Home Blog

Šetrnější léčbu rakoviny vám uhradí pojišťovna

Ilustrační obrázek, zdroj: pixabay.com

V medicínské praxi se při léčbě rakoviny dnes používají 3 základní metody: chirurgický zákrok, chemoterapie a radioterapie čili léčba ozařováním. Uvedené metody je ovšem možné aplikovat různými způsoby, jež jsou v různé míře šetrné k organismu pacienta. Zrovna v rámci radioterapie jsou tyto rozdíly skutečně markantní.

Protonová terapie v Protonovém centru

Protonové centrum je specializovaná klinika, zaměřená na moderní léčbu onkologických onemocnění. Centrum zaměstnává absolutní špičky v oboru a disponuje nejmodernějším dostupným vybavením, určeným především k aplikaci protonové terapie neboli léčby ozařováním protonovým paprskem. Tato léčba je plně hrazena zdravotními pojišťovnami a je dostupná všem pacientům. Protonové centrum se nachází v areálu Nemocnice Na Bulovce, v architektonicky moderně pojaté stavbě. Pacientům s rakovinou pomáhá již od roku 2012, a od té doby jich léčbu podstoupilo již více než 6 000. A nebyli to jen pacienti od nás, z České republiky — Protonové centrum je slavné i za hranicemi a léčili se zde pacienti z 50 různých zemí světa. Celou kliniku přitom vystihuje jak nejmodernější technické vybavení k léčbě i diagnostice onkologických onemocnění, tak i pozitivní a otevřený přístup k pacientům. Díky tomu, ve spojení s mnohaletým úsilím a nepolevující motivací, se české Protonové centrum stalo světově uznávanou a respektovanou institucí.

Inovativní metody a světové úspěchy

Odvaha prozkoumávat nové možnosti, metody a způsoby léčby rakoviny vynesla české Protonové centrum mezi světovou elitu. V Praze se tak pořádají konference, školení a semináře pro lékaře z oboru onkologie z celého světa. Byli to totiž odborníci z Protonového centra, kdo jako první na světě úspěšně použil metodu protonové léčby u rakoviny prsu. Nyní čeští experti předávají své know-how i zahraničním kolegům.

Mimořádnost protonové léčby

Lékaři z Protonového centra se shodnou na tom, že rakovinu je potřeba léčit tak, aby zůstala zachována kvalita života každého pacienta, a to jak v průběhu léčby, tak i v letech po ní. Právě úspěchem v tomto snažení se mimo jiné pyšní výsledky protonové léčby. Tajemství spočívá v maximálně přesném zacílení protonového svazku, čímž se minimalizuje negativní dopad záření na zdravé tkáně a orgány. To znamená vyšší efektivitu léčby při mnohonásobně nižším riziku vzniku nežádoucích účinků.

Nejmodernější technologie k léčbě i prevenci

Protonové centrum má k dispozici vybavení, představující absolutní vrchol moderní technologie. Přístroje, schopné s milimetrovou přesností zacílit ozařovací paprsek, stejně jako vybavení pro diagnostický screening. Vše je nadto propojeno robotickými automatizovanými systémy, které jsou přesné, sehrané a absolutně spolehlivé. Díky aplikovaným poznatkům moderní mechaniky je navíc celá procedura bezbolestná a bez nepříjemného hluku.

Zbystřit mozek lze v každém věku i s on-line pomocí

zdroj: insta_photos / Shutterstock.com

Mnozí z nás se snaží pracovat na své kondici od tréninku, posilování přes jízdu na kole po příjemné procházky. A to je dobře. Svaly je třeba procvičovat, aby zůstaly pružné a silné, stejně tak jako klouby a celkový fyzický systém. Nabízí se ale otázka, kolik času věnujeme trénování našeho mozku? Kolik energie vynaložíme na jeho podporu a na zbystření?

Lidský mozek má 80 až 100 miliard neuronů a každý z nich může vytvořit tisíce spojení s jinými neurony. To vede ke komplexní síti stovek bilionů synapsí, díky kterým mozkové buňky komunikují. Odborníci zjistili, že neuroplasticita mozku se věkem nesnižuje. Za neuroplasticitu neboli plasticitu mozku označujeme schopnost mozku svého vývoje. Na neuronové spojení v mozku působí prostředí, které ho může do velké míry ovlivnit, jak v pozitivním tak negativním slova smyslu. A to je zásadní pro zdravý vývoj, paměť nebo učení a obnovu. Právě učení se ukazuje jako skvělý způsob, jak udržovat mozek aktivní a paměť silnou. Důležité je ho správně stimulovat a tady je pár tipů, jak si nechat pomoct on-line.

Fyzická aktivita

Naše tělo a mysl jsou jednoznačně propojené, takže co prospívá našemu tělu, logicky prospívá i našemu mozku. Proto pravidelné cvičení vede ke zlepšení paměti a kognitivních schopností. I při prosté procházce vysílají nohy tlakové vlny přes tepny, to zvyšuje průtok krve, tím pádem i do mozku. Ideální je pěší turistika v přírodě na čerstvém vzduchu, jóga nebo vodní aerobik. Populární aplikace pro fitness jsou například Workout Trainer nebo Yoga Studio, kde si každý najde cvičení pro svou úroveň fyzické zdatnosti.

Dostatek kvalitního spánku

Někdo je od přírody tvrdý spáč, jiní mají problém usnout a stěžují si na nespavost. Ta může být způsobena stresem, nemocí nebo léky, které užíváme. Stárnutí bývá často spojováno právě s problémy se spánkem, někdy se může jednat o opravdové úskalí. Všichni dobře víme, jaký rozdíl ráno cítíme, když se v noci dobře vyspíme nebo naopak noc probdíme. Naštěstí existuje pár tipů, jak náš spánek zkvalitnit. Držte se harmonogramu a choďte spát a probuďte se ve stejnou dobu. Ano, i o víkendech, kdy to nás to láká zůstat v posteli přeci jen o něco déle. Udělejte si před spaním svůj vlastní rituál, může to být horká vana, meditace nebo čtení knihy. Pár hodin před spánkem se nedoporučuje koukat na televizi. Technologii však můžete využít v podobě aplikací a analyzovat spánek prostřednictvím SleepCycle nebo Pillow. Třeba si díky nim vybudujete lepší návyky.

Mentální sporty

Mentální neboli duševní sprorty jsou jak už název napovídá na trénování duševní činnosti. Hrají obrovskou roli v bystření našeho mozku a to v každém věku. Patří mezi ně šachy, hlavolamy jako například Rubikova kostka, sudoku, dáma nebo poker, co můžete pohodlně hrát na počítači nebo mobilní aplikaci. Duševní sporty pomáhají trénovat paměť, budovat vytrvalost, odolávat stresu, zlepšovat rozhodování v kritických situacích a řešit problémy.

Meditace

Meditace už dávno není spojována jen s mnichy a desítky let se jí zabývá i věda. Ukázalo se, že meditace má vliv na vzrůst tkáně mozkové kůry v těch částech mozku, které zpracovávají informace smyslovými orgány, udržení pozornosti a vědomí. Lidé, co pravidelně meditují snadněji obnovují energii a na regeneraci potřebují míň spánku. Meditace tedy nemá jen krátkodobé účinky – právě naopak. Jestli nemáte s meditací zatím zkušenosti, sáhněte pro pomoc k aplikaci. Například Mindfulness, kde si můžete vytvořit vlastní vedenou meditaci a program, takže se dostanete lépe do pravidelné meditační praxe. Anebo vyzkoušejte Headspace, kterou vytvořil bývalý mnich Andy Puddicombe. Ten vás už za deset lekcí naučí základy meditace, v aplikaci si můžete zaznamenávat svoje pokroky a motivovat se navzájem s přáteli.

Hry

Dalším způsobem, jak zlepšit neuroplasticitu je možná překvapivě hraním her. To přispívá ke zlepšení paměti, řešení rozlišných problémů. Logické hry posilují dovednost mozku řešit složité situace, rytmické hry jako taneční nebo cvičební videohry můžou zlepšit vizuální a prostorovou paměť i pozornost. Když zařadíme pár hodin hraní her, můžeme se dobře pobavit a udělat něco pro naše zdraví.

Dříve uznávaný názor, že se náš mozek nemůže v určitém věku změnit a rozvíjet, je přežitkem. Nyní víme, že to není pravda. Potřebujeme jenom trochu času a staré dobré trpělivosti, abychom si udržovali a zlepšovali duševní zdraví a kognitivní schopnosti.

Urolog radí: Ani v zimě nezapomínejte na dostatečný příjem tekutin

MUDr. Ivo Raška, primář urologie Nemocnice AGEL Třinec-Podlesí, zdroj: AGEL a.s.

Zimní období přináší řadu radostí souvisejících s procházkami zimní přírodou, běžkováním po zasněžených terénech či řáděním ve sněhu s vnoučaty. Z pohledu laika by se ale mohlo zdát, že právě zima a chladné počasí jsou nebezpečím, na které často upozorňovaly naše babičky, když nás varovaly: „Pořádně se obleč, ať neprochladneš.“

MUDr. Ivo Raška, primář urologie Nemocnice AGEL Třinec-Podlesí, říká, že nejlepší prevencí možných urologických potíží je používat zdravý selský rozum a chovat se tak, abychom nešli do žádného extrému. „Většina lidí v dospělém věku už ví, co jim dělá problémy a čeho by se měli vyvarovat, a co jim naopak pomáhá. Pokud je dobrá imunita celkově, tak zvýšené riziko přivození urologických komplikací v zásadě nevidím. Není mi známo, že by existovalo riziko častějších infekcí močových cest, pokud člověk třeba lyžuje. Spíše naopak, jako lyžař doporučuji jakýkoliv pohyb a v zimě lyžování či jiná tělesná aktivita imunitu zlepšují,“ upozorňuje primář Raška s tím, že je třeba dbát na to, abychom nezůstali ve vlhkém a mokrém oblečení bez pohybu venku. To platí obzvlášť pro lidi, kteří jsou náchylní na infekce močových cest.

