Milí čtenáři, pevně věříme, že vás první část ukázky týkající se tvorby Josefa Škvoreckého oslovila a těšíte se na pokračování. Budeme rádi, za jakékoliv vaše reakce a případné nápady či přání týkající se literatury.
Jariš: Mám dojem, že nad touto knihou si můžeme uvědomit mnoho, co se dotýká dnešní literatury a jejího vývoje. Já jsem se knížkou zabýval také, a dost dlouho. Myslím si, že je to knížka o určité úzké vrstvě lidí v roce 1945, a jako takovou je ji třeba brát. Je třeba vědět, že autor se soustředil na tuto vrstvu, máme-li mluvit, zda je to správné nebo ne. Nemohu upřít autorovi právo, aby se zaměřil na jakoukoliv vrstvu. Když jsem hledal příčiny, které zabránili Škvoreckému vytvořit celé umělecké dílo, došel jsem k názoru, že jednou z nich byl pocit nenávisti k prostředí, ve kterém vyrostl. Tento pocit, je v autorovi tak silný, že mu znemožnil dokonce vidět i objektivně skutečnost. A o tom jsme všichni mluvili, že prostě revoluce v roce 1945 byla skutečně revolucí, čili událostí, která zachvátila všechny vrstvy národa, která zachvátila i tu maloměstskou buržoasii, a že nebylo hlavním rysem této buržoasie, že by zavile proti dělnictvu připravovala hnutí, nýbrž byla strhávána lidovým hnutím. Já říkám, že tenhleten záměr, ten postoj a pocit nenávisti vůči jeho rodné maloburžoasní vrstvě , mu způsobil určité skreslení v pohledu na tuto věc. Pak je zde další faktor, který je značně silnější, a to je Škvoreckého styl. Tento styl je zcela odkoukán z americké literatury, který – když jsem o tom uvažoval – nevyrostl z nějakého chtění nebo spekulace, nýbrž z prostředí ve kterém tito autoři žijí, prostě, který vyrostl jako prostředek určitého duševního stavu lidí, lidí na určité úrovni. Když si všimnete, jak se Škvorecký snaží vystihnout jednotlivé myšlenkové pochody pásků, zejména Dannyho, třeba úvod: ,,Hrál jsem tenor, protože se pěkně cucá.“ Z toho je vidět nesmírnou omezenost člověka, jehož myšlenkový pochod se vrací v úzkém kruhu mušličky jeho mozku, vrací se z výchozího bodu a znovu opisuje kruh v této mušličce. Tak snad myslí někteří američtí černoši, ale tak nemyslí český člověk, ten myslí víc. To je styl, který vyrostl z líčení vrstev lidu zejména jižních států Ameriky, který přenesený do naší literatury nutně znamená , že snižuje úroveňnašeho člověka na úroveň posledního Jihoameričana. Naše próza se začíná velmi živě vyvíjet, potřebuje tu největší péči od nás všech, a zejména v takových případech, kdy se v nakladatelství objeví rukopisy, které ukazují talent, ale není možno s ním něco dělat; pak nastoupí péče nás všech. A takové kritické postoje, jaké zaujímají určití lidé okamžitě reagující z prvního pocitu, ty neprospějí ani literatuře, ani ničemu. Musíme počítat i s tím, že tato knížka bude zneužita v zahraničí. Je třeba, abychom promysleli všechny způsoby obrany a nápravy.
DRDA: Já na tom vidím jedno; že on ještě nepochopil. Není možno Škvoreckého nebít, ale bít ho na správná místa. My bychom se neměli vyhnout tomu, si s ním o věci pořádně podiskutovat a ukázat mu, v čem chyby jsou. On o nich neví nebo si je nepřipouští.
Otčenášek: Nejsem přesvědčen, že Škvorecký přistupoval k psaní se škodlivým záměrem a ani výsledek mě o tomto škodlivém záměru nepřesvědčuje, domnívám se, že z prostě chybně zvoleného postupu a z nezkušenosti došlo k tomuto nezdaru. Ovšem jen slepý by nepoznal na mnohých místech, že tento rukopis psal člověk talentovaný, kterému je třeba pomoci.
