Na Zelené hoře, v srdci Českomoravské vysočiny, září jedna z největších hvězd české architektury: poutní kostel sv. Jana Nepomuckého postavený podle projektu největší umělecké osobnosti středoevropského barokního stavitelství.
Touto osobností je Ital narozený v Praze, Jan Blažej Santini. Poutní kostel na Zelené hoře, jeho vrcholné dílo, byl v roce 1994 zapsán na Seznam UNESCO, patří tedy do světového kulturního dědictví.
Město Žďár nad Sázavou, nad nímž kostel leží, nedosáhlo nikdy většího významu. Velký význam však měl cisterciácký klášter, za jehož zdmi osada Žďár vznikla.
V Santiniho projektech se projevuje nebývalá úcta k minulosti a tradici místa, navazoval na předchozí slohy a ve stavbách ponechával původní prvky. Kostel na Zelené hoře je nejoriginálnějším dílem takzvané barokní gotiky, tedy barokního stavitelství vědomě odkazujícího na gotický sloh.
Ve žďárském klášteře Santini poměrně často pobýval a pro klášter vytvořil řadu projektů. Kostel na Zelené hoře byl postaven jako pocta Janu Nepomuckému. Základním principem projektu se stala hvězda. Podle legendy patří k Janu Nepomuckému pět hvězd ve svatozáři. Santini pěticípou hvězdu vložil do půdorysu kostela, hvězda jako detail dominuje i ve výzdobách.
Kostel na Zelené hoře obklopuje poutní ochoz. Ochoz má půdorys desetiúhelníka s prohnutými stranami, jeho součástí je pět pětibokých kaplí završených pětibokým jehlanem. Na špičkách jehlanů jsou, jak jinak, hvězdy.
Areál na Zelené hoře uspořádáním i detaily ohromuje okázalým hýřením symbolů a energií.
Od svého vzniku na počátku 18. století se stal kostel významným poutním místem. Až do 20. století šlapali na Zelenou horu desítky kilometrů poutníci v procesích. Dnešní poutníci přijíždějí auty a hledají na Zelené hoře to, co lidé před lety: klid a duchovní poselství. Jan Blažej Santini obojí do svého díla vložil.
[flagallery gid=11 name=Gallery]
