…a zdraví se nechce, říká jedna z českých lidových moudrostí. Pod tuto lidovou větu by se asi podepsal nejeden psycholog. Zamilovat se, milovat a být milován, to přináší mnohdy velké útrapy.
Nemoc zvaná láska je stará jako lidstvo samo a zřejmě se ve své podstatě vůbec nemění. Moderní technologie ani moderní léky na ni nezabírají, láska si přichází a chová se úplně stejně jako před stovkami let, kdy lidé žili jen v chýších a bolavá srdce léčili nanejvýš zaříkáním a bylinami.
Lidová slovesnost o lásce vytvořila důležité postřehy.
Když láska začíná, vypadá takto: První předchůdcové lásky jsou oči. Ne ten milý, kdo krásný, ale ten krásný, kdo milý. Rozum a láska nejdou dohromady. Kdo v lásce dlouho váhá, nakonec prohrává.
Udržet si lásku je velmi obtížné. Lidová moudrost k tomu poskytuje několik dobrých rad: Láska prochází žaludkem. Žhavá láska brzy chladne. Strach zapudí lásku. Rána po meči se zahojí, rána po zlém slovu nepřestane bolet. Neočekávej dobro od zlých.
Přes všechny útrapy a nesnáze nakonec člověk i celá psychologie dojdou k tomu, že Není učitele nad lásku, Láska je kořením života, Láska kvete v každém věku, Stará láska nerezaví a Pravá láska nikdy nezestárne. Navíc Láska hory přenáší, Láska zmenšuje svět a zvětšuje domov a Milujícím rostou růže pod nohama.
Láska je v lidovém podání nejen nemocí, je i lékem a zázrakem. Měli bychom se celý život učit, jak ji pěstovat. Návodů máme celou řadu a živnou půdu – vlastní srdce – ve dne i v noci stále u sebe.
Eva Tvrdá
www.evatvrda.cz
