Třetí část romantické povídky na pokračování od autorky Hany Novákové.
Než jsme se nadáli, přiblížilo se prvního září a s ním i začátek nového školního roku. Já jsem pracovala z domova, pokud jsem musela do Prahy, tak jsem přespala u sebe v mém bytečku a zajisté, pokud byla zkouška sboru, šla jsem si zazpívat. Byla jsem ráda, že zase vidím známé tváře. Ale Martin také nezahálel, měl hodně práce se školou a začal vytvářet smíšený kostelní sbor, dospělí a starší děti, do kterého jsem patřila i já. V této činnosti mu hodně pomáhal jeho zástupce, který byl také fanda do zpívání. Byl to starší pán již před penzí, vdovec a měl hodně volného času. I když jsme oba měli hodně práce, vždy jsme si našli čas na sebe, popovídali si, milovali jsme se každou noc a často i každé ráno, naše láska neznala mezí. Martin byl velmi pozorný, třeba cestou ze školy, cesta trvala 10 minut, mi natrhal horská kvítka, která pro mě znamenala, jako kdyby mi donesl kytku za dva tisíce. Navíc, od něj ta květina znamenala projev velké lásky a touhy po mně. Chodili jsme o víkendech na výlety s místními, kteří se nám snažili ukázat kouzlo okolních hor a snažili se nám dokázat, že na ně je spoleh a že nás přijali do své horské komunity. U nás se zase začaly dělat táboráky s opékáním buřtů a zpěvem trampských i jiných písniček. Martin hrál na kytaru a vytvořili jsme tak pravou trampskou atmosféru. Stalo se to zvykem, skoro každý pátek či sobotu, od jara do podzimu. Místní sehnali a nechali dovézt dřevo a tak nebyl s ohněm problém. Byl to příjemný pocit patřit někam, kde nás mají rádi. Všude kolem byl krásný kraj. Navíc bylo nádherné slunné podzimní počasí a lesy na horách měly neuvěřitelně malebné podzimní zbarvení, které by snad ani nejlepší malíři světa neuměli lépe vystihnout. No zkrátka, příroda je nenahraditelná…
Podzim pomalu utekl a začaly plískanice, občas poletoval sníh a k ránu i začalo mrznout. Prostě počasí zcela jiné, než na jaké jsme byli v Praze zvyklí. Přiblížil se čas adventu. Všade se zdobilo, připravovala se vánoční besídka ve škole a zpívání na Štědrovečerní podvečer v kostele. Dostali jsme od hajného voňavou, velkou jedličku, kterou jsem nazdobila, upekla trochu cukroví, sehnala rybu a vánoce mohly začít. S Martinem jsme na Štědrý den vzpomínali, jak to bylo před rokem a jak se ten život posunul do jiných koleji. Hladili jsme se a líbali, já byla velmi šťastná, Martin se mně pořád dotýkal, kde mohl, mi dal pusu jen letnou nebo vášnivou, až nás ta touha po sobě ještě před obědem doprovodila do ložnice, kde jsme se krásně pomilovali. Nemohli jsme ustát tu velkou touhu po krásném milování, po všech těch něžnostech. Bylo nám spolu hodně dobře a já si uvědomila, jak skutečně vypadá láska a touha po někom. Od Adama jsem se toho nikdy nedočkala. Po obědě jsem vše připravila na večer a odpoledne bylo zpívání a mše v kostele. Měla jsem tam zpívat nějaká sóla, jak to Martin zaranžoval. Byl to úchvatný koncert a ta mše, kde jsem zpívala jen já, a ke mně se přidali všichni příchozí. Nevěřila jsem, že to dám, bylo to poprvé, ale jako kdyby ten tam nahoře mi chtěl dokázat, že špatným časům je odzvoněno a tak ať se já zase snažím lidem vytvořit krásnou atmosféru vánoc. Dala jsem to. Po skončení mše arciděkan děkoval sboru a mně za něco tak krásného, co neměl