Červen, Medard a pravdivost

Ve staročeských spisech se jako červen uvádí až sedmý měsíc v roce, náš dnešní červen býval označován jako malý červen. Později se přidávala k názvu sedmého měsíce přípona -ec a šestému měsíci zůstal název červen. Původ tohoto jména bývá vysvětlován různě. Nejčastěji se jako inspirace uvádí červenání jahod a ostatního ovoce, ale uvádějí se také červi, kteří v tomto měsíci působí škody na stromech a ovoci.

Je velmi pravděpodobné, že původ názvu červen souvisí s hmyzem červcem, významným rostlinným škůdcem, který se užíval a užívá k barvení látek a také v kosmetice. V minulosti se např. v Polsku, kde dával skvělou červeň, sbíral nejvíce okolo svatého Jana (24. června).

K červnu se váže nejpopulárnější a nejznámější česká pranostika. Patří jí osmý červen a jeho patron, svatý Medard, a říká, že Medardova kápě – čtyřicet dní kape.

Nejstarším dokladem pozorování medardovských dešťů je zmínka v díle rožmberského kronikáře z roku 1582. Kronikář se zmiňuje, že den sv. Medarda byl jasný bez deště. Medarda a deště připomíná i Daniel Adam z Veleslavína v roce 1590, mnoho zmínek najdeme i ve čteních z počátku 17. století. Medard a deště se tedy v českých podmínkách sledují již po staletí. První rýmovanou medardovskou pranostiku najdeme u Čelakovského, v jeho Mudrosloví z roku 1852, jinou uvedl v roce 1863 Erben. Varianta se známou kápí byla zaznamenána v roce 1868.

S Medardovou kápí souvisí i věhlasná čtyřicítka. Ta se v pranostikách uvádí poměrně často, ale jiné pranostiky nejsou tak známé jako ta o Medardovi. Čtyřicet dní v pranostikách neznamená přímo čtyřicet dní, čtyřicítka je užívána jako označení dlouhého období. Číslo bylo vzato pravděpodobně z Bible. Známou biblickou potopu vyvolal déšť trvající čtyřicet dní a čtyřicet nocí, chaldejská čtyřicítka se užívala v celé kulturní středomořské oblasti.

Od 19. století máme zaznamenánu řadu pokusů dlouhodobým měřením medardovskou pranostiku potvrdit, nebo vyvrátit. Zaznamenávání dešťových srážek pravdivost pranostiky částečně potvrzuje. Pokud však jako kritérium zvolíme místo srážek průměrný roční chod teploty, musíme před pozorováními našich předků smeknout. V první třetině června se v počasí střední Evropy projevuje velký zlom. Do 8. června průměrná denní teplota stoupá. Vzápětí je vystřídána výrazným poklesem, překonání hranice z 8. června nastává nejčastěji až po 20. červnu. Tato měření jsou podobná na několika místech střední Evropy. Zaznamenala jsem i meteorologický postřeh, že kolem 8. června se rozhoduje, jaký typ proudění se do Evropy dostane, zda chladný islandský, nebo teplý azorský. Vliv, který získá převahu, pak trvá ono meteorologicky dlouhé období označované v pranostikách jako čtyřicet dní.

Bylo by nesprávné spojovat tuto pravidelnost v počasí jen s 8. červnem. Přesnost nástupu určitého typu atmosférické cirkulace může mít odchylku asi tak pět dní.

Zdá se, že medardovské pranostiky byly, jsou a zřejmě i budou výrazným podnětem ke zkoumání jevu, kterému jsme si zvykli říkat počasí.

Eva Tvrdá

Reklama
SDÍLET