Kapříci vyplouvají na hladinu

Už je téměř na denním pořádku, když slýcháme o přesunu pár kapříků z jednoho politického rybníka do druhého. Jednou je to Vít Bárta v roli hodného kamaráda, který jen tak ledabyle půjčuje svým kolegům statisíce, jindy zase neprůhledné státní zakázky na Gripeny, Pandury, veleslavná pražská Opencard či tunel Blanka, jehož jméno se snad brzo vžije jako synonymum pro veškeré nekalé finanční praktiky. A takhle bychom mohli vyjmenovávat do nekonečna.

Mám pocit, jako bychom byli součástí nějakého špatného vtipu. Co na plat, že se přijde na nějakou podezřelou kauzu, když z ní nevzejde žádné dobré napravení. Politik jednoduše rezignuje na svůj post, mnohdy s až naivním pocitem, že přeci za nic nemůže. Na jeho místo je nasazen jiný peněz chtivý politický zástupce a vše tak může začít nanovo.

Problémem je, že politici se už od minulých let poučili. Už jim nejde tak přímo o svůj vlastní majetek v podobě zahraničních vil či místních zámečků. Toho se už z části nabažili, nyní řeší, jak naplnit své stranické pokladnice na volební kampaně. A tady už nejde o veřejné miliony, nýbrž stamiliony až miliardy.

Naneštěstí nejsme u nás s korupcí tak špatně jako třeba na Ukrajině, kde je úplatek samozřejmostí při jakémkoliv setkání se státním úředníkem. Náš stav je však alarmující, ať děláme, co děláme. Jsou nám nabízeny sebelepší volební programy slibující vymýcení korupce a zprůhlednění veřejných zakázek. Vždy přijde nový byznysmen považující  se za politika s čistým úmyslem přijít k co největší moci a získat výhody pro obchody svých bližních. Dočkáme se vůbec někdy dne, kdy kapříci, fíky, melouny či tácky plnící tučné finanční polštáře představitelů státu budou jen historií?

Reklama
SDÍLET