za každou chvilku, kdy jsme mohli být spolu.  Jen jsem pořád nebyla těhotná, i když jsem dle kontrol byla v pořádku. Bylo mi z toho smutno. Čas ubíhal. Až jednoho rána jsem se probudila a bylo mi hrozně zle, ale nepanikařila jsem. Nějaký týden jsem počkala, nejen ranní nevolnost, která byla opravdu každý den, ale i jiné symptomy ukazovaly, že se určitě jedná o těhotenství. Tak jsem se vydala na kontrolu a kolega z gyndy mi sdělil, že jsem dva měsíce těhotná. Byla jsem nejšťastnější ženská na světě. Odešla jsem domů, kde budu čekat, až se vrátí Pavel. Ještě po cestě jsem mu volala, zda by nemohl přijít dřív. Nebyl problém. Když se otevřely dveře bytu a v nich stál Pavel, nevydržela jsem to a hlasitě zvolala: Pavle, budeme mít miminko. Upustil tašku, hůlku a rozběhl, no skutečně jen zrychlil krok, noha pořád ještě nefungovala, jak by měla, ze všech sil mně vzal do náručí, odnesl na sedačku a vášnivě mně dokazoval, jakou lásku ke mně chová. Já s Pavlem budeme mít miminko, Pavel bude mít vlastní dítě, prolétlo mi hlavou. Jsem nejšťastnější chlap na světě, moc ti děkuji, řekl třesoucím se hlasem. I já jsem byla šťastná, že budu maminkou a to zrovna na Mikuláše, tedy předčasný vánoční dárek.

Konec třetí části. Další díl povídky vyjde v neděli za 14 dní.

Autorka: Hana Nováková

Reklama
SDÍLET