První část romantické povídky na pokračování od autorky Hany Novákové.
Zvoní mi mobil. Adam. Ahoj Evi, ahoj, říkám, co se děje, volal jsi mi před hodinou? Ale dostal jsem nápad, zítra dáme nějakou luxusní večeři, co ty na to? Souhlasila jsem, neměla jsem na večer žádný program. Tak tě vyzvednu asi okolo šesté. OK. Zatím se měj a pusu, slyším Adama z mobilu. Ukončila jsem Filosofickou fakultu v Praze a učím na gymnáziu angličtinu a němčinu. Dodělávám dálkově ještě studia čínštiny, což právě v dnešní době se mi moc hodí. Dost tlumočím a překládám firmám. A to jsem se do studia pustila spíš z hecu, protože jsem se chtěla nejen naučit písmo, kterému říkám rozsypaný čaj, ale i Čína mně učarovala při jednom zájezdu. Mým velkým koníčkem je zpěv. Chodím zpívat do sboru, zpíváme v kostele sv. Jakuba a to hlavně chrámovou hudbu. Je nás ve smíšeném sboru 30, sbormistr je pětatřicetiletý profesor Martin, Franc, který učí na průmyslovce matiku, fyziku, tělocvik. Je rodákem z Moravy a tak je i nábožensky založen, ale nepřehání to. Sympaťák s láskou pro chrámovou hudbu a sport. Všichni se na zkoušky pečlivě připravujeme a vlastní zkoušku si užíváme, protože ta je pro nás velkým relaxem, všichni totiž máme dost náročné profese.
Zítra je pátek, učím jen do dvanácti. Dojdu si ke kadeřnici a pak musím vybrat něco lepšího z oblečení na tu večeři. Okolo šesté zvoní Adam. Čekám dole v autě. Adamovi je 27, je inženýr, pracuje v tátově velké firmě, zajisté na vysoké pozici a tím i odpovídajícím platem. Je jedináček. Rodiče vlastní velkou firmu, která jede jako dráha. Adam žije ve svém velkém, luxusním bytě v jednom rezortu. Spolu nás seznámil jeden můj kamarád, který mně jeho otci doporučil jako tlumočnici. Pro jejich firmu tlumočím už asi pět let, za docela slušné peníze. S Adamem chodíme asi dva roky, každý bydlíme ve svém bytě a podnikáme spolu různé akce. Já přespím občas u něj a naopak. Adam sice není romantický typ, spíš pragmatik, který hodně touží po penězích a luxusu. No v tomto luxusním prostředí i vyrůstal, ale musím říci, že je hodný. Často jsem přemýšlela, zda jde o vážnější vztah, který by měl být završen sňatkem. Pořád si nejsem nějak jista, kam se náš vztah bude ubírat, ale s Adamem mi je zatím dobře a tak to neřeším. Poslední pohled do zrcadla, no sluší ti to Evi, si říkám pro sebe a utíkám k výtahu. V autě se lehce políbíme a odjíždíme na večeři. Moc tyto luxusní podniky nemám ráda. Velmi často v nich totiž pobývám s obchodními partnery, pro které tlumočím. Raději jdu do obyčejné restaurace, kde hraje country hudba, můžete si objednat obyčejnou mňamku, pivko do půllitru a není třeba dbát moc na dekorum. Ale pořád si musím zvykat na luxusní podniky, protože Adam nikam jinam nechce chodit. Po večeři mi Adam říká: je čas, aby ses přestěhovala ke mně, pokud budeš chtít. Koukla jsem na něj. A co tak najednou, pravím. No chodíme spolu víc jak dva roky a tak bychom taky mohli už spolu žít, co ty na to? No, já nejsem proti. V duchu jsem si řekla, že náš vztah by společným bydlením mohl dostat nějaký nový náboj, ale kdo ví, tak to alespoň zkusím. Dobrá, tak zítra a v neděli se přestěhuješ, dodal Adam. Měla jsem