Podle MUDr. Ivo Rašky je i v zimních měsících rovněž potřebné zavodňovat organismus dostatečným množstvím nealkoholických tekutin. „Za den by lidé měli vypít 2 až 2,5 litru nealkoholických tekutin. A platí, že tekutiny je třeba organismu dodávat ideálně průběžně po menších porcích, a ne nárazovitě ve větší množství. Pokud se člověk cítí zdravý, nevidím problém ani v tom, když člověk vypije v zimě studený nápoj. Je ale logické, že třeba při lyžování, kdy se člověk vyváží nahoru lanovkou nebo se veze na kopec na vleku a v té době nevyvíjí tělesnou aktivitu, je určitě lepší teplý čaj než studené nápoje. Co se týká alkoholu, i v tomto případě platí staré známé „všeho s mírou“. Na druhé straně, třeba často zmiňované pivo má tu výhodu, že je močopudné, a tím pádem pro urologické pacienty s kameny močových cest spíše prospěšné, než že by jim mělo škodit,“ poznamenává dále primář MUDr. Ivo Raška.

Podle něj ani další radovánky, které si užíváme nejen v zimě, jako například saunování a relaxace v termálních koupalištích, jsou obecně vnímány jako zdraví prospěšné. Platí to tehdy, pokud dodržujeme základní hygienická pravidla. „Je ale nutno přihlédnout k základním onemocněním člověka a kontraindikacím, které se mohou týkat nejen saunování, ale i dalších wellness procedur,“ přidává další radu urolog.

Jak zároveň upozorňuje, pokud člověk pociťuje nucení k častějšímu močení nebo pálení či řezání při močení, v horším případě spojené s teplotou a bolestmi v bedrech, jsou to signály, které už by jej měly vést k návštěvě praktického lékaře. Ten pak rozhodne, jestli bude nutná i prohlídka u urologa.

Instalatérské práce v Praze

Ilustrační obrázek, zdroj: pixabay.com

Přejete si nainstalovat nové vodovodní baterie, vyměnit bojler, nainstalovat termoventily nebo zhotovit nové vodovodní rozvody? Řešíte v domácnosti akutní havárii, kterou jsou prasklé rozvody vody, ucpané odpady nebo nefunkční topení? Potřebujete provést jakékoliv instalatérské práce v Praze a okolí? Poradíme, kde získat kvalitní instalatéry.

Rekonstrukce vodoinstalace

Plánujete rekonstrukci koupelny s novými rozvody vody? Čeká vás rekonstrukce otopného systému a výměna radiátorů? Nebo byste pouze rádi vyměnili vodovodní ventily či vodovodní baterie v kuchyni a koupelně? Na všechny činnosti budete potřebovat pomoc instalatéra. Bohužel sehnat kvalitního a poctivého řemeslníka může být v dnešní době problém. Většina řemeslníků je totiž vytížená na dlouhé týdny až měsíce dopředu. Pokud bydlíte v Praze, podívejte se na instalatér Praha 1, kde naleznete rekonstrukce domovních vodovodních rozvodů, výměnu ventilů, instalaci praček a veškeré další instalatérské práce.

Pohotovostní opravy rozvodů vody a topení

Porouchala se vám expanzní nádoba? Praskly vám rozvody teplé vody? Nebo se vám ucpal domovní odpad? Každou takovou domácí havárii je zapotřebí rychle řešit. Nikdo si totiž nepřeje zůstat několik dní bez tepla, teplé vody či s nefunkčními odpady. Rychlé pohotovostní servisní opravy po celé Praze a širokém okolí poskytuje instalatér Praha 2.

Instalatérské práce v Praze

Kompletní instalatérské práce, čištění odpadů a topenářské práce v Praze realizuje společnost Instalatér Praha Žák. Společnost poskytuje instalatérské služby po celé Praze a v širokém okolí. Předností společnosti jsou rychlé a kvalitní služby za výhodné ceny. Instalatér Praha 3 se s klienty domluví jak česky, tak i anglicky. Službu proto bez obav využijí i cizinci. Pro kompletní přehled služeb stačí navštívit odkaz instalatér Praha 4.

Informační linka pomáhá seniorům s rezervací na očkování proti covidu-19

Očkování, zdroj: pixabay.com

Od 15. ledna mohou starší lidé volat na bezplatnou informační linku 800 160 166, na které jim operátoři ŽIVOTa 90 každý den od 8 do 16 hodin pomohou s registrací k očkování v Centrálním rezervačním systému a operátoři hlavního města odpoví na případné dotazy k očkování. Informace poskytnou ale také o pomoci, kterou obyvatelům nabízejí městské části. Magistrát hlavního města Prahy společně s ŽIVOTem 90 provozují linku od jara 2020.

Asistence při registraci byla spuštěna 15. ledna od 12 hodin. Linku pro seniory a seniorky bude obsluhovat až 16 operátorů naráz. Linka bude určena pro pražské seniory a seniorky nad 80 let. „V ostatních krajích by měli volat na místní krajskou linku. Každý z krajů by takovou regionální linku měl mít. Pečující, kteří mají dotaz k očkování, by měli primárně volat na linku 1221,“ uvádí hlavní koordinátorka registrační a informační linky Terezie Šmídová.  

Informační a podpůrné linky zřídily nebo plánují zřídit také mnohé městské části. Bohužel je zatím omezen počet linek, které se v kraji mohou zapojit do Centrálního rezervačního systému. Doposud jich nebylo tolik, kolik je potřeba pro 60 tisíc starší lidí, z nichž mnozí budou potřebovat nejen zarezervovat datum a případně měnit termíny, pomoci s dopravou na očkovací místo apod. 

Linka 800 160 166 bude sloužit především k asistenci s registrací a samotnou rezervací termínu očkování. Dále bude poskytovat základní informace týkající se vakcinace.  

Starší lidé s dotazy na tato témata volali do teď na linku důvěry Senior telefon ŽIVOTa 90. Z dotazů především vyplývá nejasnost registrace, když klienti neovládají internet, nejasnost, kdy na ně přijde řada, nejasnost, jak budou informování o termínu a místě očkování, nejasnost, jak se tam dostanou, když jsou imobilní, nebo jinak zdravotně handicapovaní,“ doplňuje vedoucí linky důvěry Senior telefon František Horák. U volajících převažuje souhlas s očkováním. „Je to velmi důležité i pro pečující, kteří si budou, jak sami říkají, moci vydechnout, že jejich (pra)rodiče budou konečně v bezpečí,“ dodává Horák. 

Mezi operátory budou jak dobrovolníci, tak zaměstnanci a zaměstnankyně ŽIVOTa 90, i bývalý a současný ředitel organizace. Během čtvrtka, kdy jsme výzvu vypustili, se nám zaregistrovalo již 16 dobrovolníků. Na každý den budeme potřebovat až 32 operátorů. Zájemci se mohou hlásit na e-mailu: dobrovolnici@zivot90.cz,“ vyzývá Šmídová.  

Klíšťová encefalitida, obezita a nádory. Nejen u covid-19 se v Evropě držíme na prvních příčkách

Ilustrační obrázek, zdroj: pixabay.com

Česká republika má zkušenosti s tím, jaké to je být zemí s nejvyšším počtem případů covid-19 v Evropě. Nejedná se ale o jediné onemocnění, u kterého nám patří prvenství v počtu pacientů a u kterého hrozí dlouhodobé následky nebo smrt.

Covid-19 je vážným onemocněním, jehož průběh zhoršuje mimo jiné obezita, nemoc, která se týká každého 4. z nás. V žebříčku Evropské unie přitom Češi patří k nejobéznějším národům. Zatímco obezita znamená vyšší riziko chronických onemocnění, nádory ledvin a klíšťová encefalitida představují náhlé ohrožení zdraví. Česká republika je jak u klíšťové encefalitidy, tak nádoru ledvin zemí s nejvyšším počtem pacientů v Evropské unii.

Včasné odhalení nádoru ledvin závisí na náhodě

Diagnózu „nádorové onemocnění ledvin“ slyší ročně přes 3 000 pacient, čímž si Česká republika získala evropské prvenství. Sice se nejedná o nejčastější typ rakoviny, kterým je v Evropské unii rakovina prsu a v samotné České republice pak rakovina prostaty, ale o to větší si zaslouží pozornost.

V prvních stadiích se u rakoviny ledvin neobjevují žádné viditelné příznaky, i proto je více než polovina případů v časných stadiích odhalena náhodně při sonografickém vyšetření zaměřeném na jiné zdravotní komplikace. Později jsou nejčastější příčinou návštěvy lékaře krev v moči nebo bolest beder.

Nádory ledvin postihují více muže než ženy, lidi starší 50 let a kuřáky. Prevence spočívá podle Národního onkologického programu ČR kromě nekouření také v udržování přiměřené tělesné hmotnosti, půlhodině pohybových aktivit denně a obezřetnosti při užívání potravinových doplňků.

