Inkontinence: Potíže, které mohou stát za rozpačitým chováním seniorů

Dnes bych vám chtěla povědět o tom, jak se z malinkaté nehody stane problém, který dokáže zasáhnout blízké i na spousty kilometrů daleko. Kdybyste jakkoliv pátrali v paměti, jen málokomu vytane na mysli právě tahle drobnost. Omezuje a vadí, probouzí úporné mlčení a staví hradby z neporozumění a dohadů.

Chodím na šetření do rodin, jak již víte. Někdy mne upozorní ustaraný potomek seniora, že je tu nějaký divný problém, že maminka je nějaká tvrdohlavá, odmítá opustit byt – a přece chodí docela dobře, moc unavená není, s chodítkem by jí všichni pomohli, dole je parčík a lavičky – jenže najednou, jako když ustřihne, maminka odmítá vyjít ven.

Zažila jsem to u své maminky, byla skoro uražená, když jsme naléhali a chtěli ji mít u sebe aspoň na pár dní. Až když jsem psala knihu o tom, co všechno by pomohlo zachovat důstojnost starého nebo nemocného člověka, vyprávěla jsem jí do telefonu, že už rozepsaný text pomohl vyjasnit situaci maminky jedné známé. Zrovna jsem dopsala kapitolu „Kapička čpící“ a už putoval kousek knihy za bývalou zdravotní sestrou, která se rozčilovala a „zlobila“ dceru, aniž by bylo jasné, proč.

Ani stárnoucí zdravotní sestra nedokázala tenhle problém překousnout, představ si, mami!

Maminka mlčela a potom špitla, že ona také. V tu ránu mi to došlo. Všechny náznaky, že přece jenom není doma, že nechce chodit z patra a přízemí jí taky nevyhovuje, všechno byly vytáčky. Prostě se občas objevilo mokro v kalhotkách. Byla naprosto bezradná, že ji tak hambářsky zrazuje tělo. A byla stejnou měrou udivená, že právě na ni je zacílená reklama v televizi, kde si tajuplný balíček balí seniorka na dovolenou. Prostě už dávno zapomněla, že existují vložky. Když jsem doporučila, že nejdřív může zkusit a vybrat obyčejné dámské podle toho, kolik potřebuje zachytit tekutin, že jsou možná levnější a dají se nenápadně koupit, už rovnou šupajdila do lékárny. Tam se zevrubně poptala, jaký je rozdíl v cenách. Paní lékárnice vysvětlila, že seniorské pomůcky jsou zaměřené právě proti zápachu z moči a jsou tím pádem vhodnější. Maminka honem nakoupila a byla spokojená. Zase mohla na své dlouhé toulky se psem.

Kdyby nebylo operace, z níž se dlouho zotavovala, i dlouhé výlety by si hned dopřávala.

Marná sláva, všichni nad šedesát prošli výchovou, která hodně tutlala, a o spoustě věcí se nemluvilo. Právě nyní, když jsem otevřela téma plné studu a ztrápení, běží mi před očima jedna scéna ze sociálních šetření za druhou.

Tak jako mně uvízla slova v krku a do očí mi vstoupily slzy, když se maminka odvážila do telefonu špitnout, rozplakala se přede mnou jedna dcera, když jsme se s maminkou dobře rozpovídaly a přišla na řadu oblast vyprazdňování. Paní mi věřila, a aniž si uvědomila, že už nejsme samy, vyhrkla, že má velké trápení. Že by i chodila ven, ale když jen sedí, je to jediné bezpečí před ostudou, které má.

„Ale mami, kdybys jen něco řekla! My se o tebe tak báli!“

Inu, žádná záhadná změna nálad, zřejmě v souvislosti s nějakou demencí, žádné oběti v rodině (už se domlouvalo, kdo zůstane poblíž paní, aby mohla zůstat co nejdéle doma, kdo skončí v práci), paní potřebovala jen těch pár pomůcek, co všechno ulehčí.