možnost nikde shlédnout. Když jsme vycházeli z kostela, drželi jsme se s Martinem za ruce a všichni nám přáli krásné vánoce, hodně štěstí v novém domově, hodně lásky, hodně dětí a děkovali za krásný zážitek. I my jsme byli spokojeni. Přišli jsme domů, byli jsme trochu prokřehlí, ale zahřáli jsme se svařáčkem a já připravovala štědrovečerní večeři. Po večeři jsme si rozdali dárky a oddávali se krásné pohodě. Martin se na mně zamilovaně podíval, já zrovna vařila kávu a říká: jsem Evi nesmírně šťastný, zamilovaný, pln lásky a touhy po tobě, chtěl bych tě požádat o ruku a poprosit tě, pokud mně miluješ, zda chceš spojit svůj život s mým a pak spolu půjdeme životem až do konce našich dní. A to už přede mnou klečel a v ruce držel krabičku, kterou otevřel a byl v ní nádherný zásnubní prstýnek. Stála jsem, v jedné ruce konvici s kávou a hleděla na něj a oči mi vlhly od slz. Odložila jsem konvici, podala mu ruku, aby povstal, a říkám: miluji tě lásko, vezmu si tě a celý život budu žít jen s tebou. Našla jsem životní lásku, se kterou bez rozmyšlení spojím svůj život. Objal mně, vzal mně do náručí, odnesl do ložnice a až do rána jsme se milovali, hladili, líbali a vyznávali si lásku. Byl to nejen krásný vánoční čas, ale čas krásného milování, na který jsem do konce svého života nemohla zapomenout.
Druhý sváteční den jsme odjeli k Martinovým rodičům. Představil mně a oznámili jsme jim, že jsme se zasnoubili. Rodiče byli rádi, byla u nich krásná povánoční pohoda, úplně jiná, než u Adamových rodičů. Nezáleží na penězích, na exotických dálkách, na věcech, ale na lásce, toleranci a pohodě a to vše v jejich domově, v lůně krásné Moravy, bylo cítit na každém kroku….
Silvestra jsme slavili doma, po mši jsme se šli ještě projít, nejbližším známým jsme popřáli pohodový nový rok a pak jsme usedli k ovárku a začala silvestrovská noc. Jako obvykle v televizi nebyl nic moc program, proto jsme si pouštěli Nedvědy a povídali si. Martine, chtěla bych se tě na něco zeptat. Chtěl by si se mnou miminko? Jak se můžeš tak ptát, to víš, že ano a ne jedno. Jsem ráda, protože děti miluji a určitě dvě bych si přála. A co svatba, říká Martin. To víš u nás na Moravě to je na tři dny. No pokud by bylo na mně, chtěla bych svatbu malou, jen tvoji rodiče, bratři a svědci. Potom bychom na Moravě mohli udělat posezení s přáteli. To je dobrý nápad. Taky bych chtěla svatbu v našem kostelíku. To je dobře, to budou naši rádi. Koncem prázdnin se konala v horském, malebném kostelíku svatba Evy a Martina. Svatebčanů nebylo moc, ale celá vesnice se přišla podívat. Darů se také sešlo mnoho. V jednom krásném penzionu v naší vesničce jsme udělali hostinu. Po hostině jsme šli spát domů, ostatní zůstali na noc v penzionu. O svatební noci říkám Martinovi: Marti, lásko moje, musím ti něco říci. Zarazil se. Asi jsem těhotná, ještě jsem sice nebyla u doktora, ale nějak to cítím. Bude to tak dva měsíce. No mě se na té hostině zdálo, že skoro vůbec nepiješ. Chvíli mně hladil, hleděl mi do očí a pak mně začal vášnivě líbat, hladil všechna má zákoutí těla a krásně jsme se milovali. Jsem šťasten, pokud se prokáže, že jsi těhotná a já budu otcem. Evi, je to krásný čas, musíme si ho užívat. Prokázalo se, že jsem těhotná už třetí měsíc.
Konec třetí části povídky. Další část vyjde příští týden.
