Moravskoslezská policie vydala knihu, která učí seniory, jak se bránit trestným činům

Moravskoslezská policie vydala novou publikaci s názvem „Černá kronika aneb ze soudních síní“. Publikace je určena převážně seniorům, neboť ilustruje dvanáct příběhů nejčastěji páchaných trestných činů, jejichž oběti jsou bohužel právě senioři. A právě tyto příběhy slouží jako prevence a ponaučení, jak se zachovat v rizikových situacích.

 

Publikaci pokřtila první dáma Ivana Zemanová

Publikace Černá kronika aneb ze soudních síní vyšla začátkem listopadu v rámci preventivního projektu. Záštitu nad projektem převzala a novou knihu zároveň pokřtila manželka prezidenta republiky, paní Ivana Zemanová. Křest se uskutečnil v oderském domově seniorů.

Pro tento slavnostní okamžik, kdy společně křtíme knihu „Černá kronika aneb ze soudních síní“, jsem zvolila váš domov, Domov pro seniory v Odrách, jelikož je mi zde mezi vámi opravdu krásně. Společně prosím moji milí knize popřejme, aby měla spoustu čtenářů. Zároveň ale doufám, že zůstane u příběhů knižních a v reálném světě vás nic podobného nečeká. Spolu s autory věřím, že pokud byste se přeci jen do krizové situace dostali, kniha vám pomůže náležitě reagovat,“ pronesla na slavnostním křtu Ivana Zemanová.

Křest knihy, Ivana Zemanová a Tomáš Kužel, zdroj: Policie ČR
Křest knihy, Ivana Zemanová a Tomáš Kužel, zdroj: Policie ČR

12 příběhů s preventivním poučením

Nová publikace pro seniory obsahuje dvanáct příběhů zachycujících nejčastější nebo nejzávažnější páchané trestné činy na seniorech. V knize se čtenáři setkají s podvodníkem vydávajícího se za vnuka, krádežemi, domácím násilím či rizikovými situacemi v dopravě. Každý případ je zakončen poučením, jak se v nastalé situaci nejlépe zachovat, případně jak se jí nejlépe vyhnout.

Krajský ředitel moravskoslezské policie plk. Mgr. Tomáš Kužel k publikaci dodává: „Nejen postih pachatelů této trestné činnosti náleží do naší gesce. Své nezastupitelné místo v potírání předmětného odsouzeníhodného jednání má právě prevence. Čtenáře nechceme příběhy děsit ani jimi navozovat pocit strachu. Některé případy inspirovala realita a spáchaný trestný čin. Jsme přesvědčeni, že i touto unikátní publikací napomůžeme snížit počet obětí.“

Děje jednotlivých povídek jsou zpravidla inspirovány skutečnými příběhy. Publikace je pro větší autentičnost doplněna i fotografiemi z míst činů, pořízených policisty oddělení kriminalistické techniky. Kniha je zároveň doplněna o křížovky. Pro seniory se zrakovým handicapem je k dispozici i audiokniha. Jednotlivé příběhy audioknihy opět načetli policisté, jeden z příběhů i paní Ivana Zemanová.

Autorem knihy je Mgr. Roman Pokorný, soudce Okresního soudu v Ostravě, který již pro děti napsal „Policejní pohádky.“ Kniha „Černá kronika aneb ze soudních síní“ vznikla za podpory Moravskoslezského kraje.

Knihu, stejně jako Policejní pohádky nelze zakoupit, a to proto, že je věnována prevenci a osvětě seniorů.V rámci prevence kriminality je k dostání na osvětových besedách pro seniory, které Moravskoslezská policie pořádá a na akcích pro veřejnost, například na Dnech policie.

Senioři v Moravskoslezském kraji si „Černou kroniku aneb ze soudních síní“ mohou půjčit v moravskoslezských knihovnách. V ostatních krajích je knížka k dispozici ve vědeckých knihovnách.

Úryvek příběhu „Kterak Anastázie kabelku bránila a do kómatu upadla.“

…Z dálky uslyšel houkat sanitku a pak uviděl, jak se parkem řítí blikající policejní auto. Zmocnilo se ho neblahé tušení. Přidal do kroku. A pak, když prošel shlukem křovin, někde tak uprostřed parku u malé fontánky ji uviděl. Anastázie ležela na okraji chodníku a nějaká paní s kočárkem se nad ní skláněla. „Co se tu stalo?“ pomyslel si. „Kde má ale Stázka druhou botu, proč je tak špinavá a odřená?“ napadalo ho stále více a více otázek, když spatřil ten výjev. K ležící Anastázii zrovna dobíhali dva policisté.

„Byli to dva kluci a utíkali tam,“ ukazovala paní s kočárkem policistům. „Měli tu její kabelku, přetrhlo se jí ucho, jak se s nimi o ni tahala. A když ji pak i přesto držela, vláčeli tu paní po zemi poměrně dlouho. Bylo to strašné, měla jsem tak velký strach. A oni se jen smáli,“ bědovala paní. Anastázie jen zkrouceně ležela na zemi. „Kdyby nebyla v obličeji tak potlučená, od krve a neměla rozedrané šaty, řekl bych, že spí,“ pomyslel si Alois a poklekl u ní. Policista se jej snažil zastavit. „Stázičko, slyšíš mne?“ ptal se Alois hlasem tak prosebným, že policista ustrnul ve svém jednání. V jeho očích se zrcadlila účast se starým mužem. „Nebojte se, lékař právě dorazil,“ uklidňoval Aloise. „Jsem praporčík Moudrý. Vy tu paní znáte?“ zeptal se policista. Alois se rozplakal. Anastázie se vlastně už nikdy neprobrala. Alois celé dny střídavě i s její dcerou vysedával u jejího lůžka. Hladil ji po bezvládné ruce a vyprávěl jí. Ale Anastázie zůstala už navždy zakleta ve svém světě, jenž se smrskl na tři krát čtyři metry bílého pokoje, hadičku s umělou výživou a okno do nemocničního suterénu. Alois si stále kladl jedinou otázku, na kterou ho přivedl později rozhovor s policistou: „Proč si vlastně Stázka nenechala raději tu zpropadenou kabelku ukrást, možná by teď byla zdravá?!“

Poučení Přemysla Spravedlivého:

Kabelka v tomhle příběhu byla jen VĚC. Žádná věc nestojí za to, aby pro ni člověk ztratil zdraví nebo život. Myslete na to, když vám někdo chce nějakou vaši věc vzít. Když už není zbytí, řekněte si „je to přeci jen VĚC!“ A život je přece i bez ní tak krásný…

Reklama
SDÍLET