Ocelové město v horách

Slezsko je místem velmi mladých měst. Živnou půdou jejich vzniku nebyl postupný rozvoj obchodu, řemesel a služeb, ale náhlý a prudký nárůst průmyslové výroby. Dynamika tohoto procesu Slezsko nevratně poznamenala, mimo jiné i vznikem moderních měst.

Jedním z nejmladších měst v České republice je Třinec. Malá zemědělská obec se stala městem teprve vládním dekretem československé vlády z konce roku 1930. Co stálo za tímto rozhodnutím?

V roce 1839 byla v oblasti nalezišť železné rudy, dostatku dřeva a vodních zdrojů v malé zemědělské obci Třinec založena huť. Její slibný rozvoj později posílila výstavba košicko-bohumínské magistrály, po které do Třince putovala ze Slovenska ruda a z Ostravy uhlí. Díky magistrále se Třinec také napojil na významná odbytiště. V malé zemědělské obci do konce 19. století vyrostl obrovský průmyslový komplex. O jeho významu svědčí mimo jiné i to, že zdejší válcovny byly na počátku 20. století jako první na světě elektrifikovány.

V roce 1930 už bylo všem jasné, že Třinec rozhodně není žádnou malou obcí, a proto získal status města.

Dnes v tomto mladém městě žije téměř 40 000 obyvatel, jejichž život je přímo ovlivněn těžkým průmyslem a zároveň nádhernou přírodou.

Třinec, to je obrovský průmyslový areál a k tomu zalesněné hory. Cesta z centra Třince (306 m n. m.) na Velkou Čantoryji (995 m n. m.) měří pouhých 14 kilometrů, na horu Javorový  (1032 m n. m.) 12 kilometrů a na horu Ostrý (1044 m n. m.) 13 kilometrů. Třinec je proto město průmyslu a turismu. Lidé si tady říkají „gorole“ a rodí se do ocele s pohorkami na nohou.

Díky tomu, že je město sevřeno horami, se v Třinci udržel specifický životní styl vyrůstající z místních slezských tradic. Slezštinu tady uslyšíte všude. „Gorole“ musí ještě stále, na rozdíl od jiných slezských oblastí, na češtinu „přepínat“.

Eva Tvrdá

Reklama
SDÍLET