Pokud jsem na něco hrdá, potom na důvěru, kterou vzbudím u lidí tak velkou, že se mi i pánové svěřují. Ti o nějakých vložkách vůbec nemají ponětí a existence pomůcek je přivádí k úžasu.

Stáří přináší změnu čichu a navíc jde o téma, o kterém se lidé stydí i slyšet. Často jsou ochotni se bránit a útočit, že je ten druhý očerňuje a vysmívá se. Znám to nejen já, i na Facebooku koluje video o tom, jak sdělit nepříjemnou věc. Jmenuje se „Babičko, smrdíš“.

Znala jsem paní, která nakonec rezignovala na kalhotky a chodila po bytě v šatové zástěře s tím, že se to z lina jednou za čas setře. V tom bytě bylo nedýchatelno i při otevřeném okně.

Paní si sice moc nesedala v obýváku, ale přece jen – chodila po koberci.

Jsem člověk, který si zdvořile sedne – na nějaké suché místo nebo mimo podsedáky, ale věřte, že doma jde všechno do pračky. Během té dlouhé doby rozhovoru oblečení načichne. Jsou to domácnosti často velmi dobře udržované, dečky načančané, v sekretáři vystavené broušené sklo – ale čich již otupěl a do čalounění se leccos natáhlo. Je to veliká škoda. Nejen materiální, ale také společenská – kdo by do takového bytu chodil? S člověkem, který zapáchá, je někdy i na ulici potíž hovořit. Já někdy po čichu poznám i kvalitu péče – stačí půl dne zanedbání a vím, že člověka nikdo nedovedl do koupelny a na WC. Nebo že si pán užívá bez přísného dohledu paní, zalehne v teplácích do peřin, ba i popelník tam schová, a protože se tak snadno z postele kvůli kloubům a zádům nevyhrabe, nehoda už není náhoda.

Často během šetření taktně vysvětlím, co pomůže, ale některé dámy mávnou rukou, že nebudou zbytečně utrácet. A že to může praktický lékař předepsat a pomůcky jsou zadarmo. No dobrá, ale je to mužský, víte?

Co na to říct? Mohu jenom nechat plynout čas. Pokud má paní dobrou paměť, informace přece jenom zahlodá. Umím politovat, jak ten problémek omezuje v životě a jak by jistě bylo fajn zase moci zajet třeba do města.

To víte, s tímhle bojují ženy mnohem mladší, i kolem čtyřicítky, jsou to takové hloupé bojové jizvy z mateřství. Kdo rodil, na toho to často přijde. Pomoc se může skrývat i ve cvikách pro nedělky, kdy se posílí pánevní dno. Skutečně to pomáhá, i když ne jako mávnutím kouzelného proutku. Dámy naslouchají vyprávění jako pohádce a leckdy i přítomná dcera, sestra, kamarádka, neteř nebo vnučka přiznají, že cosi podobného znají a leckdy dokonce překonaly.

Někdy ovšem zapůsobí zapomínání a umíněnost. Sice spolupracuji s pečovatelskou službou, která tu a tam může něco taktně připomenout. Právě včera jsem se kvůli papírům poptala na jednu osamělou paní. Nemohla jsem si před pečovatelkou spojit jméno a bydliště a ona mi napověděla: „To je přece tam, jak jste si jediná z nás sedla a váš kolega utekl na chodbu.“

Nebyl to ojedinělý byt. Přitom by stačilo tak málo!

Jako u té paní z příběhu, jejíž dcera se rozplakala úlevou, že maminka neupadá do divných stavů, kterých se už celá rodina bála. Vyvážejí teď babičku na výlety, dokonce i na kraj lesa, kam se i s chodítkem dostane. Prý si šikovně nasbírá pár borůvek nebo hub, hýbe se o trochu líp, než když jen seděla a byla celá povadlá.

Vždycky už však bude tahle paní a její trápení mementem toho, jak i velice milující a ochotné rodině dokáže zavařit několik potměšilých, unikajících kapiček.

 

Reklama
SDÍLET