Závada: Chci říci několik slov jako nově zvolený předseda ediční rady. Minulý týden jsme se zabývali ediční politikou nakladatelství, kritisovali jsme román Škvoreckého, ale kritizovali jsme také edici další, naši poesii , kde vedle nesporně positivních a nadějných knížek jsou také knížky nedomrlé, a v celku jsme hodnotili práci nakladatelství velmi positivně. S. Fikar a redaktoři pracují s veškerým zaujetím, vkládají do své práce v nakladatelství celou duši, zejména Fikar, který tím žije , ale přesto se nám stala tato chyba. Ačkoli jsme mluvili o celkové politice vydavatelské o jeho edicích, soustředili jsme se na Škvoreckého. Schodli jsme se na tom, že ten román je objektivně špatný, že trpí mnohými a velkými nedostatky, což svědčí o tom, že velký talent se nemůže dopustit malých chyb, ale dospěli jsme po diskuzi k tomu názoru, že Škvorecký je skutečně pronikavý talent. Po těch kritikách se dáváme do románu znova a musíme říci, že je to oslnivý talent; souhlasím se vším, co řekl s. Drda, Majerová, Jariš, že ten román je skutečně prohra, že je to dílo , které vyrostlo z chybného přístupu k látce, že autor se ztotožnil s hrdiou atd. Nyní musíme ovšem z toho vyvodit důsledky.
Na ediční radě jsme si řekli, že bude napříště nutno, a to se také stane, že v takových případech, kdy redakce sama nebude si dosti jistá věci sama rozřešit, že bude konsultovat s prozaiky. Jak mnoho by se dalo pomoci autorovi, kdyby byl román před vydáním s ním prodiskutován a snad zlepšen, a nemuselo dojít k nezdaru, k jakému došlo. Já souhlasím s Drdou, Mikuláškem, my nesmíme Škvoreckého zahánět na druhý břeh, nesmíme ho bít, ale snažit se, abychom ho získali pro sebe.
PLÁVKA: Na mne román působí velmi zmateným dojmem. Je to jistě talent veliký, ale nehněvejte se – jsem ředitelem nakladatelství -, ale proč jste to neprodiskutovali a neprokonsultovali zde, proč jste se neporadili s námi. My nadáváme na tiskový dozor, ale u nás by to nebylo možno vydat. Otázka vydání románu takovým způsobem je především otázka komunistů ve vydavatelství. Čím více komunisté ve vydavatelství prokonsultuji rukopis, tím méně práce má správa tiskového dozoru. Vy jste se měli poradit s prozaiky a myslím, že by Vám poradili, aby tak román nevycházel. Ten román udělá mnoho škod nakladatelství i Svazu. I když nesporně je to talent a i když se přikláním k tomu, abychom autora nezabíjeli, je to velký neúspěch a je to škoda pro československou literaturu.
Jak se projeví tento román u nás na Slovensku? Představte si, já to řeknu otevřeně: takové buržoasně nacionalistické hlasy, které se vysmívaly např. pražskému povstání, tento román podporuje. Jak se to dotkne českých partyzánů, kteří se zúčastnili Slovenského národního povstání. Nyní si představte, co ten román u nás způsobí. Dívám se na to i s tohoto hlediska a to je velmi závažný dojem.
KOCOUREK: Jen malou poznámku, která se týká do budoucnosti práce s mladými autory, s těmi, kteří přicházejí. Můžeme konstatovat, že je celá řada mladých autorůa že nakladatelství může udělat mnoho dobrého. Myslím, že by se těmto mladým měla dát možnost diskuse o jejich rukopisech, dávat připomínky k rukopisům, aby tito mladí nezůstávali osamoceni. Myslím, že to je nedostatek našeho literárního života. Např. Smetanová nebo Klíma, to jsou případy, které potřebují pomoci.
