Možná si ještě pamatujete, že týdenní, ba i delší pobyt v nemocnici byl naprosto normální a stejně tak bylo normální i klasické řezání, které mělo za následek nevzhledné jizvy. V následujícím článku si můžete přečíst něco málo o tzv. jednodenní chirurgii a miniinvazivních způsobech operací, a to dokonce i s popisem mých zkušeností s těmito druhy operací.
Inspirací k tvorbě tohoto článku jsem si byla já sama. Doslova na vlastní kůži jsem pocítila několik řezů ortopedů. Vzhledem k tomu, že jsem aktivní sportovec, respektive byla jsem, nemohla jsem se divit, že jsem si často přivodila úrazy. Posledním z nich bylo vážnější poranění kolene – utržení křížového vazu. Ještě před tím mě však trápily menisky. Poprvé jsem musela na sál zhruba před třemi lety, kdy mi meniskus „sešívali“ artroskopicky, tj. pomocí endoskopického nástroje (hadička s kamerou). Po této operaci mi na koleně zůstaly jen dvě malé a téměř neviditelné tečky. V nemocnici jsem tehdy musela ležet 3 dny.
Jak už jsem zmínila, letos jsem si při sportu utrhla vaz v koleně, bylo mi tedy jasné, že půjdu zase na sál. Jelikož se přesně nevědělo, co vše jsem si v koleně poškodila, ortoped zvolil opět artroskopii, aby si koleno mohl prohlédnout a bez větších škod odstranit utržený vaz. Rovněž jsem v nemocnici strávila 3 dny. Tedy dvě noci, které jsem kvůli chrápající paní vůbec neprospala. Jizvičky zůstaly stejné, jako po první operaci. Říkala jsem si, že dvě operace ve dvaceti letech už by mohly stačit, ale to jsem netušila, že mi ortoped doporučí plastiku vazu. Je to komplikovanější operace, chybějící vaz mi byl nahrazen asi 3–4centimetrovým štěpem z mého lýtka, který mi doktoři připevnili pomocí šroubků a skobiček ze speciálních materiálů, které se časem vstřebají do vaziva. Tento zákrok jsem se na doporučení mého ortopeda rozhodla absolvovat na soukromé klinice jednodenní chirurgie. Jednopokojová klinika, kde může ležet až šest pacientů, byla velice příjemná, stejně tak i sestřička. Prostředí připomínalo obývací pokoj s lůžky, nikoli smradlavou a chladnou nemocnici. Jelikož jsem prodělala náročnou operaci, musela jsem pro jistotu zůstat na klinice přes noc. Nicméně někteří mí sousedé na lůžku odcházeli už 4 hodiny po operaci. Ráno mě tedy propustili a nastoupila jsem na rehabilitaci. Vřele doporučuji jednodenní chirurgii, cítíte se jako doma, hezky se o vás starají a než se nadějete, jdete domů.
Není však operace jako operace. Jednodenní chirurgii lze využít při operacích kýly, křečových žil, hemoroidů, kožních a podkožních nádorů, nádorů prsou a také při ortopedických zákrocích (např. operace kyčlí, kolene, kotníku a ramene).
Rovněž laparoskopické či endoskopické operace nelze aplikovat vždy. Záleží na zdravotním stavu pacienta a správném uvážení ošetřujícího lékaře. Tyto zákroky jsou v českém zdravotnictví stále více aplikovány. Za prvé nemocnice chtějí šetřit zdraví a psychiku pacienta, protože po miniinvazivních zákrocích se pobyt v nemocnici výrazně zkracuje, a za druhé v tom jsou samozřejmě i ekonomické důvody.
Myslíte si, že je to v českém zdravotnictví správný krok kupředu? Pokud se chcete podělit s ostatními čtenáři o své zkušenosti z různých typů operací a pooperační péče, neváhejte a napište nám. Rádi Váš článek publikujeme.