V Rakousku pomohlo s klíšťovou encefalitidou očkování, ve Švýcarsku proplacení pojišťovnou

Dalším onemocněním, ve kterém je v České republice dlouhodobě nejvíce případů z celé Evropské unie, je klíšťová encefalitida. Jedná se o nemoc, která může znamenat trvalé následky v podobě obrny končetin, nervové slabosti, psychických poruch i poruch sluchu. V roce 2019 bylo zaznamenáno 774 pacientů, v loňském roce jsme toto číslo překonali již v listopadu.

Vzhledem k tomu, že na klíšťovou encefalitidu existuje očkování, prevence je jednoduchá. V České republice na očkování přispívají pojišťovny v rámci preventivních programů, a to až do výše 1 500 Kč, nejedná se tedy o hrazené očkování. K úhradě přistoupilo naopak v roce 2019 Švýcarsko. Důvodem byl nárůst počtu případů, který byl v roce 2018 přesto stále o téměř polovinu nižší než v České republice.

Že očkování má smysl dokazují i čísla od našich sousedů: „V sousedním Rakousku, které mělo nejvyšší incidenci onemocnění klíšťovou encefalitidou v Evropě, se díky rozsáhlé očkovací kampani v 80. letech podařilo výrazně snížit počet případů onemocnění. V současné době se proočkovanost pohybuje okolo 80 %,“ říká MUDr. Jan Kynčl, Ph.D., vedoucí Oddělení epidemiologie infekčních nemocí ze Státního zdravotního ústavu. V České republice je očkována pouze třetina z nás. I to je spolu s celoplošným rozšířením klíšťat důvod nezáviděníhodného prvenství.

Obezita se týká každého čtvrtého

Česká republika je na předních příčkách také v případě obezity, která je definována hodnotou BMI nad 30. Spolu s Maďarskem a Litvou patří Češi mezi nejobéznější národy Evropy, obézní v nich je více než 26 % dospělých. „Výskyt obezity je v České republice asi o 3 % vyšší u žen než u mužů. Alarmující je také fakt, že minimálně dalších 25 % populace má nadváhu, takže celkově má normální hmotnost v dospělém věku méně než 50 % lidí. Navíc se postupně zvyšuje výskyt obezity u dětí a adolescentů, což naznačuje, že se situace bude dále zhoršovat,“ říká prof. MUDr. Martin Haluzík, DrSc., předseda České obezitologické společnosti.

Obezita je nebezpečná vzhledem k tomu, že je rizikovým faktorem mnoha metabolických onemocnění (včetně diabetu 2. typu, hypertenze, aterosklerózy, metabolického syndromu nebo vysoké hladiny cholesterolu v krvi) a dalších zdravotních i psychických problémů. Prevencí obezity je v první řadě zdravý životní styl, zahrnující mimo jiné vyvážený příjem a výdej energie.

 

Dámská mikina a džíny – nestárnoucí kombinace

Ilustrační obrázek, zdroj: pixabay.com

V poslední době byla dámská mikina považovaná za kousek vhodný výhradně na sport nebo pro děti a teenagery. Aktuální kolekce ale potvrzují pravý opak. Sice jde o kousek, který vychází ze sportovní a streetwear módy, ale dnes na něj nedají dopustit ani luxusní světové značky. Dámské mikiny jsou totiž nejen praktické a variabilní, ale také velmi slušivé. Stačí se jen vybrat vhodný střih podle postavy příležitosti a nových trendů.

Mikiny s kapucí či bez?

Modely s kapucí, ať už se zapínáním nebo bez, patří k úplné klasice. Ochrání vás totiž před zimou a deštěm, městským prachem i pohledy kolemjdoucích. Na zimu můžete zvolit také mikinu s kožíškem a velmi efektně vypadají i ozdobné velké šňůrky, které navíc kapuci stáhnou podle potřeby. Mikinaybez kapuce se zase dobře vejdo pod jakoukoli bundu, a jsou tak ideální na zimu.

Dámské mikiny na zip

Pokud se rozhodnete pro varianty se zapínáním, chybu rozhodně neuděláte. Jsou totiž nejpraktičtější. Nezáleží na tom, zda bude mít kovový nebo plastový zip či knoflíky. V každém případě nabízí vysokou variabilitu a možnosti vrstvení, takže vás nezaskočí ani změny počasí.

Prodloužená nebo oversize mikina

Dámské mikiny v delšího střihu se nejlépe hodí k úzkým džínám nebo legínám. Sluší hlavně vyšší postavě, ale ani ženy nižšího vzrůstu se jí nemusí vyhýbat. Taková délka sice opticky zkracuje, ale pomůžou vám například tenisky na platformě.

Pokud preferujete volnější střih, nekupujte si větší velikost, ale sáhněte po oversized mikině. Vypadá obzvlášť stylově a nabízejí ji téměř všechny známé značky.

Sportovní mikina

V tomto případě dejte velký pozor na správnou velikost a sáhnětě spíše po klasickém střihu. Mikina na sport by neměla být ani příliš volná, ani upnutá. Samozřejmě ale záleží, jaké pohybové aktivitě se konkrétně věnujete. Jiné oblečení se nosí na street dance, jiné na běh nebo do fitness centra. A když už jsme u posiloven, určitě by se nemělo zapomínat ani na oblíbené teplákové soupravy, které mají naprosto univerzální využití.

Klasické džíny a mikina

Jestli nechcete nosit jen mikinu s tepláky, vyzkoušejte stylovou kombinaci s džínami, které najdete například na: https://answear.cz/k/ona/obleceni/dziny. Klasické džíny rovného nebo mírně slim fit střihu zvládnou také mikiny se zajímavými detaily. Ať už jde o výrazný vzor nebo například aplikace. Takové pohodlné a trendy oblečení nabízejí značky Pepe Jeans, Only, Answear nebo Mango.

Retro s vysokým pasem

Oldschool mikiny s čísly a retro potisky skvěle doplní oblíbené džíny s vysokým pasem. K tomu můžete střdat osmdesátkové mrkváče se střihem do zvonu, který zažíval boom v devadesátých letech a věřte, že budete za hvězdy nejen na tematickém večírku.

Ležérní džíny

Pro volný čas jsou ideální také roztrhané džíny volného střihu, které můžete nosit s mikinami z každé zmiňované kategorie. Celkový styling pak dotvoříte plátěnými nebo koženými teniskami a u mikin se zipem je potřeba věnovat pozornost i výběru trička.

V SeniorCentrech pomáhají zvířecí přátelé

Králíček pomáhá v SeniorCentrum Olomouc, foto: SeneCura

Hlazení morčete či králíka, krmení andulek, rybiček nebo koz. Výzkumy psychologů jednoznačně potvrzují, že kontakt se zvířaty a péče o ně seniory aktivizuje, pozitivně podporuje jejich zdraví i psychiku a dává jim pocit, že jsou milovaní a potřební.

Domácí zvířata jsou běžnou součástí života v SeniorCentrech SeneCura a někteří klienti mají svoje domácí mazlíčky dokonce přímo na pokojích. Prokazatelně působí jako léčebný prostředek, jelikož kladně ovlivňují zdravotní stav seniorů. Při hlazení zvířete dochází k poklesu krevního tlaku, zklidňuje se srdeční činnost a navozuje se stav celkového uvolnění. Zvířata mohou spolupůsobit na snižování spotřeby léků proti bolesti a úzkosti, pomáhají také při některých poruchách spánku.[1] Proto také během koronavirového období přibyli do domovů SeneCura další zvířecí přátelé. Do SeniorCentra Liberec například dvě andulky Karel a Pepík a akvárium s rybičkami. „Jeden z klientů se aktivně ujal péče o naše zvířátka, a tak každé ráno po snídani jde všechny zkontrolovat a nakrmit. Dodává mu to pocit důležitosti a je rád, že má svoje povinnosti,“ potvrzuje přínosy péče o zvířata aktivizační pracovnice Anna Henlínová z libereckého SeniorCentra SeneCura.

Domov SeneCura v Modřicích u Brna zase nedávno přivítal dvě mladé morčecí samičky Amálku a Nutellu, které u seniorů sklidily neuvěřitelné ohlasy. Klientka domova, Mgr. Hana Benešová, prohlásila: „Takové morčátko jsem měla taky, úplně stejně zbarvené! Morčata mám moc ráda, jsou to přítulná a roztomilá zvířátka.“ Caviaterapie, tedy terapie pomocí morčat, má blahodárné účinky na psychickou pohodu podobně jako canisterapie se psy. „Průměrná tělesná teplota člověka je v rozmezí 35,8-37,3 °C narozdíl od morčat, kde je více jak o dva stupně vyšší. Skvěle tak dokážou prohřát lidské tělo v případech ztuhlosti rukou, zkrácených šlach, bolavých svalů a kloubů. Jejich mazlením, česáním a krmením navíc klienti procvičují jemnou motoriku,“ popisuje radost a pozitivní působení nových zvířecích přírůstků vedoucí aktivizační pracovnice modřického domova Kristýna Anschlagová.

Zvířata dokážou také zmírňovat pocity osamělosti a společenské izolace zejména u klientů, kteří tráví většinu času na lůžkách, a také u seniorů trpících Alzheimerovou chorobou či demencí. Řada vědeckých studií prokázala, že domácí zvířata mohou být dobrými pomocníky v terapii vzpomínkou, protože mnoho seniorů mělo v dětství zvířata. S jejich pomocí lze zlepšovat orientaci, paměť a sebevědomí klientů.[2] To potvrzuje i Lenka Bazgerová, aktivizační pracovnice ze SeniorCentra Olomouc: „Náš králík Pája pravidelně navštěvuje naše klienty, a to hlavně klienty zcela imobilní. Na lůžku se k nim doslova tiskne, miluje hlazení a škrábání za ouškem. V rámci těchto kontaktů si klienti nenásilnou formou procvičí jemnou motoriku a zároveň jim zvířátko vždy vykouzlí úsměv na tváři. Často se pak rozpovídají a ve vzpomínkách vrací k domácím mazlíčkům, které v minulosti měli.“

Zvířata jsou pro seniory stabilizujícím činitelem, protože jim pomáhají lépe překonávat těžké chvíle. Pro jedince, kteří mohou propadnout rezignaci a dlouhodobé nečinnosti, znamenají naplnění jejich potřeb blízkosti, lásky a radosti, protože přijímají vděčně projevy zájmu. Senioři, kteří pečují o zvířata, jsou obecně aktivnější a mají více sociálních kontaktů[3], což si potvrdili v SeniorCentru Štěrboholy: „V klubovně našeho domova máme zebřičky. Jsou pro klienty ideální rozptýlení, když mohou ptáčky krmit, pozorovat a povídat si o nich. Venku zase máme dvě kamerunské kozy, Lízu a Lujzu, klienti je moc rádi chodí přikrmovat. Rozmazlují je tak, že nám skoro ani nepasou trávu,“ dodává s úsměvem Kateřina Vokálová, ředitelka pražského SeniorCentra ve Štěrboholech.


[1] Vojtěchovský, Miloš, Vojtěchovská-Mayerová, Milena, Zvířata v domovech nejen pro seniory: příručka pro návštěvní programy, držení a chování zvířat, Hestia, 1999, ISBN 80-239-1973-3

[2] tamtéž

[3] Vojtěchovský, Miloš, Vojtěchovská-Mayerová, Milena, Zvířata v domovech nejen pro seniory: příručka pro návštěvní programy, držení a chování zvířat, Hestia, 1999, ISBN 80-239-1973-3

O Popelce – 4. díl

Zdroj: Pixabay.com

„Miláčku!“

„Paule, nevyváděj, už se probírá… Jsi v pořádku, drahoušku?“

Anabel omámeně zamžikala, ale nebyl to sen. Ještě byla stísněná ve své půlce prohlubně. Důležitější však bylo, že se tu neskláněl Admé, ale Paul. Zkusila se na něj usmát, jenže tvář ještě měla ztuhlou.  Paulovy šedé oči přesto okamžitě zasvítily nadšením.

Potom si všimla krásné černovlasé dámy, která se k ní skláněla hned za Paulem. Byla slavnostně oblečená v třpytivých šatech. Přišla rovnou z toho plesu? Teď roztáhla jakousi látku a přikryla Anabelino nahé tělo. Vysloužila si za to dívčin vděčný, ještě roztřesený úsměv. Dáma se otočila dozadu a jen mávla rukou. Nějací lidé nebo možná androidi se tam míhali, snad něco stěhovali nebo uklízeli. Slyšela jen šoupání, neviděla na podlahu za okrajem mušle. Možná táhli pryč Admého tělo? Vlastně neviděla už vůbec nic, protože Paul ji něžně povytáhl z přístroje a líbal, kde se dalo.

„Paule, neumačkej tu chuderku víc, než to zvíře! Počkej, pomůžu ti ji obléknout, je asi paralyzovaná. Odnes ji do limuzíny, potom to tady dokončíš. Dám ti na ni pozor.“

Společně ji oblékli a zapnuli do jakéhosi dlouhého volného pláště. To byla ta látka, kterou jí předtím madam Maron zakryla. Příjemný materiál, krásná modrá barva, stříbřisté lemování. Anabel ztěžka pohnula pažemi, zbytek těla ji neposlouchal.

„To bude brzy dobré, lásko, už na sobě žádné dermutátory nemáš. Stačily tě jen trochu poškrábat, ale to brzy zmizí, neboj se, Popelinko. Obejmi mne kolem krku, jestli můžeš.“

Poslechla, v hlavě prázdno. Jen sledovala, nechápala nebo radši nepotřebovala chápat, co se stalo. Bylo příjemné být objímána a poté nesena. Venku ji přivítal vítr, který dívce vmetl do tváře smítka prachu. Zabořila se tváří do Paulovy uniformy.

Až díky tomu si uvědomila, že se převlékl do něčeho vojenského. Věděl, že bude nutná nějaká osvobozovací akce? Neměla možnost se zeptat, už ji opatrně ukládal dovnitř jakéhosi širokého a rozměrného paláce na kolech. Ohromná limuzína se jen měkce zhoupla, Anabel se propadla do měkkého sedadla jako do náruče.

„Dě..děkkuji…“

„Pro tebe všechno, lásko,“ zašeptal mezi drobnými polibky na rty a tváře a uvolnil místo své matce. Ta hned vzala Anabelinu pravou ruku do svých dlaní.

„Až se trochu vzpamatuješ, holčičko, měla bys rozhodnout o tom syčákovi. Je v tom všem příliš černoty, abychom celou věc pustili na veřejnost tak, jak se doopravdy stala. Napadá tě něco?“

Anabel, ačkoliv se pořád ještě nemohla vzpamatovat, jistou myšlenku měla. Napadla ji už tam, na konci Admého příprav, před usnutím. Snad by se někomu mohla jevit horší, než škádlivá, ale když Anabel pohlédla do laskavé tváře Paulovy krásné matky, sama naprosto nepochybovala, že právě v tuto chvíli myslí především na blaho sestřiček Lemy a Demy, stejně jako na zaopatření mamá.

„Andro – android… Mne ohrozil. Něco s obvody, selhání… Ten – nechce být sám, ať tedy s mamá… Ožeňte ho, prosím. Zajistěte mamá a sestry…“

Madam Maron užasla. Potom jí zajiskřily oči smíchem:

„Ovšemže! Budou si dokonale rozumět, jsou přece vdovy,“ natáhla se dopředu, kde se otevřel malý řídící pult. „Paule? Zařiď, aby se ten člověk dokázal oženit a chovat jako muž. S Anabelinou matkou, samozřejmě. Seber mu jen to, pro co jsme přišli… Samozřejmě mám na mysli především naši malou sladkou nevěstu. Ona si přeje, aby se nad její bývalou rodinou klenula duha rodinného štěstí a stabilních příjmů. Pokládám to za velmi rozumné a šťastné řešení. Našel sis pozoruhodnou Popelku, můj milý.“

Anabel se ošila. Pořád ještě byla napůl ztuhlá. Paulova matka uvolnila soustředěnou tvář, uzavřela okruh a konečně mohla býti oslovena.

„Jak… nechápu…“

„Ten záblesk, drahoušku, to bylo typické pro jednu dost speciální záležitost. Dermutátory byly kdysi vynalezeny ve střední Evropě, nedaleko izraelské zóny. Rychle se jich zmocnil tamní vojenský výzkum, ale právě tehdy se, bohužel, brzy ztratilo několik prototypů a část dokumentace. Nikoho totiž nenapadlo, že dermutátory zaměstnanci pronesou z laboratoří přímo na těle. Ostraha byla udivena, že je nezachytily rámové detektory kovů, i když jsou biotronické. Dovedeš si představit, že takhle někdo zabezpečil objekt v oblasti, kde se odjakživa ztrácely celé stavby, dokonce mosty? Jako kdyby Češi neukradli kde co. Jak typické pro Evropany!“

Madam Maron dramaticky vzdychla, ale pokračovala ve vysvětlování:

„Dermutátory samozřejmě mají široké možnosti uplatnění, ale je to zakázaná, velmi zakázaná technologie, drahoušku. Její stopy se velmi přísně sledují a mnoho mezinárodních úmluv se týká tajných dohod o vymazávání všech zmínek z médií a o potrestání překupníků. Správně naprogramovaný, byť ojedinělý dermutátor totiž dokáže hotové zázraky. Chci říci ohrožení základních lidských práv. Například, až Paul skončí s výslechem, splní právě díky jedné té potvůrce tvoje laskavé a velkodušné přání. Nechtěla bych slyšet, jak by protestovali ochránci lidských práv!“

Anabel hodlala vysvětlit, že Admé je současně klíčem k relativnímu zdraví jejích sester, že mamá je chudá a bez Steinovy firmy ji čeká neradostné stárnutí, ale hned si uvědomila, že v Admého firmě je nedovolených věcí určitě mnohem víc, než se její podivný příbuzný svěřil.

„Všechno je to rodina,“ nakonec hlesla sklíčeně. Madam Maron ji pohladila po vlasech. „Ovšem, Anabel Steinová, já vím. Mohu dokonce právem tvrdit, že o tvém strýčkovi znám nepochybně mnohem více detailů, než ty. Stejně tak vím leccos o tobě. Mám totiž své zdroje. Proto jsem dokázala dostatečně rychle nasměrovat Paula, kam bylo potřeba.“

Anabel se na ni obdivně podívala. Ta dáma je úžasná! Ucítila další pohlazení ve svých vlasech.

„Mohu ti nyní gratulovat? Vyhrála jsi konkurz na mou snachu, drahoušku. Budeš další v řadě skvělých dam Maronových, další strážkyní impéria. A odkdy to vím? Řekla bych, že mne to napadlo právě v té chvíli, kdy mi došla spojitost mezi mými šperky na jakési vdově Steinové a jistou ztracenou dědičkou firmy. Teď už zbývá jen jeden malý detail. Můj tajný svatební dárek, drahoušku.“

Vytáhla malou krabičku a otevřela ji. Anabel nedokázala dost dobře rozeznat, co to na sametovém polštářku leží. Nějaké náušnice? Opravdu se ve špercích nevyznala.

„Je to zvláštní typ, tohle určitě nebudeš znát. Bude tě zdobit nejméně osm, ale spíše deset let. Nech se překvapit, zavři oči, broučku.“

Anabel poslechla, ale vzápětí ucítila palčivě bodavou bolest ve vlasech nad čelem. Nemohla si tam sáhnout, Paulova matka ji pevně chytla za ruce a držela. To stačilo, Anabel zbytek svého těla ještě neovládala a sebemenší kroucení nebo potřesení hlavou bolest jenom zhoršovalo.  Křičela by, ale jakýkoliv zvuk uvízl ještě v krku.

Příšerné horko a řezání v mozku přehlušilo všechny Anabeliny myšlenky, dokázala jen slzet a němě hledat oči ženy, která ji najednou tak strašlivě, nepochopitelně zradila. Děsil ji úsměv, který se vlnil pod chladnýma modrýma očima v mléčně bílém obličeji. Madam Maron si nasadila fascinující příšernou masku mrazivé krutosti. V jejím hlase nebyla stopa po dřívější účasti ani vlídnosti. Každé slovo se vtloukalo do Anabelina mozku jako ledová jehla.

„Musí to být. Můj syn dnes dostane přesně takovou ženu, jakou chce. Krásnou, chytrou a oddanou. Ženu, která ho bude zbožňovat. Dá mu báječné děti a společně budou sloužit za vzor všemu hnijícímu plebsu na předměstích. Pamatuj, že Maron ve skutečnosti nechce a nepotřebuje geniální obchodnici, ale líbeznou sladkou Popelku, kterou vyzvedne k sobě a učiní šťastnou. Právě se děje kouzlo, které mu to splní. I tohle nám dokáže zařídit dermutátor, víš? Ano, musejí být dva, vždyť silnou ženu nezkrotí pouze jediný jako třeba homosexuála.

Teď se ti noří a vrůstají do mozku, kde ovládnou všechny tvé možné vzpoury a bouře. Budeš je poslouchat, provedou tě veškerými společenskými záležitostmi a nakonec ještě sama uznáš, jak výborná věc ti pomáhá. Přijmeš je, jako jsem s nimi kdysi začala žít já, když mne můj drahý nebožtík přivedl do paláce. Jednou jimi dokonce ty sama zajistíš rodinné štěstí svým dětem, uvidíš.“

Anabel se vyčerpaně zhroutila a Paulova matka uvolnila sevření. Odněkud vytáhla toaletní kapesníček, otřela dívce tváře i zpocené čelo. Postupně Anabel jemně přečesala, zkontrolovala jí ruce a nehty. Už zase byla tou původní dámou, která se omámené Popelky ujala.

„Máš trochu kruhy pod očima, ale to se spraví. Možná je to škoda, působila bys ještě dojemněji. Během hodiny budeš v pořádku, moje milá. I to je výhoda těch potvůrek, víš? Zvládneš veškeré stresy a vyčerpání, aniž by ses někdy trapně zhroutila. V paláci čekají připravené šaty a šperky, samozřejmě si nejdříve vyzkoušíš celý svatební set. Paul s obřadem nebude čekat déle, než do konce dnešního plesu. Vida, už jsou s tím tvým strýčkem hotoví. My pojedeme napřed, médiím musí stačit záběry, jak tě Paul zachraňuje.“

„Firma, obchody…“ Anabel ta slova vyslovila ztěžka, jako by netušila, co znamenají. Jako by někdejší dívka v jejím mozku marně křičela neznámé výrazy za tlustou zdí. Madam Maron klidně dokončila prohlídku údajů a potom ji útěšně poplácala po předloktí.

„Ovšem, ještě chvilku to potrvá. Holčičko, ničeho se neboj, firma Stein je samozřejmě tvým věnem. Svatba znamená fúzi, o obchody se postarají ředitelští androidi pod vedením Paula. Ty si zajisté během následujících let přivykneš, přijmeš a také oceníš naše tradiční báječné a ničím nezkalené rodinné štěstí.“

Madam Maroni mluvila vážně, jako kdyby vyslovovala diagnózu zhoubné nemoci.

„Až se ti po letech dermutátory vstřebají, dokážeš naopak všechny své přednosti, bystrý rozum a intelekt, použít na ochranu rodiny i impéria. Plně pochopíš, proč se tohle všechno dělo a přijmeš ochranu rodiny Maronů za svoji. Nebezpečí poznáš naprosto zřetelně: Maronové si totiž v jistém věku libují v zaměstnávání čerstvých absolventek univerzit. Musíš ty dívky nenápadně povdávat, protože rozvod a další manželství Marona naprosto nepřichází v úvahu. Víš, holčičko, zodpovědnost za impérium skutečně leží plně na nás. To my dáváme impériu dědice, my impériu vládneme, pokud je nutno v zájmu rodiny ovdovět. Budeš vynikající madam Maron, broučku!“

Bolest už mizela, Anabel pomaličku zaplavovala vděčnost, smíšená dokonce s těšením. Náhle byla jako vyměněná. Pohodlněji se uvelebila v měkkém sedadle a skoro zálibně pohladila modrou látku na svém těle. Byla sice strašlivě unavená, ale přesto se divila sama sobě, proč někde hluboko na dně své duše vnímá tíživý stín.

Limuzína jen předla, za okny se míhala světla města. Bylo tu teplo a útulně, Anabelina budoucí tchýně byla velice milá a okouzlující. Dívka se rozhlížela, ale tohle báječné místo ani paní Maron opravdu neměli nic společného s temnými přízraky jakéhosi vzdáleného snu. Anabel ztěžka a nechápavě přemýšlela, proč jakýsi hlásek uvnitř její hlavy stále křičí hrůzou, když tady je tak hezky.

Madam Maron zatím vtipně líčila den, kdy několikrát přetáhla koštětem svého prince, protože si myslela, že si ti mizerní androidi přitáhli osmého do party. Naskákala se kolem nich, že to hezké nebylo. Gigolové puntičkářsky vyžadovali dokonalou obsluhu a ona měla jenom dvě ruce.

Chudák Georg Maron se do domečku na kraji starého solárního pole přišel zeptat na souřadnice, protože zabloudil. Zahnala ho tím koštětem na zbabělý útěk. Vyřítila se za ním, ale zakopla, narazila hlavou do rámu dveří a omdlela. Nějak ji naložil do svého vozu a než dorazili do města, byl zamilovaný až po uši. Nadávala mu, prskala, vyhrožovala úmluvou o lidských právech. On se, mizera jeden, jenom hlasitě smál. Nakonec jí došla slova, uznala, že ji přinejmenším zbavil těch sedmi androidích otrapů. Stejně by nikdo nevěřil, že si mohli dovolit zotročit opravdovou holku. Georgově matce tehdy dalo velikou práci vymyslet nějakou přijatelnou nevěstinu minulost…

****

„Nepodceňuj pohádky, moje milá,“ usmívala se nastávající tchýně, když o hodinu později připínala krásné nevěstě svatební závoj. Anabel udiveně pozorovala svůj odraz v zrcadle. Jako bez vůle se začala teskně usmívat, zatímco jakési čtyři dámy z nejvyšší společnosti natřásaly krajkovou vlečku a přerovnávaly záhyby širokánské těžké sukně. Když byla bleďoučká nevěsta připravená, decentně objala královnu-matku a naprosto dokonale naznačila vroucí polibek směrem k levému uchu.

„Děkuji vám, maminko.“

Dámy houfně zavzlykaly. Všechny rázem zapomněly, že tu nestojí žádná z jejich dcer nebo neteří. V tuto chvíli bylo té cizí hezounké plavovlásce prominuto naprosto všechno minulé i budoucí. Už pro její sladce něžný úsměv a jakýsi tragický nádech na dně nazelenalých očí. Všechny samozřejmě předtím ve velkém sále viděly záběry Paula, kterak ji v náručí polomrtvou vynáší z hořících a hroutících se trosek. Celý sál přihlížel její záchraně se zatajeným dechem, lidé se široce rozevřenýma očima hltali detaily.

Takové drama! Neuvěřitelná Paulova odvaha, jeho zoufalé odhodlání vyrvat milovanou dívku z náruče smrti, koho by to nechalo chladným? Sirotka opuštěného, zbídačelého, kterého jakýsi kmotříček poslal k Maronům na první bál. Prý se, chudinka, v těch prostých šatičkách ani dovnitř neodvážila!

Dámy velkého světa zřetelně cítily, že u tak ohromující osudové vášně nezbývá, než sklonit hlavu a ustoupit z cesty. Ba ještě víc: ochotně pro tuhle miloučkou Popelku poslaly vlastní dcery, aby jako družičky vysypaly něžnými plátky růží cestu dlouhými chodbami paláce a velikým sálem až k baldachýnu, kde na líbezné zjevení z pohádek netrpělivě čeká její vysněný a tolik úžasný princ.

O Popelce – 3. díl

Zdroj: Pixabay.com

Když se Anabel objevila ve dveřích, Admé si oddychl. Zbývaly pouhé dvě minuty. Ukázal ke kabince, ale nemusel se za dívkou otáčet, aby podle lehkého vyjeknutí poznal, že biotronické peaupetit právě vyčerpaly zbytek akumulované energie. Anabel do kabinky vběhla už jakoby nahá, oblečená jen do motýlího šperku.

„Slečno, prosím, nezapomeňte příště svou róbu uvést do spořicího systému tím ´mha přede mnou, mha za mnou´.  Předpokládám správně, že zítra pro peaupetit přijdete znovu?“

„Jééé, Admé, můžu?! A víte, že jsem taky tancovala?!“

„Ještě chvilku vydržte, slečno, po oddělení všech peaupetit mi všechno povíte.“

Jak byla Anabel upjatá u paláce Maronů, tak za chvilku zasypala Admého tolika podrobnostmi, až se v nich utápěl. Zřejmě ho léta komunikace se zákaznicemi dostatečně vyškolila, takže až za dvacet minut přerušil Anabelin monolog a na obrazovku vyvolal jakési archívní záběry ze společnosti.

„Jéé, tenhle je mu podobný. Vy ho znáte, Admé?“

„Já? Kdepak, Anabel. To vy jste se dnes v noci setkala se samotným princem Paulem, po kterém marně bažily tisíce dívek na plese uvnitř v paláci.“

„A že se nepochlubil? No, měla jsem se ho zeptat na tu novou strategii… Ne, radši ne, ještě by mne pokládal za obchodní špionku. Jsem děsně zvědavá!“

„To nedělejte, Anabel! Nedoporučuji žádnou nápovědu, že se vyznáte v této sféře. Možná by ho ihned zajímalo, kdo přeplatil šperky, původně určené pro jeho matku. Svět reálných vztahů se příliš liší od vašeho vyjednávání z velína, slečno.“

„Nojo, to jsem přepískla. Vážně mi pomůžete ještě zítra? Já se vlastně dovnitř ani nedostala… A víte, co mi došlo? Jméno! Žádný jiný, než opravdový, nemám. Copak se mu můžu představit?“

„Ovšem, potřebujete jméno! Ale jaké?“

Na chvilku předstíral úporné přemýšlení a Anabelinu tvář stáhly obavy. Potom se Admé široce usmál:

„Tak ať vám říká Popelka. Je to vtipné a odpovídá to i té situaci, kdy jste se potkali. Bude to považovat dokonce za romantické. Přesto, prosím, o obchodech s ním nemluvte v žádném případě. Můžete mu naznačit, že nejste vyloženě chudá, aby si nemyslel, že jste ty šperky a šaty vybrala z něčích zásob. No ovšem, už vím, jak na něj: Vždyť jestli on je jako princ, vy jste přinejmenším jako kněžna, vystupující inkognito. O mamá a sestrách nemluvte – snad jen o strýčkovi, nebo snad kmotříčkovi, který vás chrání a dříve nepouštěl do světa… Tím myslím sebe.“

„Jéé, fakt můžu?“

„Si pište.“

Zavýskla a objala Admého kolem krku. Potom zase zablikal nátepník, zřejmě se něco dělo kdesi na burzách. Anabel s Admém ještě dohodla platby těchto speciálních služeb a spořádaně odjela pracovat. Samotný Admé si šel zdřímnout, než se přihrnou první zákaznice s přehršlí nových drbů. Měl na to sotva tři hodiny, ale byl navýsost spokojený. Život mu přihrál další náhodu takového kalibru, že pokud někdy pochyboval, nyní svou cestu viděl jasně určenou. Dosáhne výsluní Maronů!

***

Ono se to hezky řekne, nemluvit o obchodech. Jenže když se do šesti hodin do rána Anabel pekelně zapotila, aby odrazila útok právě Maronů, jazyk ji svrběl, kdykoliv se podívala na muže naproti sobě. Zabíračku totiž velice pravděpodobně řídil zrovna Paul. Aspoň jí zrovna před několika minutami naznačil, že ho ples zdržuje od mnohem zajímavějšího dění. Přesto nechal připravit občerstvení pouze pro ně dva sem na terasu.

Což o to, byla s ním mnohem radši, než v tlačenici tam uvnitř, ale pořádně nevěděla, o čem se dá mluvit s člověkem, který se odmlčí v půlce slova a jenom zírá. Ještě bylo fajn, když spolu tady venku tančili, ale jakmile potom seděli vedle sebe a on jí každou chvíli líbal konečky prstů, byla Anabel skutečně poněkud nesvá. Takhle jí k sehnání slušných informací Admého prodloužení funkce těch jeho pjú… hm, breberek, implantátů nebo jak tomu nadávat, nepomůže. Povzdychla si. Paul hned zpozorněl.

„Nudím vás? Zavolám přímo sem hudebníky, zahrají k tanci jenom nám. Nechtěl jsem, aby nás zatím rušili… Nebo vám ukážu náš skleník, takový malý tropický prales i s chýší. Létají tam exotičtí ptáci a motýli a…“

Přerušila ho.

„Kdepak, jenom nejsem zvyklá chodit takhle v noci venku a přitom je tu krásně.“

„Dnes mi jistě neutečete, že ne?“

-Si piš, že jo. Tuplem, když je celá paráda nanic, odpověděla mu v duchu, ale navenek se pevně zadívala do jeho podivně rozostřených šedých očí. Že by zkusil drogy nebo klasicky bere něco na pracovní stres? Vínem to nebude. Hm, je zkrátka nějaký divný. Možná opravdu mají něco rodového… Chudák.

„Budu muset jít, až bude půlnoc.“

Užasle zavrtěl hlavou, natáhl ruku, jako by ji chtěl chytit a nepustit. Složila ruce do klína a trochu rozpačitě poposedla kousek od něj.

„Jste odhodlaná uprchnout skutečně jako Popelka?“

„Musím jít, opravdu, dala jsem slovo.“

„A dáte také slovo mně, když vás požádám o další takovouhle chvíli zítra?“

Tehdy je přerušil nevtíravý signál nátepníku. Anabel vstala a naznačila Paulovi, aby zůstal, kde je.

„Ta chvilka přece trvala přes tři hodiny, pane Marone. Byly hezké a děkuji. Hm, ano, mohu vám slíbit, že ještě přijdu.“

„Ach, Popelko, nezapomínejte, že jsem Paul, váš princ! Najdu si vás i v té nejzastrčenější chaloupce!“

Anabel zašeptala „mha přede mnou, mha za mnou“ a běžela k Admého vozítku, jak nejrychleji mohla. Deset minut na útěk je dost málo. Pokud bude chtít ještě aspoň zítra obstát, musí si dát nejmíň další tři minuty fóra. Už jen proto, že ani jí se nechtělo setkání ukončit. Bylo krapet praštěné, ale docela fajn. Takhle se ještě s nikým nebavila. Kdyby tak mohla být k Paulovi otevřenější, třeba jako s Admém! Poklábosit o tom, co mají společného… Třeba by se začal chovat normálně.

Dosedla, stiskla start a na sedadle vedle sebe nahmatala měkkou látku. Admé ji tam strčil, prý pro každý případ. Šál, který měla uvázaný těsně pod pasem, byl pouze výtvorem pjú… hm, implantátů.

Anabel přejela dlaní po těle. Moc se jí zamlouvalo, že cítí šaty, jako kdyby jí pod rukou skutečně drhla, napínala se a přehýbala tkanina. Nebo elastická… ech, tento. Nemohla si vzpomenout, jak se těm všem hadrům nadává. Ještě pár minut to bude muset mít, ach jo! Snad má Admé pravdu s tou uspořenou energií, protože Anabel by přece jenom velice nerada vypadala nahatě už někde na ulici.

Všimla si, že její chytré vozítko dnes nejede přímo. Zátaras, už nejmíň druhý na cestě! Docela čerstvý, jak hned omrkla displej. Tříkolka ho neměla uvedený v navigaci. Naklonila se k zobrazeným hodnotám, soustředila, jestli nenajde řešení. Jestli nedojede včas… No, to tedy bude síla!

Zkusila zvýšit rychlost, ale Admé ruční ovládání vyřadil. Palubní počítač se ale snažil vyhovět co nejoptimálněji všem zadáním, to musela uznat. S povzdechem přijala skutečnost, že cokoliv ji napadlo, vozítko už provádělo, důmyslně měnilo trasu a kličkovalo mezi domy. Admého městský přesouvač měl nečekaně špičkové vybavení.

Nezbývalo, než se nechat vézt a doufat. Přitom se zároveň snažila nějak omotat pruhem látky. Vsedě a při jízdě zatáčkami to šlo hodně těžko, ale poradila si. Když vystoupila v podzemním parkingu Admého podniku, musela cupitat drobnými krůčky, zamotaná skoro od hlavy k patě, ale snesla to všechno díky báječnému pocitu, že se nakonec vůbec nic hrozného nestalo. Šup do mušle a honem k velínu! Nene, radši trochu spát…

***

Potřetí byla Anabel znatelně nesvá. Investice času do průzkumu zákoutí společenského života připomínala stále víc a víc propadák. Což Anabel nikdy neměla ráda. Paul Maron nezareagoval ani na lehký obdiv vůči obchodům rodinného impéria. Tvářil se najednou, jako by s osobní účastí na obchodech neměl nic společného, do sálu a do společnosti dívku zcela očividně nehodlal zavést, zase seděli sami na terase. No dobrá, bylo to hezké, cítila se s ním jako se starým známým, ale byl to opravdu naprosto nevyužitelný, neomluvitelně promrhaný čas.

Pokud se totiž neplete (a to nepřichází v úvahu, protože na maléry má Anabel hodně citlivý nos), Maroni nejspíš i v tuto chvíli obcházejí pěkně v tichosti všech pět společností, jejichž akcie patří k základům Steinovic jmění. Takže teď trochu nahořklé úsměvy a dost rozmařilá zábava, aby po půlnoci honem tvrdě mákla. Zítra má Paul smůlu, ale možná tak za šestatřicet hodin…

Ke všemu Anabel začínají vadit Admého potvůrky. Má jimi oblezlé tělo, na kterém se přidržují svými teninkými nožičkami jako brouci. Ty nožičky se pochopitelně musejí zasunout do neviditelných škvír v kůži, i když se prý přisávají. Každopádně, když Anabel všemi Admého kúrami odjakživa a dost řídce jenom prosviští, dává jí to dneska docela zabrat.

Třikrát za sebou tohle mít, pořád delší a delší dobu, to opravdu není legrace. Možná by se to nelíbilo ani většině Admého zákaznic, a že ty snesou kde co! Kouše to, svědí, někdy trochu pálí…  Nejradši by se Anabel čas od času podrbala, jako když se někdy přes měsíc neočistí a špína začne ohavně svrbět, jenže to by taky mohla narušit celistvost dnešní růžové róby. Půlnoc ještě dlouho nebude. Ach jo.

Paul zatím vykládal o koncertech filharmonie, kterou postavil na nohy. Stačilo mu přikyvovat a poslouchat, případně trochu obdivně komentovat podobným stylem, jako to dělává s mamá. Zastrčil jí volný pramínek vlasů za ucho a nahnul se, skoro se dotkl rty její tváře. Takže asi opravdu v něčem jede, když má potíže s rovnováhou!

Uhnula, on se vzpamatoval, vyprávěl dál a Anabel myslela na svoje. Například s těmi vlasy, které najednou rostou jako blázen, to totiž taky dvakrát nevyhrála. O bolavé hlavě radši ani nemluvit, Admé ji zase učesal s pomocí jakýchsi úžasných spon a stuh. Těžké je to všechno naprosto neuvěřitelně. Přesněji řečeno hnusně a odporně. Tahá to na deset různých způsobů, ten náklad ozdob je cítit při každém pohybu. Už včera měla vlasy na pár místech vytahané tak, že se bála položit hlavu na polštář. Dávno totiž zapomněla, že vlasy umějí tak tenince bolet, až to vžene slzy do očí. To ještě maminka česávala a pletla copánky a… Dost!

Účesy, společenská nutnost a krása – celé jedna šílená, děsná zátěž. Už aby to shodila! Anabel ostatně nikdy dost dobře nemohla pochopit, že si něco podobného sestry navzájem vyčesávají každý den a dobrovolně k tomu. Brr. Kdepak, ona je rozumná osoba a ví, že už s tím společenským životem potřebuje seknout. Ona přece musí svou hlavu chránit, nedovolit vzniknout žádné bolesti, která rozhodí soustředění a…

„Jste nějak zamyšlená. Bojíte se dnešní půlnoci?“

Mluvil tak sladce, že honem upila příjemně nakyslého vína. Příliš to z celkově nasládlého ovzduší neubralo, ale měla varovný pocit, že padá do jakéhosi do maléru a musí oddalovat, co se dá.  Bylo jasné, že Paulovi stačí třeba jenom přikývnutí, ale s tím, co měla nacpáno na hlavě, by i nejmenší pohyb znamenal utrpení. Anabel musela promluvit, jenže nakolik se vylže někomu takhle přímo do očí? Tohle je jiné, než obchody přes virtuál. Vlastně jí bylo Paula skoro líto. Vypadal už včera, že její odchod pokládá za šílenou katastrofu. Netušila, že nějaké drogy dokážou až takhle rozhodit člověka z branže. Nebo mu křivdí a je pod silnými léky?

„Svět se přece netočí jenom kolem vašich plesů. Je tolik událostí…“

„Jste odhodlaná učit se dál společenskému životu?“

-No, to tedy určitě, a celá žhavá k tomu, odpověděla mu myšlenkou, která jí zároveň rozverně zajiskřila v zelenkavých očích. Paul vypadal, že už skutečnou odpověď nepotřebuje. Tiskl jí prsty a zašeptal cosi, jako že je úžasná a kouzelná. Moc mu nebylo rozumět, poněkud chraptěl.

Právě, když ji znovu vyzval k tanci a pevně objal tak, až Anabel pocítila neodolatelnou chuť podrbat se na většině míst, kde neležely jeho ruce, varoval ji nátepník. Měla ovšem problém s mužem, který nereagoval na první jemné a velmi zdvořilé náznaky. Navíc měla pocit, že mu dlaně sklouzly hodně hluboko pod její záda. Bylo to celé moc divné. A nejmíň dvě spony se jí už na hlavě kymácely a tahaly, že div nesyčela.

„Nemůžu se nadechnout…“

„Budu dýchat za tebe…“

Dupla mu na špičku boty, kterou cítila pod svým střevíčkem. Nic moc, ale stačilo to, překvapeně ji pustil. Odskočila co nejdál a utíkala ke schodišti.

„Neutečeš mi!“

To už viděla taky. Stačilo pár kroků a viděla jednoho Paula vedle druhého. Jasně, všechno to byli androidi s jeho podobou. Kdekoliv se něco šustlo, mohla počítat, že se ze stínů zahrady vynoří další. Nejvíc jich bylo směrem ke schodišti, ale začali se po ní rozhlížet všichni. Byla v pasti. Už se začali stahovat do kruhu, za chvilku ji chytí. Nejspíš ve chvíli, kdy bude nahá. Tak to teda ne! Tohle Anabel nesmí dopustit ani náhodou! K smrti vyděšená zašeptala:

„Mha za mnou…“

Popletla pořadí, místo neviditelnosti naopak zableskla. Androidi strnuli jako vyřazení. Anabel heslo rychle napravila. To světlo nebylo zbytečné, zahlédla díru pod větvemi keře, navíc byla určitě rychlejší, než pronásledovatelé. Neohlížela se, jako neviditelná bleskurychle prolezla po čtyřech do bezpečí. Už jenom pár kroků, nasednout do vozítka… Kde je? Copak ho někam odtáhli nebo na Admého pokyn ujelo? Aha. Jééé!

Vydechla ohromením a radostí zároveň. Všimla si totiž malého stínu na cestě, kolébajícího se právě tam, kde měl ten stařičký, ale výkonný Admého vehikl parkovat. Takže se taky zamaskoval? Skvělé. Ale jak se teď ona dostane dovnitř? Zkusila nejprostší fintu, která ji napadla:

„To jsem já.“

Přes kapkovité vozítko se přelila vlna zviditelnění. Pás od špičky po záď, který během své cesty ukázal i otevírající se dveře. Víc Anabel nepotřebovala. Na sedačku by už trefila, i kdyby Admé  povrchové maskování rozšířil také do interiéru. Nasedla, spokojeně vedle sebe nahmátla záchranný pás šálu a nastartovala.

Vozítko tentokrát nevyjelo hlavní bránou, Admé prozíravě naprogramoval trasu opravdového útěku. Bylo to velmi prosté, stačilo zařadit se těsně za jednoho zásobovače s návěsem, kopírovat jeho jízdu až k prvnímu zátarasu v ulicích a tam odbočit. Anabel okouzlilo, jak se hned zavěsili na jakousi omšelou limuzínu a pokud se nepletla, dokonce chvíli šetřili vlastní energii. Obdivovala Admého vynalézavost a poprvé ji napadlo, že už včerejší zátarasy nebyly náhodné. Bylo to kvůli ní? Zvláštní nápad. Anabel zamrazilo, ale hned se uklidnila. Pokud se ji včera snažili vystopovat, dneska mají určitě smůlu. Admého triky je zaručeně svedou ze stopy.

Docela ji to na Paula mrzelo. Copak mu něco provedla? Leda snad ty šperky jeho matky, ale nikdy je ani nezmínil. Kdepak, nedal na sobě ani jednou znát, že si dal dohromady Popelku s firmou Stein. Mluvil sice o své matce moc pěkně, ale že by takhle vyváděl kvůli přeplaceným šperkům?

Vzpomínala na jejich rozhovory, a když si přehrála i včerejšek, pořádně v ní hrklo. Popelko, jsem váš princ… Nebyla ona ta stará pohádka taky o svatbě?! Každý přece ví, že Paul vybírá manželku. Jak že to Admé říkal? Chce prý potkat dívku, do které se zamiluje, chce vzplanout. A jé, Anabel, tos teda spadla do pořádné bryndy!

Ale to bude nesmysl, nějaký nový odchodní trik, nic víc. Je tisíc a jeden způsob, jak by ji Paul mohl najít, naprosto nepotřeboval to divadýlko s androidy v zahradě. Když si člověk zpracuje dnešní identifikační možnosti, vizuální záznamy, DNA na sklenici, nějaký ten uvolněný vlas, značku tříkolky… No, možná právě ta není dvakrát v pořádku. Admé naznačil, že by se neměla dát hned zjistit. Co znamená „hned“? Jestli ji sehnal pod rukou a pozměnil další značky, možná se stala Anabel podezřelou z bůhví čeho.

Zatímco vozítko kličkovalo místy, kde se už Anabel dávno neorientovala, došla dívka k jednoznačnému závěru: Chybí jí podrobné informace. Ať se stalo nebo stane cokoliv, ztratila přehled o situaci. Navíc není jisté, nakolik má cenu něco přesnějšího dostat z Admého. Věnoval se své mušli, tentokrát těžko stíhal sledovat frmol. Už aby byla u sebe, ve svojí kanceláři! Nebylo by vlastně jednodušší zajet rovnou domů?!

Možná bylo, jenže tenhle krám se nedal zastavit ani přímo řídit. Anabel byla nyní zcela v moci Admého, protože nechtěla zůstat v moci Paula. Do háje! Když takhle stručně shrnula dojmy z posledních hodin, rozhodla se nejmíň čtrnáct dnů z firemního velína nevylézt, i kdyby ji špína kousala při každém pohybu.

Konečně rozeznala vjezd do parkingu, zamotala se do šálu a sotva vozítko zastavilo, běžela k Admému. Samozřejmě už zase vypadala nahá, ale dneska jí to bylo jedno. Cestou si uvolnila vlasy, jak nejvíc mohla, všechny ty spony a stuhy a kousek řetízku vysypala z dlaní na recepční pult. Admé už ukazoval ke kabince, ale Anabel zavrtěla hlavou.

„Myslím, že se Maron snaží zjistit, kdo přesně jsem anebo jdou po vás, Admé. Možná ta šikovná tříkolka není úplně čistá, odněkud ji můžou znát a chtějí všechno vyšetřit. Teď mi prostě jenom ty breberky odstraňte z těla, tak dva dny chci mít úplně klid a potom se poradíme. Nebo ne, kontaktnu vás ještě dřív přes obchodní kanál. Klidně vám pomůžu zmizet, jestli jdou po vás.“

„Máte pravdu, Anabel, zřejmě půjde o použití jisté zakázané technologie a také o nejasnou identifikaci. To je však především můj problém, vás se netýká. Běžte si lehnout, zbavím vás všech starostí.“

„Jo, Admé, tak to byste byl víc šaman, než nettoyageur! Všech starostí mně zbaví tak akorát, no, asi fakt jenom smrt!“

Zatvářil se divně, na tyhle žerty nebyl stavěný. Ostatně ani Anabel moc ne. Byla už příšerně utahaná. Zapadla do kabinky, vymotala se ze šálu a s neskonalou úlevou se položila do široké mušle Cendrillonu. Nebo Cendrillon? Hlavně, když jí už bude dobře. Všechno zapomene a ponoří se do práce…

Zaskočil ji pohyb pod zády, který se přesunul k levému boku. Uprostřed mušle se vysunula vysoká přepážka a drze šoupla Anabel bez jakékoliv výstrahy stranou. Dokonce ji lehce sevřela. Kdepak lehce, Anabel se najednou cítila zatraceně omezená!

Měla hned chuť hned vyskočit a Admému vynadat, ale přišel sám. Snažila se nějak vyhrabat nebo vymrsknout ven, ale každý pohyb byl obtížnější. Otočila hlavu co nejvíc k Admému. Z toho jí bylo ještě hůř. Sice věděla, že na ženské tělo její přítel a nettoyageur kouká pouze jako estét, ale přesto nestála o žádné prohlížení. Začínala se bát. Admé stál a zálibně civěl, v očích něco hodně podobného Paulovi. A ještě cosi dalšího. Anabel měla chuť křičet, ale nevydala ani hlásku. Nemohla se už pohnout ani mluvit.

„Nezkoušej utéct, peaupetit tě paralyzovaly. Jenom hezky tiše lež a čekej, vyplní se ti tvoje největší přání, ten věčný klid. Víš, měl jsem jisté pochybnosti, říkal jsem si, že tě nechám dál řídit firmu a půjdeme si každý po svém, ale on ten můj nový program garantuje pouze jeden úspěšně transformovaný organismus. Tedy můj. Vlastně tvůj a můj. Svým způsobem se staneš nesmrtelnou a můžu ti slíbit, že lecjaké tvoje geny budou v mých dětech. Jestli budu mít dceru, bude se určitě jmenovat po tobě.“

Nechápala naprosto nic. Doufala, že je to jen hodně špatný vtip, ale ze zvyku pozorně naslouchala každému Admého slovu a analyzovala všechny doprovodné jevy, jako by šlo o čísla. Měl vlézavě sladké podtóny, jaké u něj nezažila. Má mu snad ještě být vděčná? Copak zešílel?! Nene, on se dostal ke zdroji. Nějak právě on sehnal prototyp toho, co začalo lítat povětřím kosmetického trhu. Nebo to vytvořil, možná pouze upravil. Je na to strašně pyšný. Stoprocentně tomu věří. Má ještě nějaký další důvod, který mu potvrzuje přesvědčení, že co dělá, je nejlepší možná věc.

Co se tady má stát? Co za povědomí lítalo po světě, o čem Cendrillon opravdu je? Anabel se o tyhle hrátky doopravdy hluboce nezajímala, reagovala pouze na poptávku a nabídku, která byla výhodná. Měla zkušenost, že všechny závratné novinky vylítnou jako ohňostroj a střízliví obchodníci obezřetně naloví zisky. Bohužel pro ni mizera Admé ví moc dobře, co chce a co dostane. A Anabel se na vlastní kůži seznámí s raketou módního ohňostroje. Dost blbej konec.

„Víš, holčičko, jsi prostě úžasná. Když jsem tě před pěti lety poprvé uviděl, chtěl jsem být jen tvůj dobrý anděl, chránit tě a nenápadně podporovat, vždyť jsme příbuzní. Říkal jsem si naprosto vážně, že z toho materiálu, jaký znamenáš, vytvořím cosi úžasného. Kdybys jen tušila, jak vzácné je dneska tělo jako tvoje! Žádné modelovací úpravy ani injektážní provokace, žádné vycpávky, barvení, Dokonce pouze kvalitní strava a minimum léků v anamnéze… Ve tvém těle nalézám přírodu tak původní, jak to jenom v dnešním světě může být. Teprve v posledním roce jsi začala žvýkat ty energetické bomby, plné chemikálií.“

No bodejť, zachtělo se Anabel vysvětlovat aspoň v duchu. Konečně totiž dosáhla slušné zběhlosti, rozprostřela svoje sítě kontaktů, věděla, kde se co včas dozví. Škola ani doktoráty člověka nepřipraví na všechny podrazy a jemné finesy obchodů.

Anabel se dnes držela jen tří hlavních oblastí, ale nepohrdla ani výhodným vedlejšáčkem, když na něj narazila. Což ovšem znamená, že člověk propadne tomu frmolu a klidně vydrží dva dny nespat, jen aby mu něco neuteklo. Což obnáší nezdržovat se jídlem, ale nastrkat do organismu to nejnutnější v kostce a uhlídat si pouze pití.

„Já věděl, že tě Maron objeví. Takový svěží kvítek bez úprav cyklu, s jemnou osobní parfemací a bez dávek feromonů na šatech. I kdyby měl otupělé smysly, stačilo vyhodnotit jedinou ze stop, které jsi zanechala. Zároveň mi bylo od začátku naprosto jasné, že právě ty nejsi ta pravá. Ty bys nedokázala ocenit ani zlomek  toho, co ti velký svět a Maron obzvlášť nabízí.“

Měl pravdu, nechápala to. Pořádnou bitvu na trhu by si vychutnala, ale v Admého snech se topila.

„ Chápeš? To já dnes mám na dosah všechno, po čem toužím celé roky. Pro svou lásku jsem nebyl dost ženský, často mne odháněl a hledal cosi lepšího, mezi muži i ženami. Nechal mne takřka bez prostředků, odkopl mne v závěti, vysmál se mi tímhle hasnoucím podnikem! Admé a ostatní sloužící androidi už byli dávno opotřebovaní a vyšeptalí, měl jsem se co ohánět… Moje milá, ty sis už žila na výsluní, přitom o ně nestojíš. A co teď, kdy můžeš sahat po nejvyšších příčkách? Určitě jsi celá říčná zapadnout do firemního velína a na všechno se vykašlat. Jenže já ti to nedovolím zahodit.“

Anabel se točila hlava. Přestávala pobírat Admého řeči, snažila se překonat otupělost. Jenže ten neúprosně pokračoval:

„Přesně vím, jak se chovat, jak toho štěstí užívat. Nahradím tě, Anabel. Paul ve mně bude mít přesně takovou Popelku, jakou si přeje. Jakou bys ty nikdy neuměla být. Nejspíš ale překonám jeho představy, budu totiž naprosto dokonalá manželka.“

Skoro lhostejně pozorovala, jak se Admé začíná svlékat. Usilovně se snažila myslet na cokoliv jiného, než na smrt, která se blíží. JAK že jsou vlastně příbuzní? Tatínek říkával, že jsou na světě sami dva, že mají jen sebe. Jenže když se na něj podívala lépe a odmyslela si povadle zelenou barvu vlasů, poznala v Admého tváři rysy, podobné svým. Nebo spíš těm třem nočním kráskám, které tu Admé stvořil? 

Věřila mu, že se v ni dokáže proměnit, že nějak zvládne přenést na sebe její tkáně, snad na principu buněčných transplantací. Věděla, že pokud jenom usne a nestačí ucítit bolest, až se do ní nějaké Admého breberky pořádně zakousnou, bude mu nejspíš ještě vděčná.  Zavřela oči, nechtěla ho vidět.

Pokud zemře, tak alespoň v duchu bude ve svém velíně a zadá příkazy pro zítřejší den. Jako poslední věc alespoň v duchu zařídí speciální terapii Admého a ožení ho, aby nebyl sám. Dostane právě to, co chce, ale radost mu to nepřinese…  Pomstychtivá a velice škodolibá představa Anabel potěšila, s mamá se Admé navzájem nesnášejí. Zesládlo to až do skutečné příchuti na jazyku. Pochopila, že ten hajzl bude přece jenom laskavý, uspává ji.

Doporučujeme