Důkazem, že nejen květy jsou ozdobou rostlin, je krása a fantazie, kterou příroda obdařila spoustu rostlin. Některé z nich pravděpodobně najdete i u sebe doma. Není divu. Většina z nich je nenáročných a hodí se pro každého, kdo nemá právě času nazbyt.
Fitónie
Fittonia verschaffeltii patří mezi nejvděčnější rostliny, které jsem kdy pěstovala. Pochází z Peru, kde vytváří bohaté závoje barevných listů. Její tmavé listy jsou protkané růžovými nebo světle zelenými žilkami. Jejím jediným požadavkem je dostatek vody a vlhka (což v praxi znamená místo mimo přímé sluneční paprsky a občasný postřik rozprašovačem). Zapotřebí bude i dostatečně široký květináč, po kterém bude moci plazit své výhonky a nechat rozrůstat kořínky. Přesazujeme ji na jaře.
Lopatkovec
Spathiphyllum floribundum je kolumbijskou rostlinou, kterou potkáváme snad všude: na školních chodbách, v kancelářích a ne zřídka i v domácnostech. Její polodlouhé listy okamžitě reagují na nedostatek vody svěšením, ale po brzkém zalití se opět vzpamatují. Hodí se tedy báječně pro začínající pěstitele. Floribundum má květ podobný kale, vydrží však mnohem déle (až 6 týdnů) a hezky voní. Její listy jsou mírně toxické, proto dobře zvažte její umístění, máte-li doma zvídavé mazlíčky.
Scindapsus aureus
Lidově zvaný potos je snad nejoblíbenější rostlinou našich domácností už několik let. Málokdo ale ví, že tato liána pochází ze Šalamounových ostrovů a rozlišujeme 20 druhů. Umístit je můžeme i na horní poličky a podepřené výhonky dosahují délky až dva metry. Pozor si musíme dávat na dostatek vláhy. Starší rostliny nesnáší stěhování nebo přesazování. Množíme je proto odřezkem, který ve vodě snadno zakoření.
Zelenec chocholatý
Chlorophytum neboli zelenci chocholatému se někdy přezdívá pavouk pro bohatý trs dlouhých a úzkých listů, které jsou obvykle světle zelené s bílým pruhem uprostřed. Jméno pavoučí rostlina má i v Anglii, kdežto v Americe ho znají jako letadlovou rostlinu. V létě se vzácně objevují drobné bílé kvítky, které však vydrží jen krátce. Při jeho koupi vybírejte rostlinku s listy, které se lehce lesknou a jsou dužnaté.
Vrizea
Vriesea nese jméno holandského botanika W. H. Vriese, ačkoli pochází ze Střední a Jižní Ameriky. Vrizea patří mezi bromélie a jako ostatní její sestry je nápadná svými listy a má standardní tvar se středovou nálevkou, do které se skutečně zalévají vlažnou vodou. Přesto je třeba zalévat i půdu s kořínky. Ohledně světla si libuje i na přímém slunci, kromě poledního žáru. Zvláštností je možnost pěstování na kůře. A jak na to? Vyberte vhodný kus korkové kůry, větev nebo hezky tvarované vyplavené dřevo. Pokud v něm není přirozená dírka, vydlabejte pro rostlinu mělkou jamku. Vyndejte vrizeu z květináče tak, aby se zemina držela v kořenovém balu. Kořeny obalte vlhkým rašeliníkem a ovažte plastem potaženým drátkem. Kořenový bal s mechem přidržujte pevně na dřevě a připevněte drátkem. Kůru připevněte nebo opřete ke stěně tak, aby byla rostlinka ve vzpřímené poloze. Její středovou nálevku udržujte plnou vody a kořenový bal pravidelně postřikujte.