malý byt, nábytek tam zůstal a těch ostatních věcí nebylo mnoho. Vzala jsem si jen komodu po babičce a dvě krásná historická křesla se stolečkem. Tyto kousky se Adamovi moc líbily a tak souhlasil s jejich přestěhování. Jeho byt byl totiž velmi moderně zařízen, podílela se na jeho zařizování hlavně matka, která nepracovala a tak měla dost času vyhledávat poslední novinky v bydlení. Ta byla zárukou, že vybavení bytu bude jen a jen luxus. Sice ne moc na bydlení, ale spíš na obdiv. V pondělí jsem se již probudila v novém bydlišti. Nebylo to tak špatné, ale taky ani žádná hitparáda, jak říkám, žádné teplo domova. Život plynul, já chodila učit, ukončila jsem studium čínštiny a měla hodně práce. Chodila jsem často na pracovní večeře, takže jsem musela i za nějaký čas opustit gymnázium, protože se to vše nedalo stíhat. Bylo mi po studentech smutno, ale nedalo se nic dělat. Tlumočení a překlady mně živily daleko lépe než učení na škole. Adam se hodně věnoval spolu s otcem firmě, létal hodně po světě. Chodili jsme i občas na oběd či večeři k jeho rodičům, musím ale říci, že jsem se tam nikdy moc dobře necítila. Zdálo se mi, že jejich chování je strojené, neupřímné, chladné, povýšené, nikdy se nezapomněli pochlubit, spíš tedy jen matka, co si koupili, kam pojedou, či kde už byli, cestovali po celém světě. Prostě honorace. Chtěli, hlavně matka, abych věděla, co si mohou dovolit, že já jsem jen chudinka a taky, jak bohatý je Adam. Já už jsem rodiče neměla. Myslím, že si rozhodně nepředstavovali, hlavně matka, že si Adam vybere právě mně. Bohužel, vybral. Jednoho dne mi Adam oznámil, že si najmeme nějakou pani na úklid, abych se nemusela starat o domácnost. Jistě to byl nápad matky. Nějak se mi to nelíbilo, stíhala jsem všechny práce, nijak mi nevadilo je vykonávat, ale on nedal jinak. Firma poslala studentku, hezkou mladou holku, štíhlou, dlouhé černé vlasy, musím říci, že to byla docela kost. A to byl ten zlom….
Jednoho dne jsem musela se zástupci firmy na jednání do luxusního hotelu s jejich čínskými obchodními partnery. Volám Adamovi, že nevím, kdy dorazím, on že má taky hodně práce a že se proto zdrží. Když jsme procházeli v hotelu do salonku, uviděla jsem prosklenou stěnou u stolu naši uklizečku a s kým pak? Byl to Adam, který ke mně seděl zády. Zatajil se mi dech. Byli již po večeři, pili vínko a drželi se za ruce, jejich zamilované pohledy naznačovaly vše, ale zajisté neprobírali, zda bylo u nás dobře uklizeno. Stačila jsem velmi dobře zamaskovat použití foťáku v mobilu. Celé jednání bylo dost náročné na tlumočení a tak nezbyl Bohu dík čas na špatné zvěsti. Skončili jsme dlouho po půlnoci. Jednání se zdařila, firma byla spokojená, byla jsem i já, ale prosila jsem, zda by mně někdo nemohl odvézt domů. Nebyl problém. Doma spal Adam, ani nevěděl, kdy jsem přišla. Ráno, jako kdyby se nic nestalo, se hodně snažil dostat pod moji peřinu a milovat se. Řekla jsem ne, měla jsem náročný program, přišla jsem dlouho a tak jsem unavená. No měl smůlu, ale myslím, že mu to asi ani moc nevadilo. Vstal, oblékl se a odešel, jaksi se ani nenamáhal mně políbit, jak to dělával každý den, kdy jsme se probouzeli vedle sebe.
