1989 Příběhy zdí představuje antologii povídek evropských autorů. Společným jmenovatelem všech povídek je zeď, ať už v podobě reálné zdi nebo metaforicky ve formě bariér v mezilidských vztazích, či zeď předsudků v našich myslích. Své zastoupení zde má i Česká republika v podobě povídky Jiřího Kratochvila: Johánek a King.
Editorem této sbírky povídek je Michael Rynolds, Australan, který přednášel moderní literaturu v USA a v Římě. Kniha je bohatě ilustrovaná od Henniga Wagenbretha, německého garfika, ilustrátora a tvůrce komixů, ketrý vystavuje i v České republice.
Vydání této antologie bylo načasováno na výročí pádu berlínské zdi na rok 2009, česky pak vydalo nakladatelství Host o rok později.
„Národy společenské skupiny si zapomnění nemohou dovolit. Zapomínají na vlastní nebezpečí. Zapomínají, a tím riskují, že své omyly budou donekonečna opakovat. A kde není živá paměť – tak jako žádnou živou vzpomínku na berlínskou zeď nemají předpokládaní čtenáři této knihy -, je na spisovatelích a umělcích, aby podněcovali fantazii a vyvolávali z prachu vzpomínky. Právě o to se autoři této knihy pokusili. Myšlenky zde vyjádřené jsou různorodé a pestré jako národnosti a stylistické přístupy spisovatelů.“ Michael Rynolds
Předpokládaným čtenářem, kterého má Reynolds na mysli, je především dospívající generace, která pád berlínské zdi a událostí, které vedly ke zhroucení totalitních režimů ve střední a východní Evropě, nezažila na vlastní kůži a zná je už jenom z vyprávění či hodin dějepisu a z dokumentů.
Krom samotných příběhů najdeme na konci knihy i drobné medailonky autorů, kteří sem přispěli. Nechybí ani faktografické údaje o Berlínské zdi jako je její délka, výška ale i počty těch, jenž ji úspěšně překonali či naopak počty těch, kteří za pokus o její překonaní zaplatili tím nejcennějším – vlastním životem.
10 povídek, které nám připomenou, jak daleko a při tom zároveň jak blízko je totalita, nesvoboda, jak i v demokracii stavíme nové zdi, nebo ty staré udržujeme a opečováváme. O tom, jak snadné je stavět zdi a jak je možné je změnit v mosty, nádherně hovoří v povídce Ode zdi ke hvězdám Španělka Elia Barcelóová: „Když se na někoho podíváš a sklopíš oči, stavíš zeď. Když se druhému díváš přímo do očí a usměješ se, stavíš most.“ „Když mluvíš s někým, kdo je jiný, a posloucháš, co Ti říká, stavíš most, který Vás oba spojí. Když mu ale nedopřeješ sluchu, stavíš zeď, za kterou se skrýváš. Zůstaneš sám a vyděšený.“ „Věříme v mosty, a ten, který jsme právě postavili, nás spojí s vesmírem.“
Vydalo nakladatelství Host
