Kraslice je malované vejce

Letošní velikonoční svátky už se pomalu blíží ke konci. Mnoho lidí je prožilo stejně, jako každý běžný víkend. Studenti jsou rádi, že mají zase jednou delší volno a nemusí do školy, možná i někteří zaměstnanci si mohli libovat, že jim jejich šéfové dali den volna navíc. Ale víme ještě vůbec, kde se svátky jara vzaly?

Samozřejmě, že většina z nás ví, že Velikonoce jsou hlavně křesťanskými svátkem. Pro křesťany jsou vlastně nejdůležitějšími v roce. Na Vánoce se sice Ježíšek narodil, ale o Velikonocích se za všechny lidi na Světě obětoval. Všechny ty tradice, které dnes někteří z nás dodržují, tedy s původními svátky příliš společného nemají. A tak není divu, že tradice, které sice mají jakési kořeny v původním slavení těchto svátků, ale nejsou nijak zvlášť opodstatněny, pomalu mizí. Lidé už je příliš neslaví. Ženy nesnáší velikonoční pondělí a často koledníkům ani neotevírají, protože jim to přijde trapné. A dokonce i muži v pondělí sedávají doma, nikam nechodí a raději koukají na televizi. Přitom se jim, jako žena, celkem divím. Kdo vám dnes dá mňamku, nebo penízek za to, že mu nasekáte?

I když chápu všechny argumenty, proč Velikonoce neslavit, jako by v kalendáři vůbec nebyly, stejně mi nejde z mysli jedna věc. Tradice prostě ke slavení svátků patří a měly by se, alespoň v nějaké pseudopodobě, zachovávat. Jednou nás to možná trkne, až se děti našich dětí budou ptát: „Babi, dědo, co je to kraslice?“

 

Reklama
SDÍLET