Já jsem musela během dne dokončit ještě nějaké dokumenty a tak jsem byla zaměstnána až, až. Když už bylo vše hotovo a já odvezla do firmy práci, doma jsem pak přemýšlela, co udělám. Najednou je vše obrácené naruby. Začala jsem přemýšlet, proč vlastně jsem s Adamem, jak žijeme, proč jsem se vlastně přestěhovala, co bude dál. Začala jsem mít čím dál tím víc pocit, že Adam dává peníze, byznys a luxus na přední místo před pohodou, láskou, milováním prostě obyčejnému životu. Hmotné statky ho ženou neustále kupředu mít něco víc než ty ostatní, ale doma to bylo vše studené, v poslední době, kdy jsem se přestěhovala, se mi zdálo, že i bez lásky z jeho strany, sex byl jen pro jeho uvolnění. A já jsem tolik toužila po něžnostech, sladkých slovíčkách a alespoň po tom milování, které bylo na začátku vztahu. Ženská moc dobře pozná, kdy je milování z lásky a kdy jen z povinnosti. Nyní už jsem věděla, že i když jsem se přestěhovala, nijak nezměním náš život. Když jsme žili odděleně, přeci jen asi po mně víc toužil, ale tak se celý život nedá žít.
Měla přijít uklizečka, ta ale přišla až dost pozdě, což jsem jí hned vytkla, protože já mám nyní práci, na kterou potřebuji klid a tak musí přijít až zítra. Zajisté, stěžovala si hned Adamovi, který mně večer řekl, že uklizečka přijde, kdy jí to bude vyhovovat a ne, jak to vyhovuje mně. Nejdřív jsem chtěla něco namítat, protože jsem nechápala, ale vzdala jsem to. Asi by to stejně nemělo význam. Když jí to dovolíš a platíš si ji, tak je to jen tvoje věc.
Sebrala jsem se a odešla na sbor. Tam byla tradičně velmi příjemná atmosféra. Zkoušeli jsme na vánoční koncerty. Se sbormistrem Martinem jsem byla v pohodě, navzájem jsme si padli do oka už od založení sboru, on měl také přítelkyni, se kterou bydlel, ale přesto jsme byli jeden pro druhého vrbou a to velmi důvěrnou. Líbil se mi dlouho, myslím, že i já jemu, ale každý jsme měli protějšky a tak naše city byly jen kamarádské, které jsme nikdy nepřekročili. Martine, říkám o přestávce, nešel bys po zkoušce na vínko? Evi, dnes nemůžu, ale co zítra? Jo, to by šlo, tak si v pět dáme rande na obvyklém místě. Domluveno. Docela jsem se těšila, že to s někým budu moci rozebrat. Přišla jsem domů a tam jsem našla lístek – odlétám do Anglie na týden, dnes budu spát u rodičů, musím s otcem ještě něco probrat. Jestli spal, či ne, jsem se nedozvěděla, nepátrala jsem po tom, ale myslím, že určitě ne.
Prospala jsem se do druhého dne, ráno jsem si ještě prozpěvovala vánoční písně a bylo mi nějak dobře. Těšila jsem se na večer. Nebudu muset spěchat domů a nikomu vysvětlovat, kde jsem byla.
Na schůzku jsem přišla později. Martin již popíjel vínko. Jen jsem dosedla, už mi servírka nesla dvojku bílého Rulandského a jídelní lístek. Znala nás, chodili jsme tam často. Bylo tam příjemné prostředí i obsluha. Tak jsme si navzájem vylejvali srdce a říkali, jak to stojí za starou belu. Ale když něco sdílíš s tím druhým, bývá to obvykle dost dobré, máš totiž i jiný náhled na problém od toho druhého. Od Martina byl vždy jeho názor takový, jak ho on cítil a to ať se mi to líbilo nebo ne. Tak jsem s ním i já rozebírala jeho problémy. Proč já jsem nepotkala někoho takového jako je Martin, to by byla pohoda. Je to kluk do nepohody, upřímný, když miloval, tak celým srdcem, vždy dostál svému slovu, no Moravák, k tomu srdcař a ti jsou pohodáři. I Martin mi později řekl, že někdy přemýšlel o tom, kdybychom se my dva potkali dříve, jaké by to asi bylo. Ale osud to chtěl zatím jinak.
Týden utekl jako voda a Adam se vrátil. Přijel jako kdyby nic, přivezl mi drahý parfém, šátek a nějaký svetřík, byl rozjásaný. Jsem moc rád, že jsem doma s tebou a večer byl samá něžnost a i na milování došlo. Bohužel, podtextem milování pro mě byl pořád obraz z hotelu, takže zase pro mě spíš povinnost. Dny utíkaly. Jednoho dne mi volal Martin, zda bych nešla na oběd. Jo měla jsem čas a tak jsme se zase sešli na obvyklém místě. Co se Marťo stalo? To se budeš divit. Zdena se odstěhovala, napsala mi po šesti letech jen tenhle lístek. Podal mi ho, bylo na něm: opouštím tě, jsem těhotná s novým partnerem, nefungovalo by nám to. Koukla jsem na něj, pohladila ho po tváři a nevěděla jsem, co v tu chvíli říci. Měl oči plné slz, měli určité problémy, ale nic tak dramatického, prostě jako jiné dvojice, jak to život a doba přináší. Martine, nevím co ti říci, je to blesk z čistého nebe, ale rozsekla to, i když po šesti letech to určitě bude hodně bolet. Já jsem nečekal, že to vezme takový konec, dělal jsem vše, co jsem Zdeně viděl na očích a najednou tenhle konec. Seděli jsme od oběda až do osmi a probírali jeho vztah, kde se asi stala chyba. Pak jsme ještě chodili po nábřeží, slabě sněžilo a právě začínal adventní čas. Slíbila jsem mu, že nyní budu mít dost času, tak ať napíše, když mu bude nejhůř a bude si potřebovat popovídat. Bylo to každou chvíli, nedivila jsem se, žil s ní šest let a všichni mysleli, že to spěje ke svatbě. Vrátila jsem se domů.
Lehce jsem se zeptala Adama, zda ještě bude chodit uklizečka, nebo zda mám uklidit, protože v bytě byl bordel jako v tanku. Řekl, že to zařídí, abych to pustila z hlavy. Bylo úterý a já ve čtvrtek odlétám do Číny, vracím se v neděli nebo v pondělí. Myslím, že byl rád, že vyklidím pole. V neděli jsem se vrátila z Číny, bylo tam krásně, dovedla jsem si představit, že tam budu půl roku a cestovat po všech zajímavých oblastech. Bohužel, viděla jsem jen hotel a cestu z hotelu do firmy. Když jsem stála před dveřmi bytu, ani se mi nechtělo otvírat a v tu chvíli mi pípla SMS. Martin, můžeš se sejít? Odemkla jsem, nikdo nebyl doma a to byly teprve dvě hodiny odpoledne. Vzala jsem mobil a volám Martina. Ahojky, dorazila jsem z Číny, no tak to tě nechci otravovat, slyším z mobilu. Ty mně nikdy neotravuješ, stejně nikdo není doma, tak kdy se sejdem? Můžeš za půl hodiny. Jasně. Nechala jsem doma kufr a zabouchla dveře. Vzala jsem si s sebou jen notebook, abych se měla možnost na něco vymluvit. Dali jsme si pozdní oběd a seděli až do deseti hodin. Martin to neměl taky lehké, protože byl cíťa a tak se stále nemohl srovnat s rozchodem, který považoval za podraz. Litovala jsem ho a moc, on si to určitě nezasloužil, nemusela mu říkat, že je těhotná s jiným. To ho dost zranilo, protože už nějaký čas musela nejen chodit, ale i spát s jiným. Rozloučili jsme se. Doma nikdo nebyl, když jsem se vrátila. Šla jsem do sprchy a potom do ložnice. Rozsvítila jsem a do očí mi padl dlouhý, černý vlas, který doslova svítil na mém bílém polštáři. No kdo tu asi mohl být? Říkám si v duchu. Naše uklizečka v mé posteli? No a pod postelí, co asi? Spodní kalhotky. To už je docela moc. Že to Adam alespoň po její návštěvě nezkontroloval. V bytě bylo uklizeno, takže tu jistě byla, i když úklid spojila dozajista i s jinou, příjemnější činností, což dokumentoval vlas a hlavně kalhotky. Ihned jsem si převlékla postel, nesnesla bych si lehnout do postele, když vím, že v ní kdokoli spal. Nemohla jsem usnout, přemýšlela jsem a rozhodla se. Vytisknu fotku z hotelu a z ložnice vlas na polštáři a kalhotky pod postelí. Napíšu Adamovi dopis, přidám fotky, kalhotky, sbalím věci a odejdu. Stejně už ten vztah nebyl jako na začátku. Tak to alespoň vyřeším pro jednou a provždy. Divila jsem se, jak to docela lehce zvládám, no ale, když se ze vztahu vytrácí z jedné strany láska, navíc se objeví i nevěra, je lepší sbalit věci a vše ukončit. Ale kam půjdu? To mi v tu chvíli nedocvaklo. Mám přeci pronajatý svůj byt. Ráno zavolám Martinovi, zda bych nemohla na chvíli u něj přebývat, než se mi uvolní můj byt. Výpověďní lhůtu na byt jsem měla měsíc. Tak bych se odstěhovala koncem ledna. To budou letos vánoce. A jak já jsem se na ně natěšila, že v novém bytě ozdobím strom, udělám výzdobu, pozvu na oběd Adamovi rodiče a tak. Bohužel, kdo ví, kde vůbec o těchto vánocích budu, ale u Adama rozhodně ne, i kdybych měla třeba být na hotelu. Peněz na pobyt mám dost. Adam přišel okolo jedné hodiny a divil se, že už jsem doma. Dělala jsem, že jsem hrozně unavená, takže ani sex nebyl. Nechtěla jsem, aby se dotýkal mého těla, když se možná před chvilkou dotýkal jiné a to jistě nezůstalo jen u dotýkání… Vůbec mu to nevadilo, proč by taky, jistě za dobu mé služebky měl sexu jistě hojně….
Druhý den jsem se probudila okolo deváté. Napsala jsem Martinovi, zda by mi nepomohl a nemohla jsem u něj nějaký čas bydlet. Jistě, není problém. Sbal se a já ti pomohu se stěhováním. Učím do 12 hodin, pak přijedu k tobě a pomůžu ti s věcmi. Rychle jsme vše sbalila, vytiskla fotky, přidala kalhotky, napsala dopis a Martin už mně prozváněl na mobilu. Nacpali jsme věci do výtahu, klíče od bytu jsem nechala na stole a jen zabouchla. S posledním zabouchnutím se mi hodně ulevilo. Odjeli jsme k Martinovi do bytu. Jistě, zdaleka nebyl tak luxusní jako Adamův, ale byla tam úžasná domácí atmosféra a to i přes ty Martinovy problémy. Mé věci jsme uspořádali, Martin mi přenechal ložnici, on bude spát na sedačce ve druhém pokoji, který soužil jako obývák a jídelna dohromady. Pozvala jsem ho na večeři a řekli jsme si vše o provizorním fungování našeho společného bydlení. Odpoledne nebo spíš k večeru byla zkouška. Musím říci, že se mi neuvěřitelně dobře zpívalo, i ta má sóla z mého pohledu byla nesmírně procítěná a Martin byl očividně rád a spokojený. Domů jsme šli spolu. Nikdo si nevšiml, že jdeme spolu jedním směrem, do té doby jsme totiž odcházeli každý na opačnou stranu. Doma jsme si vyprávěli ještě dlouho do noci. Když jsem ulehla, ještě dlouho jsem o životě přemýšlela. Myslím, že Adam mně již dlouho nemiloval, ale proč chtěl, abych se k němu nastěhovala? A já jsem souhlasila. Vedle v pokoji klidně spal Martin, bylo mi ho líto, fakt pro Zdenu dělal, co ji na očích viděl, možná, že to i trochu přeháněl, ale moc ji miloval. Ona se mu za to odvděčila. To zrovna nebylo moc fér. Ale i to život přináší. Skoro chvílemi se mi zdálo, že osud nás nějak k sobě přibližuje, ale jak to myslí dál? To ví jen on…
Konec první části povídky. Další část vyjde příští